tereza-mari6218 komentáře u knih

Přestože mě spousty lidí před knihou varovalo jako před odpadem, musela jsem si ji přečíst a rozhodně nelituji.
Meyer se od Twilight ságy poměrně zlepšila a tak bylo co číst. Obyčejný milostný trojúhelník l tak úplně obyčejný a Meyer (těžko říct jestli úmyslně) poukázala na to, že takovou malou Duši "přivítá" ve svém těle skoro každá dívka. Až příliš mi někdy připomíná Stmívání, ale co dělat.

Když se to tak vezme, kniha je kýčovitá, chybí v ní akce, zamotané vztahy jsou až moc zamotané, ale jakýsi pocit ve mně mi říká, že je to výborná kniha a já se uchýlím k pěti hvězdičkám. Do Sci-fi bych to neřadila, protože to Sci-fi prostě není, ale je to kniha se skrytým poselstvím, jako napsaná pro mne. Je svým způsobem strašná, ale stejně každému doporučuji ji přečíst.
Možná se mi líbí kvůli postavám, které jsou až moc lidské, až moc reálné, možná kvůli prostředí, které je jednoduché a krásné si představit. Každopádně oproti TS je to velký pokrok.

4 18.06.2014

TFIOS nepatří k těm knihám, které bych nedokázala přestat číst. Našlo by se pár chyb, které mi kazily celkový dojem z knihy a u filmu mi tak nevadily, jako třeba charakter Hazel od půlky knihy- "nikdy se nevzdám a je mi úplně jedno, že to co právě dělám je prakticky nemožné" . Green dosadil do knihy dva charaktery, jaké člověk obvykle potká tak jednou za život a kniha mi připadá ke konci lehce peslazená.
Řekla bych, že se kolem ní dělá opravdu hodně povyku. Hodně knih mne rozpláče, ale tato kniha mi vnukla myšlenku a uvědomění si toho, co mám a taky mne pobavila, kousavý humor hlavních hrdinů mne nyní provází i ve snech. Ale neřekla bych, že je kniha smutná. Řekla bych, že je reálně nereálná-když je člověk nemocný, dokáže spoustu věcí, ale aby skoro každý hrdina v knize byl zapřísáhlý bojovník a měl sil na rozdávání, tomu zkrátka nevěřím, protože u většiny nemocných co znám to tak prostě nefunguje.

Sečteno podtrženo, kniha mi něco dala po duchovní stránce, pobavila mne, ale zase tolik mne nenadchla. I přesto ji ale řadím ke knihám, o ketrých nelituji, že jsem je přečetla a ráda se k ní vrátím. Dávám 4 *

1 18.06.2014

Málo kterou knihu dnes díky své kritické povaze přečtu jedním dechem, aniž bych vyhledávala drobné chyby začátečnických, i pokročilejších autorů. První díl trilogie Divergent byl jedním z těch knih, aniž by měla potřebu kopírovat jiné úspěšné knihy.

Dospívající, zmatená Tris najde svůj charakter někde, kde by ji ostatní jen zdánlivě nečekali-zdání tedy klame. Jako všichni ostatní, ani ona není dokonalá, má své světlé i tmavé stránky, jako většina postav. Drží si svůj charakter po dobu celé knihy, okolnosti a události ji formují směrem, kterým se do jisté míry rozhodne. Tak jak to známe z reálného života.

V životě každého z nás je někdy potřeba statečnost a sebeobětování a i když jich Tris nemá zrovna na rozdávání, v zoufalství nachází zdroje, o kterých neměla ani tušení.

Jen rychlý spád událostí hned na začátku a přehnaně urychlený konec, jakoby snad autorka už už chtěla odložit pero, mi celkový dojem knihy trochu pokazilo.

Ocenila bych také to, že se v knize neustále něco děje, autorka se nezasekává na zbytečně dlouhých popisech a nepřehání to s budovami a místy tak abstraktními, že by si je čtenáři neuměli představit. Klasický milostný trojúhelník hrozivě číhající už na obálkách většiny knih mi nijak nechyběl, musím uznat, že skvělé spojení romantiky a akce nahradilo chybějící díru po kýčovité nerozhodnosti hlavní hrdinky, která mi u většiny knih už lezla krkem a proto tohle beru spíše jako plus, než jako minus.

Celkově si myslím, že bych knihu možná hodnotila jinak, kdyby kolem ní nebyl takový humbuk, ale co už.
Kniha se mi velmi líbila a jsem ráda že mám po ruce pokračování, rozhodně bych ji doporučila. Pět hvězdiček jí ale nedám, natolik mne nenadchla.

1 18.06.2014