tomalakis
komentáře u knih

Černý / Fanfán Tulipán říznutý Indiana Jonesem a Danem Brownem s více erotiky. Klasický příběh ze staré školy (hlavně) pro chlapy po čtyřicítce... Ovšem poněkud zamrzí necitelná grafická/předtisková úprava. Barvy byly až nepřirozeně přesyceny. Škoda, že pan editor nepochopil, jak klasické dílko dostal do rukou, a nejspíš strávil až příliš času nad Marvelovkami, které jsou už bez výjimky kolorované digitálně. Jenže stejně jako Škorpion a Desberg, tak i Marini je velký klasik a všechno maluje na papír a akvarel takhle vážně nezáří. Hlavně panely se žlutou jsou poněkud nepříjemné... Orlové Říma se u Vybíralů v tomhle směru povedli líp.


"... a Tinglo, zatrpklý, jehož nervový systém si zoufal beznadějným tetelením agresivity"
...podobné pocity popadají mě, když čtu tyhle krávoviny. Vůbec nechápu, jak je pan Podaný schopný dělat kariéru překladatele.

Velmi mi vadí jedna věc. A to nešikovnost grafické úpravy. Celkem pravidelně se tu střídají stránky, které vypadají a jsou rozvržené parádně, se stránkami, které jsou vyloženě hrozné. Například tu máte detail, který není sám o sobě ani tak zajímavý, vyvedený přes jeden a půl strany a hned vedle něj celý výjev s několika postavami smrsknutý do titěrného okénka, že sotva rozeznáte siluety. Kniha jako kráva, ale na tohle abyste si vzali lupu. Ani si nedokážu představit, že Rebo vydalo tuhle knihu podruhé v ještě menším formátu.
Například str. 296: To obrovské, oranžové, šmouhaté slunce, zabírající půl stránky, bych klidně vyměnil za scénu ze strany 298, kde Nefertari hraje stolní hru.
Nebo str. 260: Je skutečně ten lev tak zajímavý, že musí zabírat 3/4 strany? Krom toho, nejzajímavější na tomhle detailu je ta malá postava uvnitř lva. Tu však popisek k obrázku vůbec nekomentuje.
Potom hodně iritující je ten malý, dvojitý rámeček. Párkrát se tam objeví něco trefného, tím myslím jednoduchého, co snese tuhle velikost, jako na stranách 308 (dítě) a 320 (vějíř). Ale to, co je v něm na straně 400, je už hodně špatný vtip: scéna se třemi postavami a stolem ve velikosti 4,5x4,5 cm! Stejně tak např. str. 252, 372, 374...
str. 132: Půlka stránky je prázdná, obrázek je scvrknutý do malinkatého rámečku nahoře.
Dále: zbytečné opakování vyobrazení: str. 155 a 156, 327 a 332, 394 a 395...


Když vidím komentáře, tak mi to nedá: Dámy a pánové, prosím pěkně, tohle je beletrie, nikoli literatura faktu!


Pamatuji si, jak mě tahle kniha kdysi pohltila. Reeves odkrývá detektivní příběh starý téměř 3500 let a to neuvěřitelně poutavě a čtivě. Nezapomenu, jak s každý dalším faktem, který Reeves předloží, na vás dýchne realita egyptologie, jak každý artefakt, na který narazíme, obklopuje tajemství, pomalu až děsivé. (SPOILER ALLERT!) S některými jeho závěry nesouhlasím (kdyby Achnaton kultu skutečně nevěřil, proč by nechal zemi dojít na pokraj zhroucení), některé naopak působí velice přesvědčivě (Smenchkare=Nefertiti). Každopádně ať už s Reevesem souhlasíte nebo ne, pokud jste fanouškem tajemného faraona, Amarny, či starého Egypta potažmo, tuhle knihu nesmíte minout.


Ilustrace jsou bohužel v detailech nepřesné.


Tenhle opus jsem četl kdysi dávno v digitální podobě v angličtině a když jsem se doslechl o českém vydání, tešil jsem se na něj jako malej capart. Míjelo pár stránek a na mojí tváři se objevilo nejdřív pár udivených nepochopení, následovaných nevěřícími zamračeními a konče hořkým rozčarováním.
Téměř na každé druhé stránce narazím na překlad, který mi protáčí panenky a nad některými zhovadilostmi mám sto chutí zařvat z plných plic a vyrvat si oči jak nějaký metabaron. Richard Podaný tu předvádí krkolomnou a křečovitou exhibici svého lingvistického žonglérství a za pár záblesků geniality si dokonce zaslouží uznání i ode mě: třeba "jeptiškurvy", ale na můj vkus prostě tlačí na pilu příliš, takže většinou působí přehnaně a nepřirozeně: třeba když Honorata visí ve vzduchu a Othon na ni křičí "nedej se!", zatímco obyčejné "vydrž" by bohatě stačilo (str. 101). Ano, chápu, že přehánění a patos k metabaronům taknějak patří, ale Podaného přehnané a často nelogické extravagance ve výsledku škodí plynulosti vyprávění.
Uznávám, že na vině je i sám Jodorowsky a překládat ho chce určitě nějakou tu nápaditost, ale někdy mám pocit, že Podaný, v marné snazet pochopit, co mělo být řečeno, prostě rezignoval sesmolením nějakých nesmyslů. Například: (str.149) RP: "...a kdo v ničem nevítězí, nikdy ani neprohrává.", což nedává ani trochu smysl. Jodorowsky píše něco jako "kdo vítězstvím nic nezískal, prohrou o nic nepřijde" ("...tel qui ne gagne rien jamais ne perd.")
...někdy jakoby si vypomáhal gůgl překladačem: "Pro jednou se odebereme tam, kam jít máme!" Kostrbatěji už by to snad ani říct nešlo, přitom nejpřirozenější překlad by byl prostě: "Vydáme se tam, kam všichni jednou musíme!" (str. 99)
...jinde sotva tuším, co se mi snaží říct: "Ale ze záhadné nezbytnosti se někdy rodí nové věci!" (str. 19), "To, co vaši skupinu stmeluje, zdaleka přesahuje jen sám intelekt!" (str. 15)
Dokonce je schopný použít obraty jako: "nemilosrdné zabijačky", "zpitá krásou znělého ptačího zpěvu..." a podobné nesmysly.
...nad některými překlady prostě jen kroutíte hlavou:
str. 95
Richard Podaný: "...doprovázené nevýslovným výbojem CHLÍPNOSTI..."
zatímco v originále
Alejandro Jodorowsky: " ...accompagnée d'une indicible décharge de VOLUPTÉ..."
tedy spíš "doprovázené tou nepopsatelnou explozí rozkoše"
...a některé bubliny jsou přeloženy vyloženě špatně:
str. 62
RP "..ale ještě než zhyne, naklade JEDNO JEDINÉ vajíčko..."
AJ "...mais, avant de mourir, pond un oeuf UNIQUE..." Tedy nikoli "jedno jediné", ale "zvláštní" - evidentně tam není jen jedno.
str. 64
RP "Přestaň fňukat, Lothare! Zbývá nám jen 40'16"4''', než budeme MUSET aktivovat metabaronův biolektogram."
AJ "Cesse de pleurnicher Lothar...Il nous reste á peine 40'16"4''' POUR ACTIVER le biolectogramme du meta-baron..." Logičtější a přesnější překlad tudíž je "...zbývá nám 40'16"4''' na aktivování..." tedy než budou zničeni.
str. 225
RP "Udělala jsem to pro tebe! Kdybych ti řekla, že Odino TĚLO je mrtvé, zabila bych tě s ní!"
AJ "Je l'ai fait pour toi! Dire que le CERVEAU d'Oda était mort, c'état tu tuer!" No tady zaměnit "mozek" za "tělo" vnáší do celé situace poněkud zmatek.
str. 38
RP "údolí poseté mrtvolami připomínalo mlčící temnou tůň" jenže tůň je malá a hluboká - tudíž naprosto nevhodné přirovnání k údolí doširoka zaplněnému mrtvolami černé endogardy
AJ "le vallon, couvert de cadavres, semblait un silencieux LAC noir" A samozřejmě, že originál říká "jezero".
Podebraný básnický apendix pana Podaného zkrátka nestačí na úkol, který si vysnil.
...
Co si naopak zaslouží velkou pochvalu je grafická úprava a lettering Aleny Tejnické.
_____________________________________________________________________
Podtrženo, sečteno: moje zkušenost se čtením českých Metabaronů už bude asi navždy poznamenána tím, že každou druhou stránku řeším nesmyslný překlad, místo abych si užil tuhle vizuální epopej dua Jodorowsky&Giménez.


