Terča.K komentáře u knih
Tato kniha patří do knih mého dětství a dá se říct, že sem díky ní začala číst. Pohádkový příběh odehrávající se na anglickém venkově v 19. století je zvláštní právě dobou, v jaké se odehrává. Mám ji moc ráda a proto dávám pět*
Opravu velmi povedené pokračování série Percy Jackson. Ze začátku mi tedy docela vadilo, že nevím, co se děje s Percym, ale události se tak rozjely, že sem neměla čas nad tím uvažovat. Všechny nové postavy mi jsou velmi sympatické a fakt mě moc zajímá, jak to bude pokračovat dál.
No, pokud máte rádi fantasy, tohle si jednoduše musíte přečíst. Naprosto úžasná knížka, plná neočekávaných zvratů, která mě přinutila číst několik hodin v kuse, aniž bych si to uvědomila. Ze začátku jsem si tedy myslela, že se zblázním z toho množství informací, je to doslova přehlcení, naštěstí byl na konci knížky dodatek, který mi velmi pomohl. Jediné co bych tak vytkla, je popis některých míst nebo věcí. Popis je ve své podstatě tak přesný, že čtenář nemá jinou možnost něž si to místo představit skutečně tak, jak ho vykreslil autor. Podle mě by byl zkrátka lepší ne tak do detailů přesný popis, čtenář má přece svojí vlastní fantazii :-).
Vezmu to stručně, kniha Nebe je všude se mi opravdu moc líbila a poznámky napsané Lennie krásně dokreslovaly atmosféru celé knihy, problém však byl, že se místy nedaly moc přečíst, což mě opravdu mrzelo. Je zde klasický milostný trojúhelník, přesto si nemyslím, že by kniha byla pouhé love story. Postavy v ní jsou neobyčejné, ale myslím, že vžít se do Lennie může opravdu jen ten, který už zažil ztrátu milované osoby.
Podle mě je zásadní problém této knížky v tom, že vyšla až po Hvězdách a Aljašce. Protože přece jenom, po těchto bestsellerech, všichni čekali zase nějakou bombu, ale to se nestalo. Myslím si, že knížka měla dobrý nápad, ale mě osobně prostě nechytla. Po půl roce jsem to vzdala s tím, že tuhle knížku fakt nedočtu. Pokud bych to měla tedy celkově zhodnotit, pokud jste ještě nečetli žádnou knížku od J. Greena, doporučuji přečíst tuto jako první a Hvězdy + Aljašku si nechat na konec. Pokud se vám nebude líbit, s J. Greenem to nevzdávejte, protože si myslím, že tenhle autor má potenciál a ještě nás překvapí.
Pro mě osobně byla kniha naprosto - úžasná?, krásná?, složitá?, nepochopitelná? - ne to nejsou ta správná slova vystihující tuto knihu. Myslím, že to slovo je zajímavá. Se stylem psaní jakým byla kniha napsaná jsem se nikdy nesetkala, byl prostě osobitý po autorce ( a že autorka je osobnost s velkým "O", o tom není pochyb). Ze začátku knihy jsem byla celkem zmatená, je to takové vtáhnutí do děje a Fína se zrovna moc nezdržuje s vysvětlováním, potom si ale zvyknete a ponoříte se naplno do světa draků, polodraků, lidí a bohů. Kniha má v sobě to, co vás nutí číst dál a dál, a ty postavy... Uznávám, že charakteristika jednotlivých postav je někdy složitá, ale to je to, co se mi na tom líbí. Není to jako v některých knihách, kde vám autor milostivě sdělí, že hrdinka má blonďaté vlasy a zbytek - domysli si sám. Myslím, že tahle kniha stojí za přečtení a už se moc těším na druhý díl.
Takže, pokud bych měla knihu zhodnotit, verdikt by zněl asi takto: Knížku jsem měla přečtenou za dva dny (možná to bylo tím, že jsem byla nemocná a neměla jsem co číst), z čehož by se dalo vydedukovat, že knížka je poměrně čtivá, což taky ostatně je. Co se týká obsahu, názor si musíte udělat sami. Já osobně si myslím, že u této knížky celkem záleží na věkové skupině a na typu čtenáře. Pokud hledáte knížku "na odlehčenou" u které chcete relaxovat (a jste schopni dívat se s nadhledem na pasáže typu "Panebože on se na mě kouká...Já ho fakt miluju..."), docela bych tuto knihu doporučila. Pokud jste typ čtenáře, který má rád propracované příběhy, tato kniha asi nebude pro vás to pravé ořechové. Celkově se mi tedy kniha místy líbila, místy byla jednotvárná a místy se mi nelíbila. Jak říkám - názor si musíte udělat sami.
