Tomasblaha komentáře u knih

Jak je u Maye zvykem, perfektně vykreslené prostředí a atmosféra roku 1965 i 2015: emotivní příběh, do kterého se na začátku musí člověk trochu zakousnout (ti důchodci nepůsobí nejdříve moc sympaticky), ale pak se lze jen ztěží odtrhnout - člověk si ty scény v Leeds nebo Londýně roku 65 dokáže úplně vizuelně představit. Je to nádherný emotivní příběh party kamarádů. Není to ovšem poprvé, co jsem u Maye zklamán koncem. To rozuzlení je najednou moc rychlé, těžko uvěřitelné, epilog moc krátký, a čtenář (tedy alespoň já) má pocit, jako by mu byl autor ještě něco dlužen, jako by příběh zůstal tak trochu nedopovězen...

Opět mě to vtáhlo stejně jako trilogie z ostrova Lewis. Je to neuvěřitelné, ale člověk to prožívá napjatě s reálnou mapou ostrova a obrázky jako skutečný příběh. Jediná věc mě u knih Petra Maye vadí: když je detektivní příběh rozuzlen, tak se autor rozloučí příliš rychle. Člověk (tedy alespoň já) by chtěl u těch jednotlivých postav chvíli déle setrvat, poznat jak každá z nich prožívá ten šokující konec,.... já to mám tak, že knihy Petera Maye až moc rychle hltám až do předposlední stránky... a pak hrozně zpomalím... čtu (nebo poslouchám) každou větu třikrát, protože mi je hrozně líto, že ten příběh je náhle u konce...

3 07.10.2019