Tsuki komentáře u knih

Moc krásná kniha pro menší děti. Zaujala hlavně ilustracemi od Zmatlíkové, ale i příběhy jsou takové správně něžné, s přiměřenou délkou.

22.03.2022

Co si budeme povídat, zrovna hodnotné čtení to není. Popravdě, je to místy nechutné (popisy operací, červů, larev, atd...), chvílemi zase člověk jen nevěřícně kroutí hlavou, ale na druhou stranu, autor sám v úvodu píše, že se jedná o výběr vskutku toho nejkurióznějšího, co se tak v tomto oboru událo. Je to zajímavé, ale spíš jenom jako jednohubky pro zkrácení dlouhé chvíle.

21.09.2020

Tenhle komiks je povedená záležitost - pokud vám nevadí spousta krve, vražd, brutálního (doslova) humoru a nechutností. Pokud ano, tak asi nemá smysl číst dál jak za předmluvu.
Já jsem si Tommyho Monaghana vcelku rychle oblíbila, přestože nedám na klasické superhrdinské komiksy dopustit. Ale možná je ve mně cosi zvraceného či co, že mě tohle vlastně baví číst. Osobně jsem si na tolik opěvovanou kresbu musela zvyknout, přijde mi hodně úsporná, ale nakonec k celkovému ladění sedne jako pr... zadek na hrnec, protože se toho děje tolik, že detailnější obraz by asi spíš rušil. Za moje první setkání s Hitmanem můžu říct, že jsem spokojená. Má jen tu smůlu, že přichází hned za mým prvním setkáním s Punisherem, které na mě udělalo stejný dojem, ale bylo první. Uvidím ještě časem, které z těchto temných zákoutí DC u mě převáží.

20.09.2019

Na přečtení dětem před spaním, proč ne. Ale mně jako dospěláka to nenadchlo. Velké fotografie, ale občas ne zcela zachycují to, co popisuje text. Taky jim nějak nemůžu odpustit, že je vše stylizované ala Indie, přitom Slavík se má odehrávat v Číně. Podle televizní inscenace, takže mi to připadá trochu jako zbytečně vydaná kniha...

13.08.2019

Na jednu stranu zajímavé čtení. Malířka portrétů si všimla jistých podobností v proporcích obličeje mezi partnery a postavila na tom teorii o tom, jak se lidé zamilovávají na základě vzhledu a podobnosti se svým vlastním obličejem. Má to docela rozpracované, rozdělené do tří (respektive čtyř) kategorií, příklady uvádí na známých osobnostech. V knížce je taky zběžný, ale dostačující návod, jak si vypracovávat vlastní porovnání a na co se soustředit. Myslím, že tahle kniha vás nedokáže naučit, jestli ta osoba, kterou jste zahlídli v tramvaji není váš osudový partner, ale spíš vám přiblíží, co vás s partnerem spojuje a trochu osvětlí různé "typy" vztahů.

26.01.2016

Tahle knížka je jednoduše podaná a autorka se jasně vyjadřuje přímo k věci. Pro mě osobně kniha asi nebyla nijak velkým přínosem, ale rozhodně netvrdím, že by byla špatná. Jen není pro mě. Mám v rodině člověka, který jí čte napřeskáčku minimálně dvakrát, třikrát do měsíce. Neodsuzujte předem, přečtěte a sami se rozhodněte, jestli je pro vás přínosem.

15.07.2015

Po chvíli čtení jsem měla dojem, že vím, že tahle kniha bude stát za to. Ale mýlila jsem se. Anne Rice pro mě není úplně neznámé jméno, ale její tvorbu jsem do rukou dostala poprvé. Nemohu jí upírat podmanivý styl psaní, který vás vtáhne do děje, ale jinak byla pro mě knížka spíš zklamáním. Velmi zajímavé téma neproměnila v žádné vítězné body. Už někde před polovinou mě vyděsilo, že se směr ubírá spíš k romanci než k akci. V druhé části knihy už to nabírá strmější a strmější spád, ale čím víc akce, tím větší očekávání jsem měla... a naprosto zmařený a zbabraný konec to dodělal.
Dost mě taky autorka nakrkla i tím, jak si "pohrála" s hlavními postavami. Julie, věčně popisovaná jako nezávislá, odhodlaná a svá, z té se postupně stal pouze milostný objekt pro Ramsese a všechno její smýšlení a jednání tomu odpovídají. Alex mi celou dobu připadal jako hloupoučce zamilovaný bulík a teprve když získal mou pozornost někde ke konci knihy, tak na mě vypadl nový náhled na jeho charakter. Který mimochodem nevydržel dlouho... Henry byl, pravda, pěkně slizký a představovala jsem si různé variace, jak by to s ním mohlo dopadnout - co vymyslela Riceová předčilo všechna má očekávání, takže další malé plus. Samir mě taky zklamal. Ze začátku, podobně jako Julie, působí nezávisle a rázně. Pak se z něj mávnutím kouzelného proutku stává oddaný posluhovač, který by pro pána skočil do ohně a působí jako pes po boku krále... Nehledě na to, že autorce nestál ani za to, aby o něm napsala pár slov, kterými by objasnila, co s ním bylo dál, jako u ostatních... Mou jedinou oblíbenou postavu, Elliota, vlastně obdarovala koncem, který si myslím, jeho charakteru až tak nepříslušel, ale budiž. Nadějný mi byl i Lawrence, ale... A samotný Ramses? Na nesmrtelného krále mu tedy něco scházelo, pořád se tam psalo, jak si z něho všichni sedají na zadek... neviděla jsem jediný důvod. Všechno okolo něj mi ještě teď připadá dost sporné...
Popravdě, celý koncept nesmrtelnosti, která se nedá přerušit opravdu NIČÍM, to je přitažené za vlasy a odporující všemu mému... vědění? No, řekněme, že to odporuje mým vírám a teoriím o fungujícím vesmíru. Nápad na stvoření něčeho nezničitelného je děsivý a odporný.


SPOILER
Mimochodem, za těch pár let, kdy sem tam sbírám vědomosti, jsem si Kleopatry spíš považovala (a taky ji považovala za trochu moc hrdou a příliš sebevědomou), ale tady v té knize jsem jí nesnášela. Od první chvíle, kdy mi došlo, co se Ramses pokusí udělat mi byla odporná a nelidská. A přitom ten hlupák Ramses věděl, koho probouzí... fuj. Ani nevím, jak bych vyjádřila svůj odpor. Asi je podivné, že mě to tak vytočilo a rozhodilo, ale jenom si představte, že dáte OPRAVDOVOU nesmrtelnost někomu příliš cílevědomému, hrdému, přesvědčenému o tom, že je vládcem... Ugh.

13.09.2014