Thekingofdisco komentáře u knih
O hvězdičku lepší, než Pistolník, ale pořád nevím... Temná věž je údajně Kingův magnum opus. Zatím ten pocit ale nemám. Problém může být v tom, že po fantasy eposech, kde je každá kniha přecpaná dějovými linkami X postav, mi zkrátka druhý díl v sérii, který se v podstatě odehrává jen na pláži, s občasnými výlety do New Yorku, přišel docela o ničem. V sérii však pokračuji dál a tak nějak doufám, že první dvě knihy sloužily jako takové představení hlavních aktérů.
Jméno větru mi asi dva roky ležela doma, nebyl jsem schopný se do příběhu začíst, i přes několikero pokusů. Nakonec se mi zadařilo a celou knihu jsem zvádl během pár dnů. Zaujal mě hlavně kouzelný svět, dobře vymyšlený systém "magie", a taky to, že Rothfuss to sakra dobře umí se slovy. Ze začátku jsme měl trochu problém s tím, že Kvothe snad na každé druhé stránce zdůraznil, jak výborný je muzikant, jak skvěle umí zpívat, nebo že je skvělý herec. Po čase jsem si ale zvykl :D
Ano, děj docela dost kopíruje Tolkiena... ale já se bavil. Mám rád rozsáhlé popisy a detaily o fantasy světech, a obojího mi zde Jordan poskytl dostatek.
Fakt, že zde nejsou žádné černobílé postavy, jen jasní hrdinové a zloduši mi ani moc nevadil, protože se mi líbily osobnosti hlavních hrdinů, a během jediné knihy jsme se s nimi zžil víc, než s hrdiny Tolkiena během celé trilogie.
Prostě nevím... Spousta toho není vysvětleno a čtenář tak tápe. Tak nějak jsem pochopil, že po dočtení celé série je dobré se k Pistolníkovi vrátit.
Ač mě při prvním čtení nijak nezaujal, pokračuji v sérii dál, a snad jednou budu moci hodnocení zvýšit :)
Můj první Pratchett. Na jednu stranu jsem si opravdu zamiloval Zeměplochu, její šílené postavy a geniální humor. Na stranu druhou mě zkrátka nebavil příběh. Mrakoplaše jsem si později celkem oblíbil, což se nedá říct o Dvoukvítkovi... Avšak popisy dalších dílů mě zaujaly a na Zeměplochu se určitě znovu podívám.
Tleskám. Lituji spolucestující při četbě v MHD. Bavil jsem se poměrně dosti hlasitě.
Jsem fanoušek hororového žánru již od mládí a jen tak mě něco nevyděsí. To to zvládlo na jedničku a přichystalo mi několik bezesných nocí. Nejlepší horor, který jsem kdy četl. No, tedy alespoň první třetina knihy. Kniha měla ze začátku mrazivou atmosféru, hrůzu jsme cítil snad z každé stránky, mám ale pocit, že někde uprostřed začne být kniha zdlouhavá a zde jsem ji také na nějaký čas odložil. Když jsem se k ní však vrátil, a poslední třetinu jsem zvládl jedním dechem. Geniálně zvládnuté postavy, stupňující atmosféra, prostě vše, co ke Kingovi patří. A ač nejsem žádná citlivka, tak závěrečné zapomínání a poslední jízda na kole mě celkem dostaly. Nebýt zdlouhavého středu knihy, dal bych 5*. I přes to si stojím za tím, že jde o nejlepší literární horor.
Podle návzu jsem čekal Bouři mečů No.2, nedočkal jsem se. U žádné z předchozích knih jsem ten pocit neměl, ale u tohoto dílu by mi nevadilo, kdyby byl o maličko kratší. První polovina knihy se odehráva současně s Hostinou.
Tentokrát jsem více, než obyvkle, trpěl u Tyrionových kapitol. Jeho kapitoly mě vyloženě nebavily.
Dočkáme se jen pár kapitol Brana, Aryi a Jaimeho, o to lepší však jsou.
Jak se však děj blížil ke konci, měl jsem pocit, že atmosféra houstne a je snad nejtemnější za celou ságu.
Bohužel však kniha končí v nejlepším a nám nezbývá nic jiného, než čekat na Vichry zimy. Postavy jsou rozestavěny dokonale k tomu, aby byla další kniha ta největší řežba ze všech...
A konečně jsme se dočkal kapitoly z pohledu Melisandry :D
Pro většinu lidí nejslabší díl, pro mě druhá nejlepší. Pravda, není akční, ani šokující, jako předchozí knihy ale nepochybně má své kouzlo.
