Upřímnáduše komentáře u knih

Poprvé jsem knihu četla na střední škole a silně na mně tehdy zapůsobila. Celou knihou mě doprovázela vzpomínka na mého pradědečka, který bojoval za první světové války na Piavě. Díky knize jsem si ještě mnohem lépe uvědomila co vše museli chlapci a muži ve válce zažít, s jakými vzpomínkami žili po zbytek života a proč o tom můj pradědeček nikdy nemluvil.

Skvělá kniha. Od začátku do konce jsem hltala každé slovo. První část knihy o Josefu Mašínovi st. byla neskutečně zajímavá a mrazivá. Mašínovi byli synové svého otce, podle toho se také zachovali.

Zajímavý nápad, skvělé jazykové schopnosti a nádherný obal knihy. Vzhledem k věku autorky považuji za úspěch už to, že knihu dopsala. Umím si představit že za tím stálo mnoho hodin práce a trpělivosti. Kniha je velice subjektivní a přítomnost autorky i její promluvy ke čtenáři mě bavily asi ze všeho nejvíc, to se opravdu povedlo! Kniha má samozřejmě pár nedostatků, což je naprosto pochopitelné. Začátek je dobrý, vlastně hodně dobrý. Hlavní postava je zajímavá, ale kromě pár informací na začátku se o ní toho moc nedozvíte, není moc dobře popsaný její charakter a tak vám nějak nestihne na ní začít záležet. To platí i pro ostatní postavy, které jakoby měli jen jeden povahový rys a řídili se podle jeho vzorce. Další problém vidím v množství témat, která kniha obsahuje. Ty myšlenky jsou dobré, ale dohromady je jich prostě moc. (s ohledem na počet stran). Že je konec nedokončený mi nevadilo, kde je ale prostředek? :DD
Shrnula bych to: neurazí, nenadchne, ale potenciál to má:)