v-turek komentáře u knih
Četl jsem synovi před spaním. Měla by to být povinná četba pro všechny kluky do cca deseti let, ale obávám se, že v dnešní době mají, bohužel, zcela jiné zájmy a představy o kamarádství a trávení volného času, než v době mého dětství :-/
Byl jsem v necelé polovině knihy, když se mě otec zeptal, o čem to je. Nevěděl jsem, co mu odpovědět. Do té doby se nic nestalo, dějově kusé, ale stylově a jazykově geniální. Kluk poznal holku a bez jakéhokoli balastu seznamování, dvoření, zamilování si jí po deseti krátkých nesouvisejících kapitolách bral.
Až v poslední třetině začíná být jasné, co tím chtěl básník říci. Radši bych happyend, který jsem až do konce naivně očekával, ale bohužel..
Za sebe bych vedle Nicolasových receptů podle Gouffého vypíchl kapitolu odehrávající se v obchodu s léky. Tam je to absurdno ještě o stupeň koncentrovanější, než ve zbytku knihy.
Navrhoval bych na databázi knih zavést kategorii "nedočtené". Myslím, že Čtyři dohody by byly na krásném čtvrtém místě (za odstínama šedi).
Kniha plná emocí a melancholie. Poetický příběh nejen o čekání na naplnění životní lásky, ale také kniha o vztazích, nezávazných milostných avantýrách, o stáří a stárnutí a v neposlední řadě o manželství, které je zde popisováno takové, jakým se bezpodmínečně musí stát a se vším, co k němu patří.
Jestli opravdu existuje člověk, který je na tom tak špatně, že mu takováto kniha dokáže pomoci, tak prosím. Ale kdokoli s IQ dosahujícím 3-místného čísla v této knize nenajde nic nového, stejně jako v ostatních amerických psychologicko-motivačních brožurách.