tikov komentáře u knih
Jak mne nadchl úvod, tak zbytek je dost katastrofa. To že nemá autor literatury o legiích rád legionáře je v pohodě (naopak si myslím, že je to fakticky výhoda). Ale autor se nesmí svojí záští nechat unášet. V tomto případě své zášti podřídil očividně (ne)kritiku pramenů i nejspíš jejich výběr. Občas něco přímo dezinterpretuje. A nemyslím, že omylem. Občas cituje prapodivně. A občas nezdrojuje. A to ne při nějakých podřadných doplňcích, ale naopak u dost podstatných tvrzení. Občas je jen zdrojuje na můj vkus nedostatečně a opět, dle mne cíleně, mate. (Takhle například v textu razí tezi, že v úseku mělo jít pro Italy jen o obranu a zdrojem tohoto tvrzení je deníku českého důstojníka dělostřelectva nasazeného v úseku. Až v předposlední kapitole zjistíte, že byl Čech v r-u armádě. Asi. Jasně napsané to v textu není. Deník se ani nedostává do zdrojů na konci knihy.)
Na druhou stranu nadnesl několik zajímavých témat. Opomíjení až zamlčování Barbaranských poprav po válce. Nedostatečnou jazykovou vybavenost. Překvapení legionářů z provádění exekucí, na které si mysleli, že nedojde. Italské představy o čs. supervojácích. Slabé r-u síly nasazené na Doss Altu.
Jenže tohohle všeho se týkají ty výtky zmíněné výš. U Barbarana se čílí, že se v meziválečném období cíleně uvádí 7 obětí a nevšimne si, že jednoho z popravených jím citovaná kniha uvádí ve zkomolené lokalitě (Barabano). Nebo neřeší co se stalo se zbylýma dezertérama. Naopak polemizuje, že vlastně nešlo o dezerci, když nebyli na frontě.
U rakouských sil na Doss Altu nejdřív vypočítává jak byly vlastně slabé a měly jen dvě bojeschopné jednotky... a o pár kapitol dál je nasazení té lépe vybavené jednotky vlastně důkaz že o nic nešlo... a o dalších pár kapitol dál jsou rakouské pozice supersilné a nikdy by jima nikdo neprošel.
Na to, jakou má ten text auru, mne to dost zklamalo.