SydBarrett komentáře u knih
5* už jen za Časnačaje, který je nejlepším psychopatickým vrahem v dějinách literatury.
Četba nejen velmi zajímavá, ale i poučná. Poskytuje ponaučení vskutku důležité, které ale nebudu vyzrazovat, abyste si to přečetli. Za znalost knihy vděčím především Principii Discordii, kterou jsem kdysi amatérsky (a hodně špatně) překládal a jejímu sv. Bokononovi. Postav zajímavých a dobře napsaných je tu ale povícero a všechny byly svým způsobem zajímavé a sympatické.
První díl považuju osobně za vcelku nudný (v porovnání s ostatními ze série), ne ale tak, abych ho odložil. To bylo moc dobře. Ostatní díly jsou totiž každým dílem lepší a lepší a Ohnivous mě čím dál míň štve. V prvním díle je občas fakt na zabití.
Skvělá knížka, stejně jako celí Warrior Cats. Ohnivous mě ale z nějakého důvodu štval možná ještě víc, než v prvním dílu. Fandil jsem komukoliv, kdo by ho potencionálně mohl zabít. To je ale můj osobní problém, knížka je to jinak moc hezky napsaná a čtivá.
Úžasná a vcelku děsivá kniha o tom, kam může dospět lidstvo, či přesněji státní zřízení. Jenom si ji někdo nesmí brát naopak jako "skvělý nápad, co bychom měli v nejbližší době určitě zrealizovat". To už je ale pochopitelně na dotyčném, jak s knihou naloží. Mimo tohle poselství je navíc i moc čtivá, podle mě víc, než Farma zvířat.
V době, kdy jsem ji četl, mi bylo 13 a v mé hlavě se už začínaly rodit podobně pitomé nápady, jaké jsou popsané v knize. Můžu říct, že přispěla k tomu, že ty nápady zůstaly opravdu pouze v hlavě (teda zatím). A v mých příbězích, pochopitelně.
Kromě toho je to navíc moc poutavé a čtivé, takže doporučuju i pokud se vás tyhle věci netýkají. To se ale týkají každého, no...
Nechápu, proč je PRVNÍ v žebříčku nejhorších knih. Když mi bylo devět, připadala mi jako moc užitečná a pokoušel se podle ní vařit. Jíst se to dalo, co si pamatuju, takže bych to zas tak černě neviděl...
Bondyho poezii zbožňuju, ale tohle mě fakt nebavilo. Vůbec nic se tam pořádně nedělo a někde v půlce jsem to vzdal. To se týkalo Nepovídky. Ohledně Nového věku zatím nevím a si nikdy vědět nebudu, neb jsem jeho čtení odsunul na "až přečtu Nepovídku" alias "nikdy".
Jedna z mých nejoblíbenějších básnických sbírek. Správně depresivní, divná, bez zbytečného rýmování, prostě starej dobrej androš nikdy nezklame... Nejlíp se čte, když jste sami v té prapodivné bezpříčinné depresi. Jediné, co mě zaráží, je, že jsem ji objevil náhodou ve školní knihovně. Chudáci osmileté dítka, co by si to potencionálně mohly číst...
Skvělá kniha, povinná četba pro všechny fanoušky Beatles. Četl jsem ji, když jsem byla nemocný a za mě (jako podle všech tady očividně) nejlepší kniha o Tche Bítls.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih a zároveň nejdelší, co jsem kdy přečetl. Navzdory své délce je opravdu velmi čtivá a zábavná. Doporučil bych ji hlavně těm, co se chtějí něco dozvědět o tom, jaké to bylo za komunistů, o undergroundu, nebo nejlíp přímo o Jirousovi, protože pokud vás tohle téma moc nebere, může vám ta knížka připadat zbytečně zdlouhavá a plná nepodstatných faktů. Já sám jsem se tam ale dozvěděl mnoho užitečného a dostal spoustu tipů na další četbu a kapely, které jsem neznal. Nejvíc mi v hlavě utkvěl Magorův názor na Jethro Tull, to už bych ale moc spoileroval.