Unicron06
přečtené 241
Vzpomínky nebeského jezdce
2007,
Filip Jánský (p)
Nerada píši kritiku či komentáře, avšak nyní tu výjimku udělat zkrátka musím. Knihu jsem četla v roce 2023, tudíž šestatřicet let poté, co pan Husmann zemřel. A na závěr jest napsané něco, co již jen tak z hlavy nedostanu, cituji: ,, Viděl jsem některá města před válkou, byl jsem nad nimi za války a nyní jsem si mohl zblízka prohlédnout jejich ruiny, což bylo mnohdy otřesné. Sutiny, jejichž sklepní místnosti byly někde obydleny, prorazily místy buldozery do jakýchsi ulic. Bylo tudíž možné projet celým bývalým městem a vidět, co znamená válka, letecká válka. Tenkrát jsem si nějak uvědomil, že už žádná další nesmí být, a jsem přesvědčen stále více, že ani nebude - věřím prostě v dobrého génia lidstva...,, Velmi k zamyšlení, když se válčí jen pár set kilometrů od nás, ještě že tohle tehdá nikdo netušil... Pan Husmann jest dozajista vzorem. Protože dokázal přiznat strach a přesto v tak nízkém věku za ty kulomety sedal. Den co den. Dělal klukoviny ze kterých se dokázal poučit, dovedl si poradit navzdory nelehké době, jeho důvtip a chytrost mu také nejednou pomohly. Především zde však musím podotknout neuvěřitelnou skromnost s jakou na mě během celého čtení působil. A očividně z výpovědí jiných jeho známých či přátel nejsem jediná. Možná to bylo tehdejší nelehkou dobou či výchovou. Kdo ví. Každopádně nás před šestatřiceti lety opustila další neskutečná osobnost. Velmi mě na konci čtení v očích pálily slzy, což se mi opravdu často nestává. Koho také zaujala slavná kniha nebeští jezdci, tak velmi doporučuji sehnat tento skvost, který nesmí v knihovničce chybět. Přečtete si dechberoucí příběh tehdy sedmnáctiletého chlapce, který do války odešel s ranečkem přes rameno jen ve skautských šortkách, aby nasadil svůj život v boji i za naši nynější svobodu. Nemám vlastně ani slov, abych vyjádřila vše co k tomuto muži cítím. Jedno však vím jistě, je to také úcta.... celý text