Název knihu krásně vystihuje; po masakru v předchozí knize se zdá být Válka pěti králů dobojována a mrchožrouti se seběhli na krvácející Západozemí, aby si naplnili kapsy.
Konečně se podíváme do Dorne, (Arianne se stala okamžitou favoritkou), a do Bravosu, (Aryina dějová linka o tom, jak se přidává v podstatě ke kultu smrti je pro mě v současnosti jednou z nejlepších a nemůžu se dočkat, co Aryu čeká dál).
Spousta lidí považuje Briennino putování za zbytečné, protože ví, že jede špatným směrem, ale dle mého je záměrem jejich kapitol to, aby čtenář viděl, jak vypadá život mezi běžnými lidmi po válce, která proběhla v předchozích knihách.
Hodně se zaměříme i na Železné ostrovy a
Velkým šokem může být absence čtenářských miláčku, tedy Jona, Tyriona a Daenerys, mě však zamrzela pouze chybějící Dany.
Děj se prakticky nikam neposune, postavy často přešlapují na místě a někdy se může děj zdát rozvleklý a nikam nesměřující, ale to si jen G. R. R. Martin připravuje figurky na šachovnici, aby rozpoutal ještě větší masakr, než jaký jsme zažili v Bouři mečů.
Za Lady Stoneheart bych dal klidně i o hvězdičku navíc :D
Tak tohle bylo... fuu, nevím, kde začít. Každopádně nejlepší díl série, dějové linky postav gradují, rychle se umírá, prostě dílo plné zvratů.
Nějak dál nevím, co ke knize napsat, protože bych se musel vyjádřit snad ke každé postavě, každému příběhu, který se zde odehraje. Velice mě zajímá svět za Zdí (bohužel se na něj dívám nejčastěji skrz méně oblíbenou postavu, Jona). Arya byla, jako vždy, skvělá. Konečně se čtenáři dostane kapitol z pohledu Jaimeho, a ten pochopí, že jeho postava není až takový zmetek, jak ho ostatní vidí.
Za vrchol knihy považuji Rudou svatbu, geniální, srdcervoucí... Jelikož je Catelyn jedna z mých oblíbených postav, tento díl jsme nesl opravdu těžce... ještě mám v paměti, jak čtu v tramvaji, neznalý dalšího děje a najednou na svatbě zazní Deště Kastameru. S hrůzou jsem se nemohl od stránek odtrhnout...
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl.
A ten epilog... :)
Ve srovnání s ostatními díly série je pro mě tento díl nejslabší. Oproti většině čtenářů nemám rád Tyriona a Jona. A zrovna v tomto díle mi přišlo, že každá druhá kapitola patřila Tyrionovi. Ikdyž ale Skřeta, jako postavu, nemám rád, dění v Králově přístavišti mě po většinu času bavilo.
Do hry vstupují nové postavy, podíváme se na Železné ostrovy a za Zeď. Na scéně se objevuje jedna z mých favoritek, Melisandra. Konec však nasadí tempo a vy se musíte okamžite vrhnout na to nejlepší, co série nabízí, tedy třetí díl.
První díl se mi dostal do rukou již před delší dobou. Přečetl jsme prvních pár kapitol a knihu odložil s tím, že mě prostě nebaví. Po nějaké době mi to nedalo; nechápal jsem, jak může kniha, do které se nemůžu absolutně začíst, tak vysoké hodnocení? Ale druhý pokus také nevyšel. Zkusil jsem po nějakém čase i potřetí a nelitoval jsem! Sice jsem se prvních pár kapitol musel nutit, ale později jsme se nemohl odtrhnout.
Není to klasická fantasy o skupině hrdinů, kteří jdou porazit zlého čaroděje. Zaujalo mě seriálové zpracování, kde kapitoly postav končí v napínavém okamžiku tak, jako tomu bývá u seriálu.
Oproti klasickým fantasy příběhům, nebo vůbec příběhům všeobecně, se líší tím, že zde umírají i hlavní postavy, takže je čtenář v neustálém strachu o svého oblíbence.
Po dočtení všech, zatím, vydaných dílů jsem si knihu přečetl znovu, a zalíbila se mi ještě víc; autor má vše perfektně promyšleno dopředu. Nepřidává postavy do příběhu tím způsobem, že v další knize zjístí, že by se mu hodila postava, která by udělala to a ono, ale už v první knize padnou, byť i jedinou větou, zmíňky o postavách, které se stanou důležité v dalších dílech ságy.