TH. komentáře u knih

Od první chvíle, kdy jsem se o knize dozvěděla, mě velmi zaujala. Líbil se mi námět, upoutala mě obálka i anotace. Bohužel jsem tím vším těšením nastavila knize laťku dost vysoko, takže jsem nakonec byla trochu zklamaná
Není to špatná kniha. Dobová atmosféra je skvělá, postavy jsou dobře popsané a sympatické, samotná zápletka je poměrně neotřelá.
Na můj vkus je však kniha moc roztahaná. Příběh není tak komplikovaný, aby vydal na více než 500 stran. Ostatně samotná zápletka má svůj počátek někde kolem sté strany, do té doby se čtenář jen tak seznamuje s prostředím. Informace, které by stačilo čtenáři sdělit jednou větou, tu mají pro sebe celé scény. Je to škoda, zhustění děje a zkrácení dialogů by jistě prospělo i napětí a celkovému vyznění.
Dům roztříštěných snů je příjemná oddechová fantastika s dobře vybudovanou atmosférou a zajímavými historickými detaily. Má své mouchy, ale stojí za přečtení.

Asi jako každý sborník obsahuje i tenhle pár dobrých povídek a některé slabší.

Pokud bych měla vybrat, koho umístit na pomyslné stupně vítězů, posadila bych na příčku nejvyšší povídku Ptáčník. Do jisté míry je sice klasickým fantasy počinem, ale drží si osobitý vypravěčský styl a dokáže čtenáře chytnout za srdce.

Na druhé místo bych pak vybrala vítěznou povídku Čo patrí moru, která přináší tajemnou zápletku, napětí a především téma vyděděnosti a vnitřní rozpolcenosti.

Mé soukromé stupně vítězů by pak uzavřela Pravda o strážci z Hoganova přístavu, jež je sympatická lehkostí vyprávění a dokonale vygradovanou zápletkou. Na můj vkus byl šťastný konec až příliš šťastný, ale milovníci happyendů si přijdou na své.

Z ostatních textů pak ještě stojí za zmínku ucelené drabble s hlubokou myšlenkou Parní věk. Sice mezi ostatní počiny příliš nezapadá, ale pro čtenáře může znamenat příjemné osvěžení.