Unicron06
komentáře u knih
Vzpomínky nebeského jezdce
Filip Jánský (p)
Nerada píši kritiku či komentáře, avšak nyní tu výjimku udělat zkrátka musím.
Knihu jsem četla v roce 2023, tudíž šestatřicet let poté, co pan Husmann zemřel. A na závěr jest napsané něco, co již jen tak z hlavy nedostanu, cituji: ,, Viděl jsem některá města před válkou, byl jsem nad nimi za války a nyní jsem si mohl zblízka prohlédnout jejich ruiny, což bylo mnohdy otřesné.
Sutiny, jejichž sklepní místnosti byly někde obydleny, prorazily místy buldozery do jakýchsi ulic. Bylo tudíž možné projet celým bývalým městem a vidět, co znamená válka, letecká válka.
Tenkrát jsem si nějak uvědomil, že už žádná další nesmí být, a jsem přesvědčen stále více, že ani nebude - věřím prostě v dobrého génia lidstva...,,
Velmi k zamyšlení, když se válčí jen pár set kilometrů od nás, ještě že tohle tehdá nikdo netušil...
Pan Husmann jest dozajista vzorem.
Protože dokázal přiznat strach a přesto v tak nízkém věku za ty kulomety sedal. Den co den. Dělal klukoviny ze kterých se dokázal poučit, dovedl si poradit navzdory nelehké době, jeho důvtip a chytrost mu také nejednou pomohly.
Především zde však musím podotknout neuvěřitelnou skromnost s jakou na mě během celého čtení působil. A očividně z výpovědí jiných jeho známých či přátel nejsem jediná. Možná to bylo tehdejší nelehkou dobou či výchovou. Kdo ví.
Každopádně nás před šestatřiceti lety opustila další neskutečná osobnost. Velmi mě na konci čtení v očích pálily slzy, což se mi opravdu často nestává.
Koho také zaujala slavná kniha nebeští jezdci, tak velmi doporučuji sehnat tento skvost, který nesmí v knihovničce chybět.
Přečtete si dechberoucí příběh tehdy sedmnáctiletého chlapce, který do války odešel s ranečkem přes rameno jen ve skautských šortkách, aby nasadil svůj život v boji i za naši nynější svobodu.
Nemám vlastně ani slov, abych vyjádřila vše co k tomuto muži cítím. Jedno však vím jistě, je to také úcta.
Jan Kubiš - Nezastaví mne ani to nejhorší...
Eduard Stehlík
Tohle... je dozajista jedna z nejlépe zpracovaných knih, jakou jsem kdy měla tu čest držet v rukou.
A nemyslím jen grafickou stránku, která nemalým dílem přispívá, avšak i o stylu, jakým je příběh dán dohromady.
Je to velký příběh a já jsem neskutečně ráda, že se o těchto hrdinech píše a nezapomíná se.
Děkuju...děkuji za možnost si něco takového koupit a poučit se.
Před autorem i všemi kdo pomáhali se vznikem smekám.
Deník
Anne Frank
Člověk si u čtení řekne, že se tam nic neděje. Že se nudí, že tam není žádný děj... Avšak pak vám dojde, že tohle se skutečně stalo. Že jste vtrhli do života jedné dívenky, která neměla nikoho, komu by svěřila své myšlenky.
Je mi docela smutno, že tento deník vidělo více lidí, než by si ona sama přála. A věřím, že ona sama by nechtěla být jen tou, která zemřela v koncentračním táboře. Promiň Anno, že jsme vtrhli do tvého soukromí a že jsme z tebe, tvého deníku a z domu kde jste se ukrývali, udělali turistickou atrakci...
Faja
Petra Stehlíková
Já... nemám slov.
Obyčejný klišé příběh, kdy si hlavní hrdinka vezme prince, dokáže napsat skoro každý. Ale vymyslet něco takového...
Opravdu nemám slov. Před paní Stehlíkovou smekám, tohle byla ta nejlepší kniha jakou jsem kdy od českého autora četla. Úžasně propracované...
Zlodějka knih
Markus Zusak
Zdála se mi straaaašně zdlouhavá. Nevím asi po dvou týdnech jsem ji konečně dočetla ale znovu už bych do ní nešla. Kniha sama o sobě je zajímavá (obzvlášť styl vyprávění).
Ale co mě velmi štvalo je, že vypravěč dělal často spoilery. Například na straně 80 se dozvíte, že na straně 190 umře jedna z hlavních postav (uvádím jen příklad).
Což i podle mě, dost ubíralo na efektivnosti
Nakonec jsem knihu poslala dál.
