SwanWings
komentáře u knih
Díkůvzdání
Václav Holanec
Psát o víře, sexu, životní krizi, vnitřních dilematech, beznaději, psát o jedinci i společnosti (o vesnici, městu i celé zemi), psát skrz perspektivu blízké budoucnosti o současnosti, není jednoduché. Psát vtipně, napínavě a s nadsázkou pro široký okruh čtenářů je také obtížné. A možná to nejobtížnější je psát tak, že kniha vzbuzuje naději. Z mého zážitku Díkůvzdání tohle vše zvládá. Kniha se obtížně přirovnává. Není to psychologický román, ale neznamená to, že se v knize neodehrává dramatická zápletka. Není třeba se bát ani sci-fi nálepky. Díkůvzdání jde proti zaběhaným žánrům, využívá neotřelého nápadu světa bez mužské sexuality, má mnoho vrstev a vyzývá k zamyšlení, k zastavení.
Kniha se mi četla dobře, drží napětí, od počátku text rychle utíká. Jako bonus zde najdeme množství popkulturních odkazů. Z části jsou odkazy jednoduché a přiznané (Kafkova Proměna naruby), jiné složitější (rozcvička: Winstonovo povinné cvičení před obrazovkou v Orwellově 1984 a Františkův sen s Ježíšem v teplákové bundě). Také odkazy na obrazy a hudbu mě přiměly hledat.
Citát: "Dlouho před nemocí díkůvzdání jsme už vážně onemocněli a nevšimli si toho. Ta nemoc se jmenovala rychlost. Naprosto jsme selhali, ignorovali, že každý k tomu, aby byl šťastný, potřebuje vlastní tempo. Nemoc díkůvzdání je jenom důsledkem takového přístupu a myšlení, které nejdříve přešlo do slov, pak se přesunulo do činů a ty nakonec vytvořily novou skutečnost."
