Tsuki komentáře u knih

Tak jsem se po delší době odhodlala se pustit do druhého dílu série o Matthew Hopeovi a mé hodnocení stále zůstává na třech hvězdičkách. Oproti prvnímu dílu se kniha o něco méně zabývá milostným životem hlavního hrdiny, který mi už není tak značně protivný, ale k sympatiím je stále daleko. Opět zde máme velmi předvídatelný děj, snadno odhalitelného vraha i motiv a několik naprosto zbytečných pasáží, které jsem přeskakovala. Vcelku je dojem o něco lepší, než při čtení prvního dílu, ale ne zase tak o moc.

13.10.2024

Nenadchlo mě to. Hlavní hrdina mi vůbec není sympatický, což je samo o sobě nedobré. Navíc jsem přeskakovala vleklé popisy prostředí (v ději nejsou nijak důležité, dokonce ani pro navození atmosféry moc nefungují) a stejně tak jsem trochu rychločetla hrdinova milostná rozjímání. Bez toho by byla kniha tak o třetinu kratší. Vadila mi i ich forma vyprávění, snadno odhalitelná zápletka, nikde se nešlo do detailu. Byla to taková natažená nicneříkající povídka. Taky mě překvapilo, jak se v příběhu ochotně každý baví s právníkem a policie je tupá a všude druhá, aniž by ji to znepokojovalo. Nemít u postele první a druhý díl najednou, tak jsem asi s Matthew Hopem skončila, ale dám tomu ještě šanci. To jsou asi i mnohem lepší detektivní série.

1 11.07.2024

Slyšeno jako rozhlasová audiokniha v podání Aleše Procházky - i díky jeho projevu opravdu zůstává jistý zážitek. Ale spíš takový smutný a neurčitý. Je tak zvláštní se dívat na tváře na fotografiích a spojovat je s (domnělými, ale jistě pravděpodobnými) pocity, rozhodnutími, konci... Nikdy bych nechtěla být na jejich místě. Ani vůbec zažít takové hrůzy a tragédie válek. Osobně nemám v hlavě jasno, jak celou operaci Anthropoid vnímat, ale jako vždy když narazím na téma 2. světová válka, především se ve mně ozýva neschopnost pochopit, jak se tyto věci můžou dít - jak to, že tolik lidí následuje někoho, kdo šíří bludy a nesmysly. Čistě toto téma je až bolestně aktuální, a asi ještě dlouhé věky bude, dokud se lidi dost nepoučí. Knížka asi není úplně přelomová, rozhodně tu nejde o rozvinutí charakterů a děj je předem daný, jinak by to ani nešlo. Ale v tomto případě ve mně zanechala dojem, smutek, lítost, nechápavost, možná i obdiv. A o ty probuzené pocity jde, proto plný počet.
+ Na závěr: Díky své práci se mi občas dostane do rukou nějaká zajímavá věc. Na vyhlášku, která je použita pro obálku této knihy, originál, kde je velmi tučně podtrženo že lidé napomáhající a ukrývající atentátníky budou zastřeleni s celou svou rodinou... asi jsem útlocitná, ale nikdy nezapomenu.

17 18.06.2022

Moc krásná kniha pro menší děti. Zaujala hlavně ilustracemi od Zmatlíkové, ale i příběhy jsou takové správně něžné, s přiměřenou délkou.

22.03.2022

Co si budeme povídat, zrovna hodnotné čtení to není. Popravdě, je to místy nechutné (popisy operací, červů, larev, atd...), chvílemi zase člověk jen nevěřícně kroutí hlavou, ale na druhou stranu, autor sám v úvodu píše, že se jedná o výběr vskutku toho nejkurióznějšího, co se tak v tomto oboru událo. Je to zajímavé, ale spíš jenom jako jednohubky pro zkrácení dlouhé chvíle.

21.09.2020

Jak zmiňuje v komentáři Sandalkar, tuto knihu bych dala na nějaký seznam četby k maturitě. Pro mě je vždycky válečné téma a holocaust náročné čtivo, ani toto nebylo žádnou výjimkou. O to horší to bylo, že jsem knihu brala do ruky bez nejmenšího tušení, co mě na stránkách čeká - podle názvu i doporučení jsem si představovala něco úplně jiného, teprve když se děj začal vracet do předválečných let jsem získala neblahé tušení. Ale bylo pozdě, nejsem ten typ, co odloží rozečtenou knihu, a tak jsem jen s odvíjejícím dějem doufala, že nedojde na nejhorší. Budu teď potřeboval nějaké oddechové čtení, ale jsem opravdu ráda, že jsem Hanu přečetla. Paní Mornštajnová mi, mimochodem, vrátila víru v současnou českou literární tvorbu.

