Tydvik komentáře u knih
Jedna hodně velká nuda. Když Francouz neví kudy kam, začne do všeho tahat politiku. Falzifikátoři se mi docela líbili, tohle už nefunguje.Dalo se z toho vytěžit podstatně víc.
Kafka ve Vilniusu. Zvláštním a záhadným způsobem mě to bavilo.
Nakolik to ovlivnil fakt, že jsem ve Vilniusu byla a mám pro to město velkou slabost, Užupis navštívila - ten co tak skutečně je, ten za řekou :-), nevím.
Hodnotím, jak cítím.
Tak tohle je přesně ten typ literatury, ze které si tropí žerty a zdařile ji paroduje film Fantom Morrisvillu. Ale mě to prostě hrozně bavilo...
Mé velké čtenářské trápení. Ale co se dá dělat; pokud se autor rozhodne napsat knihu v žánru humorném, musí jeho humor lehce plynout, musí bavit.
Tady se však poněkud zadřel a působil často dost křečovitě.
A nemůžu se zbavit pocitu, že toto dílko nevzniklo ani tak pro vlastní radost z tvorby, ale spíš jako důsledek jedné velké profesní žárlivosti. Ze které se časem vyklubala nemilosrdná nenávist mezi Milnem a Wodehousem.
Jednomu to psalo skoro samo a druhý – se tady jen hodně moc snažil.
Přitom Tajemství Červeného domu (odlehčená detektivka z roku 1922) se mu podle mě povedla a ani tam humor nechyběl a fungoval. V tomto případě ale bohužel ne. K napsání dobré knihy prostě nestačí jen chtít…někoho trumfnout.
Vynikající thriller z katedrály s velmi nevšední a specifickou atmosférou.