teramacek
komentáře u knih

Nakonec to byla vlastně fajn detektivka :) Řekla bych, že reklama na knížku dost těží z úspěchu seriálu (skvělého, mimochodem), i když s ním vyjma názvu a jmen většiny postav má pramálo společného. Podtrženo sečteno: Bezva knížka, ale pění ód si asi nechám pro jiné tituly :)


Pro mě zatím nejlepší kniha z celé série. Asi i proto, že jsem právě ve věku hlavních hrdinek :), ale určitě i kvůli spoustě významných událostí, které je potkávají. Intimní, hodně vzrušující příběh - ve všech možných výzkumech toho slova. Vztah Lily a Lenu je zvláštní, většinou jsem nechápala, jak se právě z nich dvou mohly stát takové přítelkyně, ale to asi ani ony :) Už se těším na velké finále!


Tak jo, tak jo, tak jo. Ronda mi dle rozhovorů apod. není dvakrát sympatická, ale tahle knížka je skvělá. Dala by se nazvat motivační, což normálně není nic moc pro mě (příliš tomu nevěřím), ale Můj boj/Tvůj boj je napsaná fakt skvěle a během/po přečtení máte chuť se sebou něco dělat, něco dokázat. Četla jsem jedním dechem, přiznávám bez mučení.


Strašně dobrý! Reklamní hantýrkou: VÍC NEŽ DOBRÝ! Skvěle napsané, četla jsem, jak nejrychleji jsem dokázala a zároveň na sebe byla naštvaná, že tak rychle postupuju... ke konci. Neuvěřitelně zajímavý život Escobara, odporný člověk, zároveň vynalézavý, všechny jeho útěky byly velká verneovka. Na základě téhle knihy jsem začala příběh Pabla Escobara sledovat mnohem víc, číst další knížky, konečně (asi jako poslední na světě, no jo no) viděla Narcos... Vážně skvělé.


Rozhodně to není špatná detektivka, neřkuli thriller. Kdo jich už přečetl hodně, začne cca v půlce tušit, kdo by mohl být hlavní padouch... ale i tak mě závěr překvapil. A přiznávám, že i dojal (jsem holt plačka, to už se nezmění :)). Vzala jsem si knížku na dovolenou a nezklamala.


Je mi to líto, ale já jí to prostě nevěřím. Ona se tak strašně pořád snažila, myslela víc na ostatní než na sebe (to tam doslova je), ale stala se jí spousta těžkých věcí – samozřejmě vůbec ne její vinou. Kvůli prarodičům, rodičům, mužům… Nevím no. Přišlo mi to jako takové sebestředné kňourání a neschopnost přiznat, že se možná fakt chovala špatně, nevhodně, a že by nebylo od věci zkusit místo obviňování ostatních říct „promiňte, to jsem posr*** já sama a vidím to.“ Takhle to je jen takový nadávání na osud, který k ní byl nespravedlivý = vlastně se nemohla chovat jinak. Smutný no.


Knížka super, vlastně neuvěřitelný příběh. I když samozřejmě víme, že Amerika je země neomezených možností :) Dívala jsem se po přečtení na pár videí s hlavní aktérkou a nějak mi hlava nebere, že tuhle ženu považovalo okolí za "velmi charismatickou". Mně přišla spíš takovým lehce až těžce znepokojujícím způsobem zvláštní :) Rozhodně ovšem podnikavé děvče, to bezpochyby.


Útlá knížka, ale plná citu. Krásné čtení, i když dost smutné.


Zřejmě i proto, že jsem v mládí měla svého vlastního psychopata (a že vím, že není moc o co stát), dokázala jsem se do příběhu poměrně dobře vžít, tudíž to na mě dýchlo o to víc stíněně. Celkově se mi ten příběh líbil, velmi slušná detektivka.


Už z její první knížky mi bylo tak nějak tíživě, nepopsatelně úzko a teď to pokračovalo. Focení mrtvých zvířat (snad to není spoiler) mi přišlo takovým těžko vysvětlitelným způsobem smutně nepříjemné. Vlastně všechno, co se linulo tou knihou. Nedokážu říct úplně přesně proč, ale tenhle kus si mě zkrátka moc nezískal. Asi jsem se s tou hlavní postavou nedokázala sžít, pochopit ji.


