tomvall komentáře u knih
To už je velmi dávno, co jsem četl tuto knihu, ale stále ze mne nevyprchala....
Začátek měl pomalejší rozjezd, ale s každou další stránkou kniha nabírala grády. Vyloženě jsem si užíval Alanovy eskapády při historických událostech a hořel zvědavostí co se bude dít po jeho stých narozeninách.
Na mezníky dvacátého století už asi nikdy nebudu nahlížet jako dřív. :)
A obávám se, že po této knize, ani na jméno Einstein. :D
Navíc mne příjemnými pocity naplnila dějová linie stále se rozrůstající skupiny přátel kolem staříka.
Když se k nim přidal i poslední člen, úplně jsem zjihl. ;)
Jedna z knih, u které jsem si intenzivně přál, ať ještě nekončí.
Velice příjemné čtení, které doporučuji všem.
Po forsythovkách zklamání. Celý děj velmi zjednodušený, malíř superhrdina, kterému jde vše na ruku, vyřeší všechno i na cizím kontinentu a policie nestačí ani přihlížet...
Touto knihou mne Forsyth nezklamal, ale ani nenadchl. Jako obvykle děj vychází z reálných a aktuálních událostí a hlavní postavou je svázán s příběhem Boží pěsti. Tato mise plukovníka Martina je sice dle mne ve skutečnosti naprosto nereálná, ale jako románové čtení je docela zábavná. Jak už tu padlo, v ději se příliš spoléhá na náhody a všechno jde moc snadno, ale celkově lze knihu doporučit.
Další skvělá kniha tohoto autora. Jako vždy Forsyth skvěle skloubil reálné události války v Perském zálivu s fiktivním příběhem kolem tajných služeb a armád zúčastněných zemí.
Výborná kniha. Každá dějová linie něčím zaujme a čtenář nemá čas vydechnout. A závěrečná akce na poloostrově nemá chybu. Celou dobu jsem byl napnutý jak struna, jak to vlastně Mstitel vymyslel a způsob a v podstatě jednoduchost provedení člověka téměř ohromí. No a konec k zamyšlení potěšil.
Celkem povedená kniha, i když přece jen na nejlepší knihy autora nemá.
Jako ve Skále, je zde detektivní linka vedlejší a kniha je především psychologickým pohledem do duší hlavních hrdinů. Opět mne uchvátilo, jakým způsobem si Peter May dokáže pohrávat s čtenářovými emocemi a jak dokáže popsat niterné pocity hrdinů svých knih. Vhled do mysli člověka trpícího stařeckou demencí působí velmi věrohodně a současně zachycení trápení, jaké s dotyčným mají jeho blízcí vypadá na osobní zkušenost autora, či jeho výjimečnou schopnost empatie.
Trochu mě vadila vzájemná odtažitost hlavních hrdinů, když na konci první knihy se zdála situace mezi nimi mnohem vřelejší, ale pro příběh to dávalo smysl.
Líbí se mi prolínání časových linií, dětství Finovo s Marsaili, jejich dospělost, dětství Tormoda a zároveň náhled do jeho mlhavých vzpomínek a myšlenek sklonku jeho života.
Zkrátka stejně jako první díl i druhý je mimořádně povedenou knihou a dohromady tvoří výjimečný příběh. Už se těším na další.
Autor výborně využil nápad s obhajobou hlavního hrdiny před komisí pro vyprávění čtyř různých povídek o dobrodružstvích agenta britských tajných služeb Sama McCreadyho. Je to má druhá Forsythovka a právě rozdělení knihy na čtyři samostatné povídky spojené jen hlavním hrdinou se mi velmi líbilo. Sam se stal během čtení jednou z mých oblíbených literárních postav a jeho příběhy čtenáře nenudí ani na chvíli. Opět by se dalo lehce vytknout poněkud černobílé vidění světa, kdy téměř všechno špatné pochází z východu a správní hoši jsou až na výjimky jen na západě, ale to se myslím dá přehlédnout a možná, s ohledem na dobu vzniku, i pochopit. ;-) EDIT: Po druhém přečtení musím konstatovat, že se pro mne jedná o nejlepší knihu autora.
Souhlas s kolegou níže. Nádherně zpracovaná kniha, kterou jsme na sš brali jako povinnou četbu a houfně ji za nuzné kapesné kupovali. :)
Přes jistou černobílost, jež je jistě způsobena dobou vzniku románu, se jedná o velmi působivé dílo, které se zabývá obdobím studené války. Ústřední motiv katastrofální neúrody obilí v Sovětském svazu, kolem kterého autor rozvíjí spletitý příběh zákulisních praktik na obou stranách Železné opony se umě proplétá se souběžně se odvíjející linií boje Ukrajinských bojovníků za svobodu. V některých pasážích knihy jsem musel obdivovat autorovu schopnost promýšlet složitý děj do nejmenších detailů.