Ty knihy jsou krásné, ale bohužel je nesmíte brát příliš doslova - a věřit všemu, co zde vidíte. Míra umělecké licence, ale i nepřesností, pochybení a vyložených omylů je zde naprosto převládající. Až se člověk nemůže ubránit údivu, jak někdo, kdo vložil tolik úsilí do překrásných a detailních ilustrací, mohl nadělat tolik faktických chyb (no i pár logických - jako třeba toulec přivázaný od pasu k lýtku str.35)...jenže tenkrát ještě nebyla doba vševědoucího internetu.


Překrásné ilustrace Jindry Čapka dělají z této knihy ozdobu každé knihovny (i když k typografii mám pár výhrad)...Jo, a jsou to "příběhy" ne "pohádky", takže knihu dětem radši nečtěte. Tedy pokud jim nehodláte vysvětlovat, co ta paní s černým otrokem vlastně dělala, nebo nemáte v plánu je traumatizovat vyprávěním o vaření zaživa a useknutými údy. Petiška se celkem věrně drží předlohy, která dětem nikdy určena nebyla.


Bohužel na rozdíl od předchozích dílů tu toho ke čtení moc není...


Pokud vám nevadí melodramatický a poněkud naivní pohled na tento pár a toto období (starověký Egypt potažmo), tak byste si tuhle knihu mohli užít. Pokud chcete něco serióznějšího (ale přesto čtivého), doporučuji "Achnatona" od Reevese.


Jediný King kterého jsem přečetl...asi i poslední...


Já prostě ty Šalamounovy ilustrace žeru. Nikdo nedokáže dát Poeovým povídkám lepší atmosféru.


Naprostý skvost v kterém jsem jako malý kluk pořád hledal a nacházel. Dokonalý exemplář atlasu pro střední školy. Je smutné srovnávat, jak moc se kvalita těchto historických atlasů neustále zhoršuje. Když se podíváte do Putzgerova školního atlasu, který používali studenti na začátku 20. století, spadne vám čelist. A když si vzpomenu, co jsme na střední škole používali my, chce se mi zvracet.


Skvělé a osobité ilustrace Cyrila Boudy. To hlavní proč po téhle knize vždycky znovu sáhnu.


Koukám, že nejsem jediný, v kom tahle kniha probudila celoživotní zájem o historii. Když se dnes do ní podívám, tak jsem schopen jí odpustit veškerou naivitu a uměleckou licenci, protože je tak kouzelná.


Hrdinou této knihy je úžasný Jiří Kalousek. Nádherné a osobité kresby jsou to jediné, proč je tahle kniha tak skvělá. Nikdy ale nepochopím, jak mohl projít tak příšerný text. Koho napadlo dát do dětské knihy tak nudné povídání okleštěné jen na strohá fakta. Jediné, co je tu ke čtení, je krásná předmluva Jiřího Kalouska.