18 10.09.2020

Zatím nejlepší díl Strika. Čtení jsem si užila a sfoukla těch 700 stran za tři dny. Hodně se mi líbí ten rozsáhlý, ale přitom ne nudný, styl psaní, který Rowlingová ukazovala už v posledních dílech Harryho Pottera - její neskutečně detailní popis osob, jejich vnitřních motivů a pochodů, osobní minulosti... kde se u jiného autora stane, že vleklý popis postavy nebo krajiny zdržuje od děje, u Rowlingové (nebo mám psát u Galbraitha..?) je to všechno součást příběhu, který je detailně propracovaný. Opravdu jsem si to moc užila a okamžitě po přečtení poslední strany se těším na nový díl této dobře rozehrané partie.

16 14.02.2020

Tuhle knížku jsem si vybrala pro ostravské téma čtenářské výzvy, a musím říct, že jsem vůbec nebyla zklamaná. Fantasy mám ráda, ale tak nějak z principu jsem se vyhýbala české scéně. Po přečtení Ostravských mystérií si začínám říkat, jestli to nebyla chyba.
Musím uznat, že to, jak snadno autor skloubil historii s paranormálnem a fantasy prvky je úžasné, moc dobře se to četlo. A zřejmé jsou i znalosti nebo záliba ohledně zbraní, kde jinde spisovatel napíše pistole, tak tady autor popisuje model a pár podrobností - ale nijak rušivé to není, spíš naopak. Postavy jsou fajn, ale do žádné z nich jsem se úplně nevžila, což je pro mě asi jediné mínus celé knihy. Atmosféra dvacátých let, tajně pučící hrozby budoucnosti a stín nedávné války, zabalené ve fantasy kabátě s příchutí děsivého tajemna. Krásné :)

1 16.01.2020

Tenhle komiks je povedená záležitost - pokud vám nevadí spousta krve, vražd, brutálního (doslova) humoru a nechutností. Pokud ano, tak asi nemá smysl číst dál jak za předmluvu.
Já jsem si Tommyho Monaghana vcelku rychle oblíbila, přestože nedám na klasické superhrdinské komiksy dopustit. Ale možná je ve mně cosi zvraceného či co, že mě tohle vlastně baví číst. Osobně jsem si na tolik opěvovanou kresbu musela zvyknout, přijde mi hodně úsporná, ale nakonec k celkovému ladění sedne jako pr... zadek na hrnec, protože se toho děje tolik, že detailnější obraz by asi spíš rušil. Za moje první setkání s Hitmanem můžu říct, že jsem spokojená. Má jen tu smůlu, že přichází hned za mým prvním setkáním s Punisherem, které na mě udělalo stejný dojem, ale bylo první. Uvidím ještě časem, které z těchto temných zákoutí DC u mě převáží.

20.09.2019

Na přečtení dětem před spaním, proč ne. Ale mně jako dospěláka to nenadchlo. Velké fotografie, ale občas ne zcela zachycují to, co popisuje text. Taky jim nějak nemůžu odpustit, že je vše stylizované ala Indie, přitom Slavík se má odehrávat v Číně. Podle televizní inscenace, takže mi to připadá trochu jako zbytečně vydaná kniha...

13.08.2019

Tohle mi úplně nesedlo. Styl vyprávění se mi na začátku vůbec nelíbil a prakticky žádná postava mi nebyla sympatická. Příběh mi začal připadat zajímavější ve chvíli, kdy konečně ta nána (čti Margo) zmizela a nudný příběh trouby, co je zamilovaný do školní hvězdy se přelil v uvážlivé pátrání. Bohužel mi velmi záhy došlo, že by autor musel být mistr ve vymýšlení point, aby z tohohle něco vytřískal - a jak jsem očekávala, závěr knihy mě zklamal. Samotná myšlenka (to jediné, co by se dalo nazvat podstatným) se ztratila v přílivu snahy o pochopení, jak přemýšlí šílená holka co se neumí vyrovnat se životem. Připadalo mi to, jako hotové jídlo v plastu koupené v supermarketu. Na první pohled to vypadá chutně, ale bez toho papírového obalu na vás pak stejně vykoukne jen beztvará břečka bez chuti. Paradoxně, nejlepší část knihy se odehrává v autě a svědčí o tom, že rčení "cesta je důležitější než cíl" se dá brát zcela doslovně.