Knihu nelze než doporučit.
Ke knize jsem přistupoval s obavami, neboť jsem jí začal číst bezprostředně po dočtení Dne trifidů, ale musím říci, že Simon Clark se nelehkého úkolu zhostil více než slušně. Ocenil jsem, že hlavní úlohu v knize svěřil synovi hlavního hrdiny ze Dne a ne znovu staršímu Masenovi. A ještě víc mě potěšil hlavní zápornou postavou, to byl dle mne výborný nápad. Celkově se mi kniha líbila víc než jsem čekal, rozvinutí Wyndhamových myšlenek ze Dne trifidů se autorovi podařilo velmi dobře, i když jednu poznámku si neodpustím. Ve Dni trifidů Wyndham připisuje vznik Trifidů Číňanům, zatímco Clark Rusům. Asi nějaká osobní animozita. :)
Shrnuto a podtrženo, přes některé drobné zádrhely v logice, kterých se ovšem nevyvaroval ani autor Dne, je kniha myslím důstojným pokračováním a lze ji s klidným svědomím doporučit k četbě.
On to vlastně ani tak není sci-fi jako spíš filozofický a protiválečný román, poukazující na negativní rysy lidské povahy v dobách míru a klidu i v dobách krizových. Vzhledem k době vzniku se ani není čemu divit. Přesto má i dnes pořád co říci a v některých pasážích až mrazí. Knihu lze rozhodně doporučit nejen milovníkům sci-fi nebo spíš postapo literatury, ale i všem ostatním, zvláště když při čtení rádi trochu přemýšlejí. Výborná.
Na knihu jsem se těšil, ale tak úplně spokojen nejsem. První čtvrtina knihy je dost nezáživná, ale prokousal jsem se jí a dále se už něco děje a čtenáře dokonce zajímá, co bude dál. Nicméně postavy se chovají nelogicky, někdy až vyloženě hloupě, k hlavnímu hrdinovi jsem si přes urputnou snahu nevytvořil ani nejmenší sympatie a bylo by mi úplně jedno, kdyby v kterékoliv části knihy zemřel jakkoliv hroznou smrtí. To samé se dá říci o lidech z Přídě. Závěr knihy už se autorovi vymkl z ruky úplně. A přitom jde o tak zajímavou látku a skvělej nápad. Ale bohužel pro mne, zpracování se mi vůbec nelíbilo.
Výborná věc. O vyšetřování vraždy v knize vlastně vůbec nejde, to ustupuje psychologickému rozboru charakterů jednotlivých postav a vykreslení života na tak zvláštním místě, jako je skotský ostrov Lewis. Kniha má pomalé tempo a to mi vyhovovalo, alespoň pro tentokrát. :)
Navíc mě sedly i postavy, jenž nejsou ploché, což přidává na uvěřitelnosti a životnosti. A autor mě dokázal dokonalým popisem školních zážitků a prožívání dětských lásek přenést ve vzpomínkách do vlastního dětství, za což mu patří velký dík. ;)
Nebýt konce, hodnotil bych plným počtem. Jak jsem Clarice v předchozích dvou knihách měl rád, tady se postava autorovi vymkla z rukou a zvlášť na konci už to byla jen špatná parodie. Jinak bych snad ani nechtěl Harrisovi vidět do hlavy. To musí být velmi temné místo.
Prolnutí děje v současnosti s dějem za druhé světové války se mi líbilo, tahání kostlivců ze skříně v podobě vyrovnávání se s norskou minulostí mne zaujalo, ale jako obvykle v knihách o H. H. mne velice iritovalo, že kolem hlavního hrdiny opět umírají sympatické postavy, které si čtenář okamžitě oblíbí. No a na alkoholiky jsem taky citlivej. ;-) Nesbo, Nesbo...
V porovnání s jinými knihami autora je to zklamání. Nedokázala mne zaujmout a chytnout jako Šifra nebo Pavučina.
Excelentní zakončení příběhu, kdy po dvou knihách, v nichž čtenář držel palce ústřední dvojici a spoustě sympatických postav kolem nich, dojde k rozlousknutí hlavní dějové linie i všech vedlejších. Velmi mne bavily i všechny pohledy do zákulisí práce v redakci, v nichž autor zúročil své zkušenosti z civilního života. Celá trilogie je úžasně propracované dílo, věčná škoda tak brzkého odchodu autora.