tessera komentáře u knih
Nesmírně poutavé zpracování příběhu Anny Boleynové. Velice oceňuji, že byl knižně zpracován celý její život včetně období jejího dospívání, což umožňuje čtenáři nahlédnout do nitra této významné osobnosti anglických dějin a zjistit, co ji jako mladou dívku ovlivňovalo a co formovalo její osobnost a reformní názory. Alison Weir ji v knize do jisté míry odhaluje jako feministku, ženu, která věří, že se ženy mohou intelektuálně vyrovnat mužům, což jako manželka proslulého Jindřicha VIII. samozřejmě neměla jednoduché. Myslím, že ona pověstná krutost či bezohlednost, která je často v souvislosti s její osobou zmiňována, vzhledem k množství poprav, které se za její vlády odehrály, pramenila zejména z obrovské nejistoty a strachu, kterým se od nástupu na trůn nedokázala vymanit. I přes to, jak nelítostnou dokázala v některých situacích být, je zřejmé, že to byla velice statečná a neohrožená žena, která dokázala velké věci, které nás i po tolika staletích nepřestávají fascinovat. Její pád, který je v závěru mimořádně působivě vykreslen, mě zasáhl nejen jeho převratnou rychlostí , ale také způsobem, jak svůj osud přijala a uznala porážku. Myslím, že se nakonec osvědčila jako žena hodná koruny.
Kniha mě opravdu zaujala, zejména proto, že autorka je zároveň historička, čímž se kniha podle mě odlišuje od jiných historických románů. Oceňuji neuvěřitelnou hitorickou přesnost a smysl pro detail. Samotná královna Kateřina mi za tu dobu, co jsem knihu četla, přirostla k srdci, její životní příběh byl opravdu poutavý. Souhlasím ale s těmi, kteří uvádějí, že by kniha mohla být kratší, zejména na konci. Moc se těším na další knihu ze série.
Agatha Christie to samozřejmě není, ale myslím, že se Sophie Hannah každým dalším Poirotem trochu zlepšuje. Knížce rozhodně prospělo, že byla výrazně kratší než ty předchozí, děj byl zajímavý a napínavý, zasazený do klasického poirotovského prostředí, jen postrádám logiku v chování jednotlivých postav a uchopitelnost jejich motivace, což celkem zkazilo závěr knihy. Je trochu škoda, že se autorka snaží být "agathovštější" než Agatha a některé pasáže s Poirotem jsou až trošku křečovité.