Trustty komentáře u knih
Příběh se mi líbil. Vyšetřovatelé byli sympaťáci, obzvláště Charlie - takový ptáček co poprvé vylétá z hnízda :)). Vrah - uchylné prase co mi lezlo neuvěřitelně na nervy. Určitě kniha stojí za přečtení.
Mě se kniha moc líbila, i přesto že vyšetřování bylo takové zvláštní :)). Po dlouhé době se u vyšetřovatele neobjevuje žádná trýznivá minulost, což mě mile překvapilo :).
S jistotou se pustím do dalších případů detektiva Hecka.
Graficky hezky zpracovaná kniha.
Cviky jsou pěkně a srozumitelně popsány.
Moje první duchařinka. Příběh byl celkem slušný. Přeskakování v časové ose mi nijak nevadilo. Čtivý a napínavý příběh. Kniha má místo v mé knihovně :) Doporučuji
Dobře a svižně se mi kniha četla. Příběh mě upoutal už na začátku.
Jednoduše a zřetelně popsané kroky jak se naučit používat zrcadlovku.
Pro začátečníky doporučuju
Kniha o obyčejném člověku, který se snažil přežít.
Náhled do Hermannova života.
Mám z knihy trochu zvláštní pocit. Je psaná formou, která mi vůbec nesedla.
Příběh byl pěkný, četlo se to skoro samo. Jen se divím, že se z toho všeho Marcus spíš nezbláznil a neskončil na psychárně :))
Trýznivá minulosti obou hlavních postav nejspíš vzala za své. Jeden stvořený pro druhého. Nic zvláštního, nic závratného, ale neurazí. Malá oddychovka.
Je mi líto, ale knihu jsem odložila.......nedočteno. Na mě příliš moc zdlouhavé. Nedokázala jsem se začíst do děje. Kniha mě nebavila. Po 150 stránce odloženo. Možná až budu v důchodu a nudit se, dočtu jí :)
Knihu hodnotit nebudu, protože tenhle žánr není ani trochu z mého soudku. Seriál jsem neviděla a ani neshlédnu.
"Mě představa pečení moc láká, ale nějak ji nedokážu přetvořit na skutečnost. Jak to děláš, abys doma měla všechnu tu mouku, cukr a co já vím, vanilkovou esenci? No, koupím to. Na takovém místě, co se mu říká supermarket".
Občas jsem se zasmála, ale to je tak všechno.
Doporučuji všem co mají sny a nedokážou je přetvořit na skutečnost :))
Kdybych knihu nevídala ve své knihovně, asi bych za chvíli zapomněla, že jsem jí četla.
První den čtení jsem si říkala "bože nechci přeskakovat odstavce". Druhý den proběhl ve znamení důvěry, že mě brzy v příběhu něco překvapí....posledních cca 60 stran kapku zachránilo předchozích 290. Z příběhu toho ve mě moc nezůstalo, ale nelituji, že jsem jí dočetla.
Nemůžu si pomoct, ale příběh na mě nepůsobil opravdově. Necítila jsem žádné emoce a v závěru ani smutek. Napsaná rychlovka. Škoda, myslím si, že autorka z tohoto tématu mohla vytřískat víc.