7 06.08.2019

Na Batmanových příbězích mě vždycky cosi fascinovalo, možná ta temnota, co se všude plíží a morální dilemata. Každopádně tuhle sbírku jsem četla s trochu zatajeným dechem, vzájemný vztah který Bruce s ostatními postavami má, to je pokaždé výlet do hlubin duše, a ne jen jeho. A jeho vztah s Jokerem, dá-li se to tak nazývat, to je velmi zajímavá chuťovka. Poodhalení původu je, ať už u hrdinů nebo padouchů, zajímavé čtení. Alan Moore si mě získává čím dál víc, propracovanost jednotlivých okýnek mi bere dech. Dobře seřazený výběr.

1 09.01.2019

Tak nějak jsem tušila, do čeho se pouštím, několikrát jsem poslouchala Příběhy 20. století v rádiu, ale i tak... řekla bych, že mě dostala jakási realistická syrovost těch vyprávění. Znovu a znovu čtete, vidíte a slyšíte kruté zážitky nejen z války, ale čím konkrétnější příběh to je, tím více zasáhne. Komu by se nepohnulo něco v žaludku, když čte o tom, že někteří lidé jsou horší než zvířata. Přečtení téhle knížky bych klidně zasadila do školních osnov, paměť národa je sice zaznamenána, ale pamět lidu je nějaká krátká a děravá, bohužel. Člověk by měl přestat fňukat nad nesmysly, pokud má co jíst, kde bydlet a není mu upírána lidská důstojnost a svoboda. Nezdá se vám někdy, že si toho, co máme, vůbec nevážíme..?

3 09.01.2019

Dubnová čarodějka patřila dlouhou dobu k mým hříchům - stohům nepřečtených knih, které vlastním. Knížka na mě mrkala, když jsem před týdnem zírala do své knihovny. Dubnová... tak nakonec proč ne, vytáhla jsem jí na světlo ještě než ten duben skončil.

Je neuvěřitelný, jak mě knížka uchvátila a zklamala zároveň. S neuvěřitelnou lehkostí se způsob vyprávění mění z ich na er formu a střídá se nejenom mezi čtyřmi osobami, z nichž je každá naprosto rozdílná, ale taky se pohybuje časem. Někdy je v knihách složité se orientovat v ději, tady to ale bylo naprosto samozřejmé. Oceňuji způsob, jakým autorka zvládá popis naprosto obyčejných věcí tak, že jsou vlastně samotným dějem. Popisy ničeho mě celou knihu hnaly vpřed a gradovaly závěr příběhu - který mě ale nějak neuspokojil. Možná i naštval. Celou dobu člověk k němu spěje a očekává... a pak ho odbydou pár stránkami ničeho (které mě ale v tuhle chvíli spíš pěkně štvaly, protože už jsem se sakra chtěla dozvědět, jak to dopadne!). Prostě bum, poslední věta. A já ještě s nadějí listovala dál, jestli to nebyl vtip a kapitola nepokračuje na další stránce...

V závěru tedy: Knížka se dobře čte, dělá zajímavé z ničeho a hodně se soustředí na jednotlivé osudy sester. Chvilkami mi to ale přišlo podivné (ty jejich vztahy). Konec mě nepotěšil a nevyvolal žádné emoce. Čekala jsem to celou dobu ale počítala jsem s poněkud... lepším zpracováním. Jako kdyby to autorku přestalo bavit a honem honem chtěla dílo dokončit - nebo naopak, jako by se tím až moc zaobírala. Je tam pár věcí k zamyšlení a během čtení se mi líbila hodně, po dočtení ale ubírám na hodnocení.