To téma mě svým způsobem fascinuje, obecně se ráda rýpu v tom, proč se lidi chovají tak, jak se chovají, a to zejména pokud je to nějakým obdobně zhoubný způsobem. Ale do téhle knížky jsem se prostě nějak nedokázala začíst... a dočíst ji. Přiblížit se osobám, které jsou v ní načrtnuté. Je mi to vlastně trochu líto, ale holt to nešlo lámat přes koleno. Kdo ví, třeba jí dám šanci ještě v budoucnu a zhltnu ji za den.


Kniha se mi líbila, ne, že ne. Ale byla tam pro mě nějaká hluchá místa, která mi ve výsledku kazila celkový dojem.


Přečetla jsem ji dnes za dvě hodiny, což tak trochu naznačuje, že se mi kniha poměrně líbila :) Mám ráda styl, jakým Jaroslav Rudiš píše, pěkně mi ten čas/to čtení plynulo, zlehka jsem se usmívala a chvílemi mi bylo taky trochu úzko, protože jsem v jedné postavě viděla jednoho ze svých blízkých a nebyl to zrovna radostný pohled. Za mě celkově příjemná knížka, nečekala jsem od ní velké moudro, prostě jsem si chtěla o nedělním zasněženém dopoledni klidně počíst, něco milého, lidského... A to jsem udělala, to mi knížka dala. Takže za mě fajn, užila jsem si to :)


Poslední díl Geniálních přítelkyň se mi líbil z celé série nejvíc. Líbil, taky děsil, mnohokrát rozesmutnil, vyvolal v žaludku nepříjemný pocit "tohle by se nemělo dít", rozbolavěl... A i když jsem tu popsala převážně neveselé pocity, považuji tuhle knížku za skvělou. Krásnou.


Stísněnost. To mě provázelo celou knížkou. Vztahy s rodiči... těžká věc. Snaží se, jasně, minimálně většina z nich, dělají všechno pro dobro svých dětí a pak najednou (najednou?!) už to nemůžou ty děti snést a unést. Silná knížka, i když ne překvapivá. Ale vlastně možná i proto... Všechno očekáváte, ale vyrovnat se s tím, to už jde hůř. Skvělá kniha.


Divná knížka. V dobrém i špatném. Neumím to moc vysvětlit (takže tenhle komentář jistě všem pomůže udělat si o knize představu :D), ale jednoduše mě to bavilo. Je to živelný, zmatený, často těžko pochopitelný, naivní, neukotvený, rozháraný… takový, jaký má divoký mladí být.


Mě to teda moc příjemně překvapilo. Nečekala jsem nic moc, dostala jsem dost.
Ten příběh je vlastně dost temný, jako byste měli v ložnici záclonu pohybující se ve větru, jenže Vy víte, že ten pohyb není způsobený větrem… ale bojíte se, že když s ní pohnete, najdete tam něco zkaženého a zlovolného. A že už pak nikdy nic nebude jako dřív.


Téma super; teda v reálu samozřejmě děs, ale na papíře originální a s velkým potenciálem mrazivě napínavého příběhu. Přičemž si ale nejsem úplně jistá, jestli byl ten potenciál naplněn. Myslím, že se dalo to napětí vystupňovat nějakým nečekaným zvratem, který se nekonal.
Do toho ten milostný příběh jak z červené knihovny… ten mi tam nějak neseděl. Ale kolik lidí, tolik chutí.


Rádoby tajemný příběh, který ta tajemnost kouše do zadku. Překombinované, zamotané; na konci jsem si přišla už jako u Cimrmana:
Muž 1: „Nedělej si výčitky, milý synu. Nejsem totiž tvůj otec. Jsem tvůj… syn. Tatínku..„.
Muž 2: „A maminka?“
Muž 1:„ Je tvá babička.“
Akorát že tam to dávalo snad dokonce i smysl :)
Jestli jste na nudné dovolené a tohle je jediná kniha v dosahu 100 km, přečtěte si ji, ale žádné velké wow nečekejte.


Jsem naprosto nekritická fanynka pana Honzáka, tudíž nemůžete čekat, že by se mi jeho kniha nelíbila. Ale! Tuhle s ním napsali i jiné lidé a tady pozor, protože třeba pan Cibulka má pro mě naživo (a "nahlásit") tolik energie až je mi nepříjemné, tady se mi jeho příspěvek vyloženě líbil. Rozhodně je fajn se pozastavit a podívat se na to, jestli žijeme tak, aby nás život bavil, naplňoval, ale nevysával. Poznat ten moment. Mít se rádi. Jednoduchý, co? :)
