Terkaodkafe komentáře u knih
Autorka má rozhodně smysl pro pointu. Své čtenáře seznamuje s celým životním osudem žen, ale dává důraz na důležité okamžiky a také na charakterové vlastnosti popisovaných Češek. Kniha ani v nejmenším není nudná a nehemží se to v ní suchopárnými daty. Spíš ze slavných žen dělá postavy z masa a kostí.
Celé v recenzích.
V Rodinném stříbru se mi zdá Ben Aaronovitch ve své nejlepší formě. Kniha je psaná lehkou rukou, takže děj dobře odsýpá. Je vtipná a překvapivá, čtenář si ovšem i rozšíří své znalosti Londýnského místopisu i novověké historie. A opráší i školní znalosti latiny. Autor taky zdá se dovedl téměř k dokonalosti svůj styl psaní, kdy v tom nenapínavějším momentu ukročí vedle a začne vysvětlovat nějakou marginální zajímavost z minulosti. Na jednu stranu ho jako čtenář máte chuť poslat někam, na druhou stranu vás tahle hra neskutečně baví. A k napínavosti mohu říci jen to, že jsem cestou do práce metrem přejela zastávku. To se mi běžně nestává.
Celé v recenzích.
Jde poznat, že je autor z rozhlasového prostředí. Jeho věty jsou totiž krátké, úderné, zkrátka takové, které by se snadno nahlas četli do mikrofonu. Jazyk knihy je veskrze moderní, čte se tak velmi dobře. Příběh rámují i skutečné historické události, což mu dodává na realističnosti. Jen ta hlavní zápletka mi přijde mírně přitažená za vlasy. Román byl pro mě rozhodně silnější v popisu běžného života Němců než poté v té akční části. A zbytečně mi přišla upozaděná postava Anežky, což byla škoda. Autor má ovšem v plánu ještě další dvě pokračování, tak třeba se její charakter více rozvine.
Celé v recenzích.
Jak založit farmu je kniha určená pro romantické duše od sedmi let, ale i dospělý čtenář se na jejích stránkách dozví leccos nového. Já jen doporučuji být dětem při čtení po ruce, protože kniha obsahuje slova, která budou alespoň mladším čtenářům potřeba dovysvětlit. Kniha není totiž psaná dětsky jednoduchým jazykem, naopak určitě dětem pomůže rozšířit jejich slovní zásobu.
Hledáte-li tip na dětskou knihu, s touto rozhodně neprohloupíte. Jak kvůli poučnému a milému textu, ale i díky krásným ilustracím, za které je zodpovědný sám autor textu Martin Sodomka. Rozhodně doporučuju.
Celé v recenzích.
Děj plyne rychle a nejde proti srsti. Je to příjemná odpočinková kniha, která přímo vybízí ke čtení někde pod dekou u zapáleného krbu. Nejlépe v období Vánoc. Pozitivní body si rozhodně zaslouží obálka, ze které je vám hned jasné, kde a kdy se příběh odehrává. Pokud hledáte nenáročné čtení plné romantiky, kde hlavní roli hrají druhé šance, bude to pro vás dobrá volba.
Celé v recenzích.
Aristokratku v Československu ocení zejména fanoušci celé ságy. Ač je možné ji číst jako samostatný příběh, rozhodně bych doporučovala mít alespoň povědomí o světě, ve kterém se odehrává. Kniha taky určitě potěší brněnské rodáky a vykouzlí nejeden úsměv na tváři u těch, co pamatují socialistický šlendrián. Sedmé pokračování u mě z piedestalu rozhodně první nedostižný díl nesesadí, ale jedná se o hezký doplněk celé ságy.
Celé v recenzích.
Milá kniha, vůbec nejde proti srsti. Příběh z minulosti se mi líbil více. V moderní době jsem se nedokázala sžít s hlavní hrdinkou, její chování pro mě bylo nepochopitelné. Kniha se četla dobře a přibližuje spletité dějiny regionu.
Kniha dává hlas obětem hrůzných činů. Popisuje jejich dřívější životy a uvažuje nad tím, co by z nich mohlo být. Upozorňuje, že obětí zločinů nejsou jenom sami zavraždění, ale i jejich rodiny, okolí. A také leckdy i rodinní příslušníci vrahů. Také poukazuje na tu velmi tenkou hranici mezi životem a smrtí. Často o ní totiž rozhoduje náhoda. A o to je děsivější. Nikdo opravdu neví ani dne ani hodiny. Doporučuji ke čtení všem.
Více v recenzích.
Dobrá a vtipná kniha, kterou ale shodila práce nakladatelství. Pokud čtete v angličtině, jděte do ní. Od českého vydání ruce pryč. Více jsem to rozepsala v recenzích.
Příběh je sice klasicky předvídatelný, ale kulisy jsou mírně odlišné. Už jen to, že si hlavní hrdinka otevírá netradiční obchod s porcelánem, velmi kvituji. Člověk se zas dozví něco zajímavého z jiného ranku. Jen mě tedy udivuje, že na maloměstě ve Skotsku se prodá tolik čajových konvic, aby to uživilo dva zaměstnance a zvládlo zaplatit daně. Jenže to je na příbězích ze Skotka kouzelné – nikdy tam nic není problém.
