Terkaodkafe komentáře u knih
Forester v knize dokázal skvěle popsat námořní zvyklosti z konce 18. století, tu dlouhotrvající nudu, kdy se na lodích zdánlivě nic neděje a kdy se čeká na krvavou akci. Námořní bitvy jsou strhující, hrdinové uvěřitelní a zápletky kvalitní. Všechny známe už ze seriálu, ale vůbec mi nevadilo si je opět připomenout v literární formě.
Vydavatel věnoval knize velkou pozornost. Obsahuje celou řadu doprovodného materiálu, ať už jsou to mapy pro zpřehlednění situace či vysvětlivky pod čarou, díky kterým se čtenář v celém příběhu, britském námořnictvu i historii lépe orientuje. V knize je také doslov, který dává celý příběh do kontextu.
Více v recenzi zde.
Kniha se velmi dobře čte, ani se nenadějete a je konec. Je poznat, že autorku období, do kterého děj knihy zasadila, fascinuje. Zejména oceňuji popis obyčejného života v devátém století a tehdejších způsobů obživy a popis obchodních cest. Mám ráda, pokud má kniha nadstavbu a já se díky ní dozvím něco nového. Tady byla těch přínosných informací veliká spousta. Je poznat, že studiu dobových reálií věnovala autorka velkou pozornost.
I samotné rozuzlení knihy kvituji a musím říct, že pokud přijmeme hru na cestování časem, je uvěřitelné .
Více v recenzích nebo na https://medium.seznam.cz/clanek/terka-od-kafe-knihy-a-kolacku-runy-osudu-jsou-jako-cizinka-misto-skotu-ovsem-v-knize-najdete-vikingy-20857.
No tak klišé nad klišé. Ani ty žhavé scény nebyly zas tak žhavé, ale četlo se to dobře, taková jednohubka na léto.
Emmu miluju. Moje nejoblíbenější knížka od Austenové. Jedná se o nejkomplexnejší román Jane Austen a samotná Emma je její nejpropracovanější hrdinkou, která v průběhu románu prochází uvěřitelnou proměnou. I maloměšťácká společnost Anglie počátku 18. století je vykreslena do nejmenších podrobností, včetně popisu jednotlivých sociálních vrstev.
Emma obsahuje skvělé charaktery popsané do nejmenších detailů, má správný počet antagonistů, hrdinové nejsou jen bílí, ale mají řadu vad. Včetně Emmy, která patří k nejmíň oblíbených knižním hrdinkám Jane Austen, přestože si to vůbec nezaslouží. Je to žena z masa a kostí, na jejíchž chybách se podepsala hlavně výchova. Ovšem po peripetiích přijde k rozumu a čtenář se s ní díky celkovému vývoji postavy může dobře ztotožnit.
Více v mé recenzi na audioknihu (mezi recenzemi).
Kniha se čte velmi dobře, až litujete, že ji musíte odložit. Jen oba hlavní hrdinové se chovají celou dobu strašně nelogicky a všem nepříjemnostem by se dalo vyhnout jen tím, kdyby si pořádně popovídali. Je to ideální letní čtení, protože přímo vybízí k otevření někde u vody a zavzpomínání na léta, kdy jste sami byli mladí a prožívali první lásky. Ale i v zimě u krbu ji to bude slušet.
Celá kniha na mě působí dojmem jakéhosi volání o pomoc. Jako by ji psal někdo, kdo zoufale baží po pozornosti, ovšem křičí, že o ni nestojí. Náhradník je kniha plná protikladů. Vypráví o princi, který chce být obyčejným člověkem, přesto ho velmi mrzí, že je pouhým náhradníkem staršího bratra (od toho ten název). Celé rodině přeje jen to nejlepší, ale zároveň na nich nenechává nit suchou. Velmi obdivuje svou babičku, ale dělá z ní jen loutku v rukou jiných. Co je tedy pravda a co je lež? Na to si musí udělat obrázek každý sám.
Ta kniha má totiž všechno, vtip, švih, hezké ilustrace, skvělý překlad a slovní hříčku v názvu. I když neumím Řecky, takže nevím, jestli funguje i v řečtině. Jednotlivé kapitoly se vždy zaměřují na jedno období z řeckých dějin a já jsem byla překvapena, jak malý časový úsek v řeckých dějinách zaujímá takové to klasické Řecko. A podobných překvapivých momentů je v knize víc.
Při čtení knihy si člověk připadá jako ve společnosti starých známých. Charaktery jsou dané, vůbec se nemění, a pokud by někdo na něco náhodou zapomněl, autor mu to ještě na začátku připomene. Čtenáře nic nepřekvapí. Vondruška jede stále podle stejné osvědčené předlohy. Ví, co jeho čtenáři mají rádi, a servíruje jim to. Černá lilie je feel good detektivka, nad kterou se nemusí moc přemýšlet. Čte se velmi dobře, příběh rychle odsýpá. Jen v tom množství postav je občas těžké se orientovat a také se v ději nevyskytuje žádná ctnostná ženská postava.
Autoři jistě nemají rádi otázky, které si klade každý pravověrný fanoušek - A jak to bylo dál? Jenže Julii Quinn se jim zželelo, a tak v deváté knize o sourozencích Bridgertonových, kterou právě vydalo nakladatelství Ikar, potkáme všechny. Každému z osmi sourozenců (Anthony, Benedict, Colin, Daphne, Eloise, Francesca, Gregory a Hyacinth) dopsala malou povídku o jejich osudu. Některé se odehrávají jen pár dní po událostech jejich knihy, některé až za dlouhé roky.
Návraty jsou to nostalgicky krásné, dozvíme se v nich třeba odpovědi na otázky, zda si Simon přečetl dopisy od otce, které chtěl v prvním díle spálit, nebo zda se Francesca s Michaelem dočkali vytouženého dítěte. Všichni milovníci ságy si musí přijít na své. Julie Quinn totiž umí psát. Její postavy jsou plné života, neztratily nic na své zábavnosti, přitažlivosti či ztřeštěnosti. A dočkáme se i opakování oblíbeného zápasu v pall-mallu, takže srdce každého bridgertonmaniaka zaplesá.
Osm sourozeneckých povídek pak doplňuje příběh Violet v rozkvětu, který není věnován nikomu menšímu než matce rodu. Škoda jen, že příběh její osudové lásky k Edmundovi dostal tak málo prostoru. Jistě by si zasloužil celou vlastní knihu. Vlastně je škoda, že všechny povídky jsou poměrně krátké. Ale musíme být vděčni aspoň za to málo, co se nám dostalo, vždyť jaký jiný autor píše svým postavám druhé epilogy? Příběhy působí sevřeným dojmem. Některé jsou, stejně jako knihy, lepší než jiné, ale celkově tvoří hezkou mozaiku.
Za mě lepší 3*/5*.