Thekingofdisco
komentáře u knih
Říše upíra
Jay Kristoff
Autor se na soc. sítích pořád bije do hrudi, že Říše upíra, potažmo i Nikdynoc nejsou young adult, rozhodně to není pro děti, je to brutální atd. . To je pro mne největší problém. Ono to je na úrovni hodně průměrného YA a z každé věty jde cítit, že si Kristoff myslí, že když do každé druhé věty nacpe sprosté slovo, krev nebo násilí, bude z toho dospělá kniha. Takhle to bohužel nefunguje.
Celá Říše na mě působí, jako by si patnáctiletý goth pisálek řekl, že teď napíše tu nejvíc temnou knihu, jakou kdy kdo napsal. A přesně tak celá kniha vyznívá; je to hrozně nevyspělé, za každou cenu se snaží do knihy nacpat co nejvíce temných/kravých/horových prvků, až to působí absurdně.
"kůži měla studenou jako mělké hroby, a ruka, kterou mi zapletla do vlasů byla tvrdá jako náhrobní kameny. " Totální absurdita. Nutkavá potřeba v každém přirovnání použít něco temného. Na stejné stránce, kde je tato věta je o pár řádku dále "rytmus starý jako čas sám, hluboký jako hroby a teplý jako krev" o kousek dál máme "pleť bílá jako smrt, na bradě měla bledé skvrny vraždy" :D Jakmile vidím, že bude použito přirovnání, už se jen pousměju a vím, že příjde "... jako hrob/ krev/ hřích/ mrtvola/ smrt/ náhrobek/ vražda atd.
Postavy samotné jsou ploché, každý charakter je definován jedním, dvěma povahovými rysy, a to je celá osobnost dané postavy.
Další problém, který mám ale u každé knihy, kde tento nešvar autor použije, je pojmenovávání věci pomocí spojení dvou slov. V Říši jsou k nalezení klenoty jako: duchodech, Věčnomoře, Nebepád, Ďáblojisrka, Stříbrostřela... opět, skoro až amatérské.
Abych knize jen nekřivdil, musím říct, že děj odsýpá, čtivé to je a děj mě bavil. Jen prostě je potřeba počítat s tím, že prostě čtete špatnou knihu.
Pokud má člověk už trochu načteno, musí mu takový paskvil připadat směšný.
Doslova z každého odstavce jde cítit Kristoffova snaha psát dospělou knihu. Ale neví jak na to. K dosažení domnělé dospělosti textu používá absurdní vulgarismy, absurdní přirovnání, na každé stránce poukazuje na to, že čtete temnou knihu. Takhle to bohužel ale nefunguje.
Mučitelův stín
Gene Wolfe
Tak, chtělo to jedno čtení v angličtině, další v češtině, naposlouchat podcast, kde rozebírají obsah každé kapitoly a troufám si tvrdit, že jsem do toho pronikl.
Musím říct, že mě trochu mrzí, jakého přijetí se mistru Wolfemu dostává v Česku. Celá Kniha nového Slunce je dost možná nejkomplexnější věc, jakou jsem kdy četl. Je třeba mít na paměti, že Wolfe je jako kouzelník, k jedné ruce přitáhne pozornost diváka, ale skutečné kouzlo probíhá rukou, na kterou se pozornost neupírá. To, co je nám předkládáno jako hlavní děj, vlastně vůbec hlavním dějem není. Severián lže. Je potřeba číst mezi řádky, zaměřit se na věci, které neříká, ale z kontextu, z jedné jediné větičky, vyplynou. Věci, které my známe a používáme mohou být nazývány úplně jiným slovem. Hned na druhé straně je jasný důkaz, že Severiánova paměť není tak dokonalá, jak sám říká. U jiného autora by to mohla být chybka, nesouvislost. Zde je to záměr. Nebojím se říct, že téměř každá věta má svůj význam, něco skrytého, určitou symboliku. Rozhodně nejde o knihu, kterou čte člověk k odpočinku.
Není to kniha pro každého, a je naprosto v pořádku, když zrovna tohle někomu nevyhovuje. Troufám si ale říct, že pokud Knize nového Slunce dá někdo špatné hodnocení, prostě ji nepochopil. Wolfe byl totiž absolutní génius.
Světlo a stíny
Leigh Bardugo
Plánuji přečíst Šest vran, ale jelikož se Griša odehrává chronologicky před Vranami, rozhodl jsem se začít zde.
Počítal jsem s tím, že jde o četbu o mladší ročníky, plné spousty young adult prvků.
Přesně taková i Griša byla, ale kupodivu mě i celkem zaujala atmosféra a stylizace světa, líbí se mi lehká inspirace rádoby Ruskem.
Že by mě tedy Griša ohromila se říct nedá, ale o zklamání taky nešlo. Druhý díl určitě zkusím.
Lehký spoiler: Není mi úplně jasné, k čemu jsou z praktického hlediska dobré schopnosti Aliny a Temnyje...
Půlnoční vlny
Steven Erikson (p)
Ze začátku jsme se do pátého dílu nemohl vůbec začíst, ale pak se povedlo a knihu sem dočetl během pár dní.
Věřím, že spoustě lidí bude dělat problém další změna prostředí a nové postavy/pravidla světa/systém magie atd.
Závěr knihy opět epický, jak to umí jen Erikson.
Rudá garda, a jejich Kalený meč si okamžitě získali moje sympatie, a doufám, že o nich ještě uslyším.
Až budou viset
Joe Abercrombie
O 100% lepší než první díl. Tohle už mělo švih. Vyústění Bayazovi výpravy byl geniální tah, děj na severu je správně drsný a o Gloktovi se snad nemusím ani vyjadřovat.
Hodně mě zaujal Cosca, vidím ho trochu jako takovou Rudou zmiji Prvního zákona.
Sama čepel
Joe Abercrombie
Má to styl, má to skvělé postavy, je to správně drsné, ale něco mi tam chybělo...
Další díly určitě ale zkusím.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Přiznám se, že k českým autorům přistupuji opatrně. Vlastně je ani moc nevyhledávám, ale tohle mě dostalo.
Prodělával jsem zrovna čtenářskou fantasy krizi ze které mě nemohl dostat ani Erikson, Abercrombie, Jordan, nebo Lynch.
Kdo by čekal, že spása přijde z našich luhů a hájů :)
Naslouchače jsem zvládl během dvou dnů, nemám co vytknout.
Tleskám, smekám a doufám v rychlé dopsaní dalších dílů.
Dóm řetězů
Steven Erikson (p)
Já nevím... čtvrtý díl a já se pořád nedokážu vcítit ani do jedné z postav.
Velké plus je začátek knihy, který je napsán jen z pohledu jedné postavy, a ač se jedná o doposud neviděný kus Malazského světa, je dobře (na poměry Malazu) popsán.
Za mne doposud nejslabší díl. Bohužel.
Brána z obelisků
N. K. Jemisin (p)
Nevím, jak to ta ženská dělá, ale na Zlomené zemi žeru úplně vše.
Jiným autorům se nedaří mě zaujmout ani po čtyřech knihách, ale Jemisin si mě totálně získala Pátým ročním obdobím, a Branou z obelisků jen utvrdila, že nešlo o náhodu.
Děj se může zdát trochu pomalejší, oproti prvnímu dílu, protože postavy nikam neputují, jsou většinu knihy na místě, ale dozvídáme se spoustu nových věcí o světě a orogenii.
Pokud jde o epické scény, ty Jemisim umí...
Čaroděj a sklo
Stephen King
Po natěšenosti z konce Pustin a po vytvoření vztahu k současnému Ka-tet přichází trochu šok, jelikož se většina knihy odehrává během Rolandova mládí.
Bez mučení přiznám, že mě kniha po asi v 1/3 přestala bavit.
Nějak jsme se ale pak donutil k dalšímu čtení a já byl spokojen. Po dočtení docela rád vzpomínám na chvíle prožité s Rolandem a jeho starým Ka-tet ve westernovém městečku.
Říkám díky.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Vážně nevím. S ohledem na moje ostatní hodnocení bych měl knize dát odpad a nejlépe 2x...
Ke knize jsem se dostal vlastně tak, že jsem si chtěl odpočinout od epických sériích o tisíci stranách a sáhnout po něčem lehčím, ale zároveň zůstat v žánru. Řekl jsem si, že se zkusím vrátit do teenagerských let a sáhnu po nějaké young adult knize...
Kniha byla hloupá, naivní, nereálné představy o boji, prakticky žádná přímá akce kromě závěrečného boje. Hlavní dějovou linkou knihy má být turnaj. Proč velkou jeho většinu nepřeskočit a neshrnout ji do pár vět?
Na druhou stranu musím přiznat, že jsem se celou dobu bavil, a dobře. Což se občas nedařilo ani knihám, kterým jsem dal plné hodnocení.
Vzhledem k tomu, že mám již rozečtený druhý díl, který již napravil mnoho chyb této knihy, budu v sérii pokračovat a přistupovat k ní jako k fantasy guilty pleasure a věřím, že se budu dál dobře bavit :)
Páté roční období
N. K. Jemisin (p)
Tleskám.
Dlouho mě žádná kniha nenadchla tak, jako Páté roční období.
Výborný mix fantasy/sci-fi. Originální, ale zároveň nám dobře známý svět.
Neustálý pocit blížícího se konce světa.
Kdybych měl knihu přirovnat k jiné fantasy sérii, nejblíže jí bude asi Malazská kniha padlých, díky stylu vyprávění (hození do děje, spousta zákonitostí a termínů prostě vyplyne z vyprávění).
Občas se zde objevují poněkud divná slova, ale knihu jsme četl z části i v angličtině, takže nejde o chybu překladatele. Překlad je naopak výborný.
Autorka skvěle pracuje se slovy a s formou vyprávění.
Nejvíc se mi v knize líbily WTF momenty, kdy vám vše zapadne do sebe a musíte si daný odstavec přečíst znovu, protože nevěříte vlastním očím.
Pokud si podobnou kvalitu udrží i další díly, řadím trilogii mezi své TOP série.
Pustiny
Stephen King
Konečně! Konečně jsem Temné věží přišel na chuť, a oblíbil si jak hrdiny, tak celý svět Temné věže. Závěrečná část v Ludu byla geniální.
Blaine is a pain, and that is the truth.
Hrdina věků
Brandon Sanderson
Epické. Z původní trilogie se mi třetí díl líbil nejvíc. Vše do sebe zapadlo. Věci, které mi v prvním díle připadaly nedotažené zde byly dotažené k dokonalosti.
Jelikož si nejspíše rád sám sobě škodím, nevyhýbám se spoilerům, a i když jsem přibližně věděl, jak kniha dopadne, stejně jsem měl husí kůži, když šla do finále.
Celou první trilogii tedy hodnotím jako výbornou, svižnou, nenáročnou fantasy, po které určitě ještě někdy sáhnu.
Pramen Povýšení
Brandon Sanderson
Druhým Mistbornem si mě Sanderson naprosto získal. Naprosto originální svět, i když třeba ne až tak propracované postavy jako u jiných autorů. Například i po tomto díle mám stále guláš ve členech původní party, krom Vin, Sazeda a Špuka nevidím mezi vedlejšími postavami velké rozdíly.
Všiml jsem si, že dost čtenářů vytýká druhému dílu velké množství politiky. Nevím, zda je to čtením Písně ledu a ohně, Zaklínače a Malazu, ale politika zde mi přišla opravdu jednoduchá.
Z celé knihy mám však velice dobrý pocit, bavil jsem se od začátku do konce. Nejde o dílo s nějakou hlubokou myšlenkou, ale stejně tak, jako mám někdy chuť se podívat na nenáročný superhrdinský snímek, tak si stejně rád přečtu nenáročnou akční řežbu, která baví víc, než díla, která si snaží hrát na hodnotnou literaturu plnou hlubokých myšlenek ( Zdravím, Goodkinde).
Finální říše
Brandon Sanderson
Mám rád knihy, ve kterých se objevuje motiv svržení vlády. Navíc si všichni vychvalovali Sandersona, tak jsem to rozhodl zkusit. Ze začátku mě kniha nadchla, samozřejmě zaujal originální systém "magie". Jen jsem se celou knihu nějak nemohl sžít s Vin... Někde zhruba v půlce jsem však knihu na nějakou dobu odložil, protože mě unavovaly plesové scény, měl jsem u nich víc než kde jinde pocit, že čtu young adult. Díky bohům jsem se však ke knize vrátil a strhující finále mě naprosto dostalo.
Strach moudrého muže
Patrick Rothfuss
Měl jsem z knihy trošku strach, protože některé komentáře tvrdily, že druhý díl je horší, než díl první, který mě úplně učaroval...
Nakonec se mi druhý díl líbil víc, než první. Celý příběh na mne působí jako taková tragická, nádherně napsaná, pohádka.
Pokud bych Strachu moudrého muže měl něco vytknout, tak to, že mi trochu vadilo rozdělení knih. Tak nějak mám pocit, že první třetina druhé knihy měla ještě být v prvním dílu, aby byla velká většina Kvotheho let na univerzitě pohromadě.
Spousta čtenářů je toho názoru, že se děj ve druhém díle moc neposune. Na jednu stranu je to pravda, žádný velký dějový posun zde není. Mám pocit, že Strach slouží k rozvinutí Kvotheho osobnosti, naučí se, a zjistí spoustu věcí, které bude jistě důležité pro třetí knihu.
Líbilo se mi, jak Rothfuss rozehrál spoustu vedlejších dějových linií, nebo spíše nakousl příběhy vedlejší postav, které mě zajímají. (Jen škoda toho čekání na třetí knihu...)
Mnoho lidmi nenáviděná část s Feluria mi přišla kouzelná, pátrání po banditech mě bavilo, výcvik u Ademů mne nadchl a závěrečné pobití falešných edemů mi přivodilo husí kůži.
Co víc dodat, snad jen; Patricku, snaž se!
Vzpomínky ledu
Steven Erikson (p)
Spousta lidí hodnotí tento díl, jako nejlepší z celé ságy. A já dostávám strach, co je se mnou špatně. Jsou zde opravdu epické scény, bitvu o Capustan bych chtěl jednou vidět zfilmovanou... Můj problém s Malazem vidím v tom, že nemám absolutně žádný vztah k žádné z postav. Vlastně o nich ani nic moc nevím. Opravdu jsem se těšil na další ságu, kde se můžu bát o hlavní hrdiny, protože nikdo není v bezpečí. Co ale z toho, když zemře postava, o které vím jen minimum informací a nemám k ní žádnou citovou vazbu... Dále mám trochu pocit, že autor se snaží být za každou cenu epický a velkolepý, ale informace o tom, kolik tisíc let je ta a ona postava stará, na mě opravdu moc nezapůsobily.
Při čtení se mi nestalo, že bych se vyloženě nudil, ale po dočtení nemám ten pocit, že potřebuji okamžitě číst další díl, nevisí nade mnou žádná nezodpovězená otázka, která by mě trápila, nemám strach o život žádné z postav...
Dům mrtvých
Steven Erikson (p)
Při druhém čtení už Psí řetěz kopl. A pořádně :D Druhý díl jsme si úplně zamiloval, s pochopením světa přišlo i to, že jsem byl schopen vnímat čistě jen děj a nelámat si hlavu nad fungováním chodeb, atd.
Musím tedy říct, že při druhém čtení jsme si začal psát poznámky, pro lepší orientaci v postavách a celý Malaz vyletěl o XXXX úrovní nahoru. Absolutní pecka.
Původní hodnocení - ***
--------------------------------------------------------------------------
Pravidla světa začínají být pochopitelnější... Jen mi v tom pořád chybí to něco, co by mě úplně pohltilo. Těšil jsem se na onen mnoha lidmi oplakávaný psí řetěz... a ono nic. Nemyslím si o sobě, že bych byl necita, ale Coltainův příběh ve mě nevyvolal ani z poloviny tolik emocí, co například Rudá svatba v Martinově Písni.
Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
S Malazem jsem se trápil až do půl 7. dílů, a pak jsem si řekl, že to začnu celé od začátku. A dobře jsem udělal. U již hodnocených dílů nechám i původní komentář, aby bylo vidět, jak se můj pohled na knihu změnil.
Měsíční zahrady jsou obecně považovány za "nejslabší" díl Malazu. I přes to z toho byla při druhém čtení absolutní topovka. Vše začalo zapadat, viděl jsme různé narážky na další děj, orientoval jsme se v postavách a termínech a rázem se z Malazu stala moje nejoblíbenější série. Při prvním čtení mi dost možná uškodilo i to, že jsem hledal náhradu za Píseň ledu a ohně a prostě mi nebylo po chuti, že Malaz není psán stejným stylem, jako Píseň. Tehdy jsem to bral jako něco špatného. Dnes jsem za to vděčný.
-------------------------------------------------------
Původní hodnocení: - ***
Knihou jsem se prokousal snad až na čtvrtý pokus. Problém byl v již tolikrát vzpomínaném hození do děje bez vysvětlení. Svět Malazu jsem si ale oblíbil. Někteří tvrdí, že Kniha padlých je lepší, než Píseň ledu a ohně. První kniha mě o tom ale nepřesvědčila.