V knize nechybí ani romantická linka, ovšem není kýčovitá a je tu pouze jako doplněk. To hlavní je totiž zakládání nového obchodu a hlavně pátrání po tajemství, komu patřil starobylý čajový set, který kdosi neznámý Sophii věnoval. Kniha mixuje vše to, co máme na romatických knihách rádi – sympatický ústřední pár, zapamatovatelné bodré postavy vedlejší, nějakého toho záporáka a spoustu pohody. Je to pohádka, ale velmi dobře napsaná, takže je radost, ji číst.
Celé v recenzích.
Pokud milujete Správnou pětku či Foglarovky, ale chcete si přečíst (nebo spíš svým dětem) něco dobrodružného ze současnosti, bude pro vás kniha Jednooký: Malá knížka o velkém Žižkovi správnou volbou. Je to skvělý mix dobrodružství, tajemna, humoru a historie. Zároveň své čtenáře seznámí s životními osudy Jana Žižky.
Celé v recenzích.
Adam je skvěle sepsaný příběh plný postav, které vám k srdci rozhodně nepřirostou, ale zároveň nad nimi budete přemýšlet ještě dlouho po dočtení. Škoda jen toho konce, který mi přišel až příliš sluníčkový. Protože se obávám, že v životě ne vždy všechno nakonec dopadne u všech na jedničku s hvězdičkou.
Celé v recenzích.
Dubánek a tajný vzkaz je milá kniha plná imaginace. Děti přesvědčí, že dobrodružství nezažijí jen v dalekých krajích, ale číhá hned za rohem, stačí nazout boty a vyrazit. A třeba dubánkům postavit domeček, aby je nezábly nohy. Doporučuju všem dětem a jejich rodičům, obzvláště těm, o podnikají výlety do přírody.
Některé popisované situace jsou těžko k uvěření. Hlavní hrdinka se nechá ovládat svou nejlepší kamarádkou a nečiní žádná svobodná rozhodnutí. Vlastně veškeré vedlejší postavy této knihy jsou buď nesympatické nebo jsou tam tak okrajově, že si k nim čtenář nezvládne utvořit žádný vztah. Luca je zas až moc velký klaďas. I na romantickou knihu. On snad nemá ani jednu negativní stránku. Vzato kolem a kolem je Hate Mail průměrná romantická kniha, která nadchne začátkem a konec jí to kazí.
Víc v recenzích.
Perspektivy jsou románem v dopisech, takže si všechny postavy, kterých není zdaleka málo, mezi sebou píší o vraždě. A nejen o ní. Čtenář tak postupně proniká jak do samotného zločinu, tak i do životů tehdejších Florenťanů. Ovšem dopisy jsou i kámen úrazu celého románu. Těch pisatelů a adresátů je extrémně mnoho. A pokud se člověk v italské historii 16. století příliš nevyzná, bude mu čtení románu dělat problémy. Epistolární forma románu rozhodně klade velké nároky na čtenářovu pozornost. Ovšem kdo nehledá lehkou detektivku, ale chce sám vyřešit zločin, bude spokojen.
Celé v recenzích.
Muž, který sázel stromy má pouhých 52 stran. Přes to je to obsahově hutná kniha. Čas, který čtenář tráví jejím čtením, je zanedbatelný v porovnání s časem, ve kterém o ní bude po dočtení přemýšlet. Je to kontemplativní kniha o naději. O tom, že i jediný obyčejný a nepatrný člověk dokáže změnit věci k lepšímu, inspirovat ostatní a přetvářet svět.
Pokud vás zajímá, jak pestrá strava našich předků v minulosti byla, co vše mohlo tvořit jejich jídelníček a kdy asi se které pokrmy poprvé objevily na talířích Čechů, bude tato kniha to pravé pro vás. Obsahuje celou řadu vtipných a zajímavých faktů, kterými nejen že si rozšíříte své znalosti, ale oslníte kdejakou společnost. Je to populárně-naučná literatura, která nejde moc do hloubky, spíš čtenáře lehce stravitelnou formou seznamuje s danou problematikou. To ovšem čtenář laik ocení a odborník sáhne po jiné publikaci.
Celé v recenzích.
Ztracený vévoda z Wyndhamu neurazí a ani nenadchne. Fanoušci, nebo spíše fanynky žánru, budou spokojeni, ostatním nemá moc co nabídnout. A tu jednu hvězdičku ubírám za ty chyby.
Celé v recenzích.
Lidé obecně mají tendence ve svých vzpomínkách utíkat do šťastné minulosti, chtějí ji znova prožít. Ale co se stane, když chtějí utéci do minulosti celé národy? Nad tím se zamýšlí bulharský spisovatel Georgi Gospodinov ve své knize Časokryt. Kniha patří rozhodně mezi to nejlepší, co jsem v letošním roce mohla číst a možná to pro mě bude nejlepší kniha letošního roku. Je to skvělý příběh, přes to se nečte zrovna lehce. Čtenář se nad ní musí hodně zamýšlet. Obsahuje celou řadu zajímavých pasáží a vět, které si chce podtrhnout či poznačit pro jejich obecnou platnost. Nebo je chce pro jejich trefnost alespoň někomu nahlas přečíst.
Celé v recenzích.
Ač je zpovídáno celkem devět mužů, opakují se pouze některé otázky, takže je kniha v každé své části jiná. A také každý rozhovor čtenáře osloví jinak. Mě nejvíc zaujaly části s Arnoštem Goldflamem a Michalem Horáčkem, ale zřejmě je to proto, že ke zmíněným pánům mám myšlenkově nejblíže. Každému čtenáři se tak bude více líbit jiný rozhovor.
Celé v recenzích.