3 17.03.2016

Jak už přede mnou vyjádřila uživatelka Grafoy, je knížka trochu neuchopitelná. Celou knihu, a vlastně i teď, dlouho po přečtení, si nejsem jistá, jestli jsem si k postavám vytvořila nějaké sympatie nebo vůbec nějaký vztah. První cca polovina knihy (abych nespoilerovala, tak řekněme do markýzovy "velké chvíle") mě nějak nenadchla, četla jsem ji zdlouhavě, do příběhu jsem se nemohla dostat. Jedním z důvodů by mohlo být, že námět jako je tento, by si asi zasloužil mnohem větší prostor, možná i miniságu. Protože tímto osekáním vlastně vyplynul svět s absolutně nevyužitým potencionálem a postavy, které nedostaly pořádný prostor se plně rozvinout. Druhá polovina pak začne hezky odsýpat, stane se i několik zajímavých věcí, ale opět si nemůžu odpustit pocit, že by se z toho dalo vytěžit víc. Čtenáři (respektive mně) zůstane po přečtení především hlava plných co?, jak?, jak by asi?, co tam?, kde? a podobně. Někdy je fajn, když autor nevysvětlí doslovně každý prd a nechá čtenářovu fantazii pracovat, tohohle už ale bylo trochu moc. Možná se to dá brát jako nahlédnutí do jiného světa, ale potom je to zase všechno moc rozpitváváno... Paradoxně dvě hlavní postavy, Richarda a Dvířku jsem si oblíbila nejméně, narozdíl od markýze nebo Hunter. No, možná tomu dám v budoucnu ještě šanci. Teď je to tak mezi tři až čtyři. Přikláním se k vyššímu hodnocení pro tu tmu a prostor předhozený mé fantazii. který z Nikdykde možná vytvořil lepší knihu, než doopravdy je...

3 18.02.2016

Ach, konečně... :) Romance tohoto typu mě asi přitahují. Přes to, že se děj odehrává na malém prostoru (doslova), dokázala do něj autorka nacpat romantiku, dobrodružství, filozofii i reálnou lidskost a nedokonalost. Názory Joffreye i Angeliky jsou dneska daleko za horizontem, ale přesto se je člověk snaží pochopit. Zajímavé, jak autorka mění postavy, pozadí i okolnosti a celkem lehce tomu přizpůsobuje styl a rychlost příběhu ve všech knihách o Angelice, které jsem zatím četla.

3 26.01.2016

Angelika si konečně prošla nevyhnutelným vzbouřením. Následky, které utrpěla, ji ještě více utvrzují v tom, pro jakou "víru a ideologii" života se rozhodla a tvrdě za ni bojuje - dokud může. Ale nikde nenajde klid, jak to tak vypadá... V téhle knížce se, navzdory akčním místům, dost zabývá samotnou psychikou. Ne ve všem jsem s Angelikou souhlasila. Nicméně znovu prokazuje svou houževnatost a nezdolnou vnitřní sílu, která prostě neuhasne. Tím by mohla inspirovat kdekoho, včetně mě. Je až s podivem, co všechno může člověk přežít a přitom přežít...

2 26.01.2016

Humor tohoto typu asi nikdy nebude "nemoderní". Že bych se lámala smíchy se říct nedá, ale spíš jsem se shovívavě usmívala na geniálním blbcem, moudrým bláznem panem Kaplanem a zoufalstvím, které vyvolával v každé druhé osobě. Knížku jsem četla poměrně zdlouhavě, každý den kousek, protože neměnící se pointa všech Kaplanových "dobrodružství" se asi nedá číst hned, za sebou, aniž by mě to nepřestalo bavit.

2 26.01.2016

Kdo by to byl řekl, že cestopis z roku 1956 může být tak zajímavý, nápaditý a dobrodružný, naučný i vtipný...

1 26.01.2016

Z téhle knížky je cítit, že autor je nadšenec Pragensie. Asi to není zrovna nejrozsáhlejší nebo nejdetalnější kniha k tématu, ale pro začátečníka a zvědavce, jako jsem já, byla celkem ideální. Obsahuje i dost zajímavostí z historie, které souvisejí s probíranou tématikou. Zabývá se hned několika záhadnými tématy Prahy a rozhodně podněcuje k vyhledávání dalších informací. Sem tam autor lehce naťukne i nějaké vlastní domněnky a podle mě se mu atmosféru tajemné Prahy podařilo trochu rozvířit... :)

3 26.01.2016