tereza8106 komentáře u knih

Dle mého skromného názoru bohemistky:
+ Dosud beletristicky nezpracované téma ženských řádů, dále problematika nerovnosti mužů i žen pramenící z křesťanství, moc nad ženami, násilí na ženách, formování člověka výchovou, problematika odpovědnosti za své dítě apod.
+ Dualita Leny a Evaristy (pokřivené zrcadlení jejich osudů).
+ Mix žánrových podtypů: realistický, filozofický, historický, pseudohistorický, detektivní, mystický, hororový.
+ Nepředvídatelnost.
+ Čtivost.
+ Pečlivost a badatelská schopnost autorky.
+ Velmi uvěřitelné, jako by Tučková psala o skutečném příběhu, který se odehrál, o skutečných postavách, jako by opisovala skutečné zápisy, dopisy, úřední lejstra, ...
- Přitom ovšem manipuluje s fakty (ať už s geografickými nebo jinými). (Nepoučený) čtenář pak nedokáže oddělit historická fakta od fikce (existovala Vilemína? byly ostatky sv. Anežky skutečné nalezeny a poté spáleny? existuje Anežčin řád? opravdu se některé zázraky udály? které ze životních událostí jednotlivých sester se skutečně někomu přihodily?). Takové zkreslování reality je vždy nebezpečné, obzvlášť v dnešní době. Proto by bylo dobré na konci knihy udělat delší a propracovaný výklad, než jaký se skrývá na cca třech stranách v závěru.
- Objem knihy nevadí, co je ale znakem současného středního proudu literární tvorby, je velké množství křivd, nepřízní osudu, špatných i dobrých náhod, které se dějí jedné osobě, a velké množství zlých skutků, které páchají tytéž postavy. Jasně, potřebovala ty nejhorší zločiny nějakým způsobem zkondenzovat, ale v této knize se mi to zdá občas nepřirozené (na rozdíl třeba u Lednické, která používá podobné postupy).
- S tím souvisí také příliš osudových náhod a přemíra mysticismu, jako by měl řád patent na zázraky.
- Celá kniha je víceméně napsána jedním stylem, podobně promlouvá vypravěč, postavy, lejstra. Ano, ulehčila si práci a ulehčila práci i čtenáři, možná mu tím připomíná, že se jedná přeci jen o fikci, ale nedá se nic dělat, snižuje tak uměleckou kvalitu díla.

21 28.07.2022

Skvělá biografie mé nejoblíbenější české herečky. Přidávám osobní vzpomínku. Bylo mi asi 10 let, když paní Brejchová a paní Jirásková přijely do čtvrti, kde jsem bydlela, se zájezdovým představením Hřbitov slonů. Strašně jsem se tešila, chtěla jsem konečně tyto velké herečky z Prahy vidět na jevišti. Hra byla pro desetiletou tématem těžká, mně to ale nevadilo. Byla jsem úplně fascinovaná hereckými schopnostmi obou dam. Pamatuji si atmosféru v sále. Moje nejsilnější vzpomínky: postava paní Brejchové, která byla paranoidně fixovaná na svoje prsteny (ještě v hlavě slyším její "moje prsteny"), před koncem hry umírá tak, že se sesune na zem (už tehdy jsem si říkala, kolik modřin si asi nadělala); závěrem hry paní Jirásková volala jména veškerých zesnulých postav a "děvčata, kde jste!?"). Zážitek na celý život. Dodnes mě mrzí, že se mi nepodařilo přemluvit mamku, abychom se vydaly do zákulisí. Sice bych se hrozně styděla a nevěděla bych, co mám říct, ale jsem si jistá, že by byly milé.

6 28.07.2022

Když se obrníte a zvyknete si na neobvyklou zápletku a autorův neotřelý styl, tak první část je na plný počet hvězdiček. U druhé se vytratilo napětí a přibylo nekonečných vnitřních monologů hlavní postavy. Škoda

4 28.04.2022

Myslím, že se čtenáři musí smířit s tím, že pro Rowlingovou jsou typické dlouhé dialogy, neúnavný popis okolí, propracovaná psychologie postav a rozvláčný začátek. Tohle se projevuje ve všech jejích knihách (až na poslední napínavé díly Harryho).
Musím se přiznat, že prvích asi 150 stránek mě nudilo, ale postupně, jak jsem se ponořovala do nálad městečka a do psychiky postav, jsem se opět nemohla odtrhnout. Dokáže totiž vytvořit do detailu nové světy a místa, o kterých přestáváte pochybovat, že neexistují. Zamilovala jsem si její popis, a přestože popisuje spoustu postav, všechny jsem si zapamatovala a nepletly se mi, protože každá má jiný osud a charakter. Navíc, když o knize přemýšlíte, dojde vám pointa (vyšší myšlenka) celé knihy. Mistrné.

4 06.06.2014

Myslím, že se čtenáři musí smířit s tím, že pro Rowlingovou jsou typické dlouhé dialogy, neúnavný popis okolí, propracovaná psychologie postav a rozvláčný začátek. Tohle se projevuje ve všech jejich knichách (až na poslední napínavé díly Harryho).
Musím se přiznat, že prvích asi 80 stránek mě nudilo, ale postupně s přicházejícími vodítky jsem se nemohla odtrhnout. Dokáže totiž vytvořit do detailu nové světy,postavy a místa, o kterých přestáváte pochybovat, že neexistují. Vrah pro mě byl překvapením a na konci do sebe důkazy dokonale zapadly. Člověk si pak musel říct několikrát, no jo vlastně...Navíc dává čtenáři možnost, přijít si na viníka sám, vodítek je dost.....

2 06.06.2014