syslomil komentáře u knih
Ze všech autorčiných knih se mi tato líbila nejméně. Vadil mi počáteční přístup policie k vyšetřování: oběť čekala někoho na večeři, tudíž on je tím vrahem. K čemu důkazy? Nebo proč se vůbec obtěžovat něco zjišťovat? Každý ví, že to udělal. Navíc mi děsně lezla na nervy Antoinette.
(SPOILER) Asi půjdu proti proudu, ale mně byla Alex strašně nesympatická. Přijela do městečka s tím, že jeden ze tří mužů je vrah. Pořád se oháněla tím, že jí nejde o pomstu, ale o spravedlnost a přitom byla úplně slepá a hluchá. S Reedem mluvila, jako by byla hotová věc, že je vinen, ale klidně ho požádá, aby ji svezl letadlem, jezdí s ním na koni a nechá se od něj šmajchlovat. Jednou žebrá, aby s ní zůstal přes noc, druhý den na něj ječí, že je vrah. A pořád dokola. S dalším podezřelým zase chodí na večeře a tancovat. Rochnila si v nepodstatných věcech: proč Reeda tak vyslýchala kvůli tomu, že si schoval sportovní pohár? Proč musela vědět, kdy Celina a Reed spolu poprvé souložili? Byla rozhodnutá, že to hodí na některého z nich, muže, kteří Celinu milovali. A že narazila na osoby, které Celinu nenáviděly až za hrob, ji nijak nezajímalo. Babička řekla, že to byl Angus, Reed nebo Junior, tak si jiných stop nevšímala a hledala jen to, co se jí hodilo do krámu. Vraha jsem správně odhadla v první třetině a ona by na to přišla taky, kdyby se zbavila předsudků, které jí do hlavy nasadila babička. Vždyť ta taky neměla ani páru, kdo to byl, jen se domýšlela. Neskutečně mi to odfláknuté "vyšetřování" velké právničky lezlo krkem. Takhle se hledá pachatel? Být dopředu přesvědčen o tom, kdo to je a jen hledat, co by se na něj napasovalo a jiné stopy ignorovat? Kdyby se ten případ netýkal jí osobně a ptala by se u soudu svědka "Proč myslíte, že XY je vrah?" a ten by řekl "Protože to říká moje babička", tak by se mu vysmála. Až do samého konce neměla žádný důkaz proti nikomu a nepřišla na to, kdo to byl. Měla štěstí, že vrah se přihlásil sám. Po měsíci slídění měla jen "pevně stanovené motivy". A kupodivu u Anguse, Reeda a Juniora! A co motivy x dalších lidí kristapána?? Přitom ty motivy byly u všech třech stejné a seděly na polovinu města, tak do háje PROČ byla tak umanutá na Reeda?? A mimochodem: žádných deset dolarů za meziměstské hovory jí Reed nedluží. Nenařídil jí, aby ty hovory uskutečnila, tak proč by jí je proboha živého měl proplácet? Jestli by měl někdo platit, tak ona za tu cestu letadlem.
Stejně čtivé jako první díl, škoda, že další už není. Tentokrát to naši upírci, vlkodlak, myšáci, jeden nešikovný človíček a bezhlavá chůva opravdu zvrtali. Průšvih kolosálních rozměrů. U Titanicu jsem byla kapánek na měkko. Naše skupinka z toho nějak vyvázne, ale ostatní si to museli prožít až do konce. Za mě je tato dvoudílná minisérie lepší než svého času všudypřítomné Stmívání.
Na knihu jsem se těšila dlouho před jejím vydáním a zklamala mě. Ani jeden z komiků mi nepřipadal vtipný, přepisy stand-up vystoupení byly utrpení. Přesto se kniha hezky četla, byla napínavá (kdo a jak bude další?) a děj pěkně odsejpal. Nebylo to ale to, co jsem čekala. Zajímalo mě, jak autor skloubí humor s hromadným vyvražďováním, ale tady nebyla ani špetička vtipu. A motiv? Vraždit se kvůli tomuhle, moc lidí by nezbylo.
Vrahovo šílenství bylo popsáno tak věrohodně, že mě z toho mrazilo. Ale rozčilovalo mě, že 8letý kluk byl jediný, kdo pochopil, co se děje (nebo že se vůbec něco podivného děje). Lidi tam mizeli a umírali jak na běžícím páse a nikomu to nebylo divný. U nejmenovaného počtu nezvěstných (a následně i mrtvých) puberťáků měla policie vždy vysvětlení stejné: zapomněli na čas, zůstali u kamaráda a určitě se co nevidět vrátěj domů. Vrahoun mluvil úplně z cesty, ale to bylo tím, že "nebyl ve své kůži". Odhalen byl vlastně až ve chvíli, kdy už pomalu nebylo koho zabít.
Kniha mě moc bavila. Každý večer před spaním jsem si vyřešila pár případů :-) Pachatele jsem až na jeden případ určila správně, ale přiznávám, že ne vždy na základě těch správných indicií :-)
Každý večer před spaním jsem si vyřešila pár případů :-) Pachatele jsem vždy určila správně, ale přiznávám, že ne vždy na základě těch správných indicií :-)
Kniha mě zklamala. Nic strašidelného na ní nebylo a občas jsem se v textu ztrácela.
Pěkné povídky, ale u Achillovy paty jsem odhadla konec hned na začátku, protože stejné téma už použili jiní autoři. Povídka Prostředky zla má tak pitomý konec, až jsem si myslela, že mi v knize chybí stránka. Sice víme, kdo je pachatel, ale už není jasné, jestli se ho podařilo také usvědčit. Povídka končí ve stylu "Víme kdo a teď se pokusíme najít důkazy".
Jako matka malého autisty bych ráda reagovala na komentář tiwanaku. Jsem v kontaktu s českými matkami autistů žijícími v USA a v Itálii a v obou případech opravdu své děti vyléčily díky vyloučení lepku a kaseinu ze stravy a doplněním chybějících vitamínů (zejména B12). A já se s pomocí této knihy (kterou mi doporučila maminka z USA) chystám u svého syna na totéž. Rozhodně není od věci si přečíst knihu až do konce a dozvědět se něco nového, místo toho, aby se kniha právě v tomto místě odložila.
Jen asi dvakrát v životě jsem odložila knihu nedočtenou. A toto je další případ. Několikrát jsem knihu odložila a znovu se k ní vracela, ale prostě to nešlo. Nějak jsem se nemohla zorientovat v ději, připadalo mi to takové zmatené a místy nelogické. Přirovnávání k Harry Potterovi rozhodně není na místě.