Asi se budu opakovat, ale musím to prostě napsat. Zlodějka knih je prostě úžasná knížka. Po přečtení jsem prostě neměla slov. Vypravěčka v podobě Smrti je úžasné dokreslení atmosféry a myšlenky celé knihy. Musím přiznat, že kniha na mě udělala hluboký dojem, je to určitě jedna z těch knih, které když přečtete zanechají na vás svoji stopu a zkrátka se vám vryjí do paměti. Tuto knížku by si měl určitě přečíst každý, předem však varuji, při čtení Zlodějky knih se budete smát i brečet... a poznáte sílu slov a v neposlední řadě i samotnou Liesel Memingerovou, dívku která mě občas děsila, nicméně mě pokaždé dokázala ohromit.
Pokračování série bylo taky zajímavé, je zde více věcí k zamyšlení. A prezident Snow je opravu postava které mě sice štve, ale jeho vlastnosti a úvahy jsou opravdu promyšlené. Abych řekla pravdu, Katniss mě v tomto díle dost štvala, milostný trojúhelník mezi ní, Peetou a Hurikánem je místy celkem otravný. Konec byl nejlepší, opravdu mě zajímá jak se to bude pokračovat dál a jak se s tím Katniss vyrovná.
Já nejsem neviditelná je krásná kniha vypravující o slepé dívce Laureth, jejím zvláštním bratru Benjaminovi a koincidenci. Jako první vás určitě upoutá krásná obálka, ale k čemu je vám krásná obálka, když se vám kniha nelíbí? V tomto případě se nemusíte skutečně bát, knížka je čtivá, hezky psaná a plná věcí k zamyšlení. Je zde krásně popsán svět očima slepé dívky, což muselo být pro autora velmi těžké. Rozhodně doporučuji.
Závěr Hunger Games mě opravdu překvapil, ale sem ráda že Katniss nezemřela. Katniss to v tomto díle neměla opravdu jednoduché. Závěrečný díl byl celkově hodně postavený na psychyce. Mě osobně na konci chybějící informace nějak nevadily, aspoň jsem si je mohla domyslet podle svého. Hunger Games je série, která určitě stojí za přečtení, je plná napětí, akce, citů a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Proto celé sérii dávám zasloužených pět hvězdiček.
Pokud mám říct pravdu, do této série se mi vůbec nechtělo. Chyba. Dobře, dobře, dobře, přiznávám, že tady sem to projela na plné čáře (vsadím se, že až tohle bude číst moje kamarádka, od které sem knihu dostala, bude se válet smíchy) No nic, tak dál: kniha mě opravdu chytla, líbilo se mi jak se zde autorka věnovala charakteru jednotlivých postav a myšlenka Hladových her, které mají obyvatelé Kapitolu jako zábavu je vysloveně k zamyšlení. Myslela sem, že v žánru dystopie bude Divergence na předním místě, ale evidentně sem se pletla. A ještě bych se ráda vyjádřila k těm, co sem píšou, že HG je odpad apod. Chápu, že každému se líbí něco jiného a pro někoho je tahle knížka pouze snůška blábolů, ale nemusíte to kazit těmi hnusnými názory ostatním. Neříkám samozřejmě aby sem nenapsali svůj názor, ale říkat těm co se kniha líbí "tupé hlavy" značí taky o inteligenci toho člověka.
Kdybych měla čtyřmi slovy charakterizovat tuto knihu byla by to: celkem hezká, ale nedotažená. Zkrátka anotace mě upoutala, a proto sem si knihu koupila. Kniha je hezká, nepatří mezi typické slaďáky, ale děj je celkově nedotažený a místy useknutý. Připojuji se k ostatním názorům, že kdyby se autorka věnovala více maličkostem a propracovala by více děj, kniha by byla o hodně lepší. Styl psaní nebyl špatný, ale nemohla sem si na něj ze začátku zvyknout. Jo a ještě ten konec. Neříkám, že nemám ráda happy end, ale tady mi to přišlo už příliš mnoho štěstí na jednu rodinu.
Teda, ten konec byl rozhodně neočekávaný. Kniha v podstatě končí začátkem. Série jako taková není špatná, ale určitě nepatří mezi ty, co bych četla znovu. Vlastně ani nevím jestli mě tento díl víc zklamal nebo překvapil, ale sem ráda že už sem ho dočetla. Celkově mi přišel až moc překombinovaný (jako ostatně celá série) a táhlý. Myslím, že nemá cenu psát další kritiku, protože bych se opakovala.
Když sem dočetla tuto knihu, tak moje první reakce byla "to si ze mě děláš srandu?" Isis a Osiris že jsou rodiče dvojčat?, moje druhá reakce byla něco ve smyslu, že v této knize je možné snad všechno. Na této knize se mi líbilo, že se část děje odehrává na legendárním Danu Talis, které je opravdu krásně popsané do detailů, opět se zde také objevil Mars, což bylo také zajímavé a Tsagaglalal (doufám že sem to napsala dobře) také stojí za zmínku. Nedostatek knihy je opět nedomyšlenost- nepřátelé na smrt jako Mars a Prométheus, Odin a Hel... se společně spojí, aby porazili Doktora a na tisícileté spory záhadně zapomenou. Přesto má kniha v sobě něco, co vás nutí číst dál a dál.
Další knihou ze série Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela je Zaříkávač. Tentokrát se zde objevuje Aife, sestra Scatty a Virginie Dareová, opět krásně nepředvídatelná bytost. Líbí se mi, že v knize jsou různé části, které se ve finále prolnou, autor má toto opravdu pěkně promyšlené. Na druhou stranu, někdy je to už příliš překombinované, protože když si vemete, že Johanka, hrabě, Scatty, Palamédes a Shakespeare - bojovníci z budoucnosti přicházejí do minulosti, aby ovlivnili současnost.
A je tu další kniha ze série Tajemství nesmrtelného Nicolase Flamela , tentokrát zaměřená spíše na schopnosti a tajemství Perenelly. Opravdu mě zajímá co se o ní ještě dozvím. Objevilo se zde také spoustu nových starobylých bytostí, jako Aerop Enap, Hern apod. Kniha je čtivá, téměř pořád se zde něco děje, jen se bojím aby to Scott příliš nenatahoval, protože už teď je v knize spusta postav, ať už jsou to ty "zlé", nebo ty "dobré". Je to také jeden z poměrně velkých nedostatků knihy - jsou zde postavy z legend, mýtů a bájí a pak historicky doložené postavy, které ovlivnily dějiny národů. Na druhou stranu musíte uznat, že autor to má opravdu promyšlené, až na nějaké nedostatky, které jsem už zmínila.
Pokračování série také nebylo špatné, líbilo se mi, že se Sofie začala učit dalšímu živlu - ohni, Johanka s hrabětem byli příjemné zpestření knihy, bylo fajn vědět, že Nikolas nemá jen nepřátele. No a Machivelli...prostě tak krásně nepředvídatelný. Navíc se mi líbilo prostředí ve kterém se tento díl knihy odehrával, a to Paříž. Katakomby mě velmi zaujaly a až se jednou podívám do Paříže, jistě si o nich něco zjistím. Ale aby to nebyla jen samá chvála, někdy mě opravdu štval Josh, když záviděl schopnosti svá sestře, ale i autor, když vždy v napínavé části přeskočil k ději na jiném místě a také to, jak zde již "zaznělo", že všechny starobylé bytosti nebo příšery, které zrovna oni potkají jsou ty nejhorší, nejmocnější, starší než samo lidstvo...
No teda - závěrečný díl série rozhodně nezklamal! Nejdřív jsem se sice do knihy nemohla pořádně začíst, ale pak už to šlo samo. Líbilo se, že se zde zase objevila Thalie a Lovkyně, no a postava Krona alias Luka bylo opravdu pěkně promyšlená, stejně jako závěrečná bitva. Musím říct, že bylo příjemné přečíst si po dlouhé době knihu s happy endem. (Jasně, že je trochu naivní, protože Hádese, kterého nikdo neměl rád a vždycky byl "ten špatný", najednou všichni Olympané zbožňují, nižším bohům jako třeba Nemesis nebo Hekaté se hned začnou stavět sruby v Táboře apod.) A abych nezapomněla, jsem opravdu zvědavá jaká bude série Bohové z Olympu, která by měla volně navazovat na P. Jacksona, protože jak R. Riordan naznačil proroctvím, bude to pravdu zajímavé.
Pokračování série rozhodně nezklamalo. Knihu jsem vzala do ruky a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Byla plná vzrušení, překvapení, lstí a záhad od začátku až do konce. Líbilo se mi, jak se to nakonec vyvrbilo s Nicem a Lukem a moc se těším na závěrečnou bitvu. Jediné co mi celkem vadilo, bylo Daidalovo chování - nejdřív se skrývá v táboře coby záhadný šermíř, pak když ho Annabeth a Percy konečně najdou tak jim oznámí, že tam jsou vlastně zbytečně a na závěr si zázračně uvědomí své chyby a odejde do podsvětí, před kterým se skrýval 2000 let. Každopádně tento díl byl podle mě zatím nejpovedenějším z celé série.