ThomasRuhe komentáře u knih
Po dlouhých letech jsem se do toho pustil s chutí, jenže po několika desítkách stran to začalo drhnout, jako když se do soukolí dostane písek... chvíli jsem to ještě zkoušel, pak něco přeskočil a nakonec to zavřel... prostě dneska je už pro mě tahle knížka passé... zážitky Toma Sawyera a styl mě už neberou... hodnocení nechávám na třech, ale je to spíš na dvě...
Jsou to krátké popisy skutečných kriminálních případů na uzemí republiky v sedmdesátých letech. Asi nejvíc mě zaujal případ chlapíka, který bral stopařky a pak se je snažil znásilnit. Moc se mu nevedlo, třikrát za sebou dostal od těch holek nakládačku, až jsem si říkal, že se na to nevykašlal...
úroveň těchto dokumentačně psaných případů vidím tak za 3 hvězdy.
Na počátku to vypadalo, že to bude podobné filmu Smrt stopařek, ale pak příběh nabral jiný směr a vyklubala se z něho úplně jiná zápletka. Popis vyšetřování je solidní a konečný pachatel mě překvapil.
Docela dobrá detektivka, kterou jsem i teď bez nějakých velkých námitek přečetl. 3/5.
Bylo to docela dobré. Líbil se mi popis postupu při vyšetřování a pátrání, hledání důkazů a ověřování alibi všech podezřelých. Zajímavé bylo i dopadení pachatele... hodnotím 70%.
Je to klasická britská detektivka. Po úvodním seznámení dochází k vraždě. Podezřelých je několik, měli příležitost i motiv. Pak následuje krátké vyšetřování.
Na konci pak opět klasicky inspektor Adam Dalgliesh všechny podezřelé sezve a případ vysvětlí. Za mne byla úroveň na hranici průměru.
Pelecanos psát umí, to už vím, a jeho knihy mě baví. Tady začal výborným popisem loupežného přepadení. Pak se děj zklidní, aby později nabral dech na závěr. Ve střední části kde se zdánlivě nic neděje, nechává Pelecanos vyniknout charaktery postav a dialogy mezi nimi. No a poté se už jde do finále, které je řízené pomstou všech zůčastněných.
Ručička kvality je na 80%.
S knihou jsem víceméně spokojený. Je to průřez Gretzkého kariérou, od vstupu do NHL, triumfy s Edmontonem, přestup do LA Kings, finále s Kings v 93, angažmá u NY Rangers, všechny kanadské poháry a samozřejmě OH v Naganu. Závěr se pak věnuje aktivitám Wayna po hráčské kariéře.
Jsou zde informace všeobecně známé, tak i zákulisní, protože Strachan je Gretzkého přítel. To se projeví, když Strachan až hystericky Gretzkého brání prakticky po celou knihu... vrcholem je pak Nagano, tady se ukazuje jak kanaďané neustále brečí nad porážkou s námi. Jak je možné, že s průměrným týmem prohráli, že nájezdy byl podraz, a že mnozí z nich vůbec netušili, že po jednom prodloužení budou nájezdy...
Vcelku rušivé je i velké množství překlepů, a to i v datech, což je mnohdy matoucí...
Knize o 99 bych tak dal 70%.
Je to trochu návrat ke kořenům série. Rapp se účastní hned několika bojových akcí a vše vrcholí soubojem s ruským zabijákem Azarovem.
Kniha má tempo se zajímavým dějem kde nechybí ani politický podtext.
Čtení mě bavilo a hodnotím 4 hvězdami.
Nebylo to tak dobré jak jsem si od Crichtona sliboval. Hodně zjednodušený popis celé plavby kapitána Huntera se všemi důsledky i návratem na Jamajku. Trochu mě zaskočilo až pohádkové setkání s krakenem.
Na druhou stranu, třeba popisy lodních manévrů při boji se mi líbily. Podobně dobrá část je i soud s Hunterem.
Kniha mě sice nenadchla, ale propadák to taky nebyl.
V příběhu autorka chytře míchá minulost s přítomností, čímž vytváří stav, kdy se okolnosti a řešení vražd zdají zcela nepochopitelné. K tomu přispívají i postavy, protože mnohé z nich spojuje to klíčové 12 leté období.
Je to britská detektivka, takže v ní převládá logické hledání pachatele(ů), nežli střílení či automobilové honičky.
Knihu a zážitek z četby bych tak ohodnotil 70%.
Kniha je napsaná celkem dobře, solidní dramatický děj, kterým Mills vlastně navazuje na tvorbu Vince Flynna.
Černý kafe je sice v žánru thrillerů, ale klasické napětí zde vlastně není. Zpočátku se děj rychle posouvá, od roku 1966 až 2010, jako seznámení s vraždami na route 66. Pak sled událostí spojí Desmonda a Lolu a ti společně začnou pátrání po sériovém vrahovi. Příběh obsahuje několik point, které mají svou důležitost. Když bych měl hodnotit, tak čistý thrillerový napínák to není, ale kniha je napsaná trochu zvláštním způsobem, který má originalitu. Za mne to určitě nebyla ztráta času. 70%.
Vcelku mě to bavilo. Robert Langdon je prakticky hned od začátku na útěku. To pokračuje vlastně po celou knihu. Znovu je zde mnoho historických informací z oblasti náboženství, umění či architektury, ať z Florencie nebo Benátek. Příběh má slušný spád a zajímavou zápletku. Takže Infernu dávám 70%.
Jako detektivka to byl spíše průměr. Nejzajímavější je hlavně doba kdy se příběh odehrává, a s tím spojené možnosti de Singletona jakožto vyšetřovatele.
Nulová šance je solidní kniha o jednotce SAS. Jedna část zavede Sharpa a jeho muže k diverzní akci v Libyi, druhá se pak odehrává na britských ostrovech. V knize Ryan opět plně využívá vlastní zkušenost jako člen SAS. Příběh byl vcelku fajn, a členové jednotky jsou velice dobří, ale jejich schopnosti dosahují únosné míry. To jsem byl rád, protože vše pak působí věrohodně. Hodnotím 3/5.
Celá kniha má vlastně poklidný průběh. Reacher se do situace, kdy čelí přesile dostane jen dvakrát. Jinak je to celé o cestování, přemýšlení a čekání. Fakt až moc klidné. Pár zajímavých detailů se sice najde, ale zážitek není lepší nežli 3/5.
Kniha čtenáře seznamuje s držiteli Zlatého míče mezi lety 1956 až 1985. Každý hráč je na několika stránkách představen, ať už v rámci celé kariéry nebo nějakého důležitého momentu. Dnes už jsou styl i informace překonané, ale v době vydání, kdy u nás podobných publikací bylo jako šafránu, se taková kniha hodila každému fotbalovému fandovi.
Tohle byla druhá kniha ze série s Pekkalou, kterou jsem v krátké době přečetl. Byla trochu slabší než Rudá rakev. Děj se sice odehrává blízko fronty, vystupují zde partyzáni a je zde dost pasáží se Stalinem, ale celkově nebyl příběh tak zajímavý. Dám nakonec 3/5 ale je to spíš jen 50%.
Pro mě bylo důležité, jak se autorovi podaří vylíčit atmosféru doby ve které se děj odehrává. Zvládl to slušně, i když se to dalo zpracovat lépe. Detektivní zápletka kolem tanku T-34 byla zajímavá.
Takže zaslouženě 3/5.
Z knihy jsem se hodně dozvěděl, jak to v římských legiích fungovalo. Při čtení jsem fandil římanům. Oblíbenou postavou se pro mě stal centurion Tullus. Naopak velký pitomec byl tribun Tubero. Překvapivé bylo, že tak vysokou hodnost měl mladý, nezkušený a pěkně arogantní kluk, přitom centurioni byli nesmírně zkušení velitelé, kteří měli u obyčejných legionářů velký respekt.
Boj s Germány je popsán dobře, a byl pěkně krvavý. Konec je připraven na pokračování. 70%.