v2rc8 komentáře u knih
(SPOILER) Kniha se mi dostala do rukou náhodou, našla jsem ji v knihobudce. Vzala jsem ji spíše jako budoucí čtivo pro syna, jelikož je evidentní, že je určena mladým čtenářům. Nicméně jsem si ji ze zvědavosti přečetla, aniž bych znala předchozí příběhy. Název sliboval, že se bude v knize řešit jakési tajemství. Bohužel to zklamalo mé očekávání. Pokud byste čekali aspoň trochu napínavý příběh, který se díky onomu tajemství začne splétat a mít nějaký dopad na příběh a nakonec dojde k rozuzlení, tak vás to také zklame. Děj se neuvěřitelně dlouho plácal u jedné události, pak začal přeskakovat úplně k jiným tématům, která s předchozím vyprávěním ani moc nesouvisela a na poslední straně si můžete konečně oddechnout, že autorka přece jenom nezapomněla dostát názvu knihy. Ovšem, tím příběh končí a já z toho mám akorát pocit pachuti, jako bych se nechala nachytat podobně jako u "clickbaitů".
Sice jsem už dospělá, ale stejně jsem si jí přečetla se stejným zájmem jako v 15 letech. Ten klučičí pohled je prostě trochu něco jiného, než na co jsem byla u knížek tohoto typu zvyklá a je napsaná opravdu hezky, střízlivě. Záhadou je pořád pro mě ale kniha z pohledu Ruby. Snad se k ní taky někdy dostanu. :)
Co o tom říci. Mám z roho velmi rozporuplné pocity. První polovina knihy se mi velice líbila, druhá polovina začínala být trochu zvrácená a závěr se už zdál být dosti úchylný... :D Každopádně jsem se celou dobu ani trochu nenudila, díky tolika zvratům, které na sebe tak pěkně navazovaly.
Tady se trochu rozepíšu. Tuhle knížku jsem dostala či vyhrála asi ve 14 letech (s autogramem!). Ona totiž vypadá trochu "dětsky" díky těm ilustracím i názvem, ale při čtení zjistíte, že tak moc pro "děti" není. Je to prostě dlouhá bajka pro dospělé. Bajková telenovela. Intriky, chamtivost po oříškách a jiné lidské (či veverčí) neřesti.
Navíc v celé knize nenajdete jméno autora jinak než J. Žáček a to se mi zdá celkem jako promyšlený marketingový tah, od doby co knihu mám jsem žila v domnění, že jde o Jiřího!
Ale jinak je to celkem vtipné a roztomilé. Jen možná chvilku trvá než si ujasníte všechny příbuzenské vztahy, a jak je který "typ" veverky pojmenován (musela jsem se zprvu často vracet k úvodní stránce, avšak mám pocit, že i sám autor si občas to své pojmenování popletl (např. Lebenbaum je jednou veverčák a podruhé zase veverušák). Ale co, stejně to jsou všichni blešáci! :)
Poprvé jsem ji četla asi před 6 lety. Po té době jsem si pamatovala jen matně, co se odehrávalo, ale s jistotou jsem věděla, že ta kniha na mně udělala dojem, a proto jsem si ji ochotně přečetla ještě jednou. Podstata příběhu není až tak originální, boj dobra se zlem. Zajímavá myšlenka na tom ale je, že semínko zla v onom světě probudil cizí element. Tím se krásně propojuje začát i konec knihy. Na závěr jsem ale ještě čekala jaké dopady mělo dění v ráji na "zjevný svět", toho jsem se ale už nedočkala.
Moje první kniha od této autorky. Asi jsem měla moc velká očekávání, protože zrovna tenhle titul mě zklamal. Věřím, že má i lepší knihy. Vypadá to spíše jako sbírka článků, které postupně sepisovala, dala je dokupy a na konec k tomu něco připlácla. Nejnudnější část je povídání z Vídně a New Yorku. Sem tam se ale objevují i zajímavější pasáže, kde se projevuje její humor a vtipná sebeironie.
Knížka z maminčiny knihovny mě svým názvem lákala už dlouhou dobu, avšak díky informacím z hodin literatury ve škole jsem nabyla k autorce jakousi odtažitost a nechuť knihu číst, přesto mě kniha neustále svým názvem lákala (přeci jen, kdo by se nezamiloval do příběhu o Robinsonovi), ale v povinné literatuře jsme ji neměli, a tak zůstala v knihovničce. Po několika letech po středoškolské docházce jsem konečně knihu otevřela a takřka jedním dechem přečetla.
Moc se mi líbily autorčiny obraty, myšlenkové pochody a s citem popisované obyčejné činnosti a nebo myšlenky mladé Bláži. Miluji příběhy o zamilovaných, ale autorka si pohrává s naší fantazií a o věcech týkající se lásky píše jen velice decentně a s grácií. Nedovedu si představit, že bych v 15 letech dokázala mít takovou fantazii jako Bláža, nicméně oceňuji ten skvělý nápad přirovnání jejího potýkání se s novými útrapami života s bojem o přežití Robinsona na pustém ostrově.
Druhá přečtená kniha od této autorky. Psáno stejným stylem jako "Lásce na stopě" ale líbilo se mi, že tentokrát to nebylo pouze z pohledu hlavní hrdinky, ale člověk se mohl více seznámit s pocity a myšlenkami ostatních postav. Přesto bych ráda ostatní postavy poznala mnohem hlouběji, ale na to krátké romantické čtení nemá dostatečný prostor.
Ano, závěr se ani ne od poloviny dal odhadnout a já to štěstí tomu pravému přála. Jenomže co ten konec? Sice se ten pravý na nějakou dobu ztratil ze scény, ale pak si najednou padly do náručí jako by se mu nestalo žádné příkoří. Soucítila jsem po celou dobu spíše s ním než-li s hlavní hrdinkou. A proměna Vivienne mi též nesedla. Popravdě jsem této postavě moc nerozuměla a taky se mi trochu příčí ten snobský život.
Je to první kniha od této autorky, kterou jsem četla. Očekávala jsem romantický příběh s happy endem a kniha v tomto ohledu nezklamala. Děj má spád, odehrává se v zemi s jinou než evropskou kulturou, čímž má příběh zajímavý nádech. Hlavní hrdince vybočení ze stereotypu přináší kromě nalezení sestry a lásky také nadhled nad svým dosavadním životem. Díky tomu všemu se mi kniha líbila. Nicméně se zde objevuje až příliš mnoho "náhod". Autorka se to snaží zaonačit trochou mystičnosti, ale pocit z vyumělkovanosti úplně odstranit nedokázala. Určitě si ale přečtu ještě jednu její knihu.
Když jsem objevila tuto knihu ve zděděné knihovně svého přítele, rozhodla jsem se, že si ji přečtu. V rychlosti čtení mě ani tak nepopoháněl samotný děj a čtivost příběhu, jako spíš pocit, že v delším časovém horizontu budou možnosti k dočtení takto rozsáhlé knihy omezené.
Přestože jsem již nějakou knihu s životními moudry četla, nebyla to nikdy kniha spojená s tak bohatým příběhem. Přednost sice dávám dílům s poněkud veselejším dějem, přesto se mi líbil. I na neobvyklý styl a jazyk vypravování se dalo lehce zvyknout :-)
Bravurně domyšlený děj, který se odehrával před Ostrovem pokladů, ale pokud si nechcete nechat ujít některá překvapení , přečtěte si Ostrov jako první.
Tento skvělý dobrodružný román vás chytne hned v první kapitole a nepustí až do konce. To je na knize velké plus, příběh není přerýván žádnými nudnějšími pasážemi a to se mi líbí. Největším borcem je kapitán Murray, který je mi jako velice charakterní postava nejsympatičtější. Autor mu předal to nejlepší co mohl. S ničím se napárá a a upřednosňuje svůj vlastenecký cíl před čímkoli jiný a drží se toho až do poslední chvíle. Je velice chytrý, každý svůj krok má už předem vymyšlený skoro až k dokonalosti, avšak přeci jen nebyl tak dokonalý aby mohl kalkulovat se vším...
Po přečtení Ostrova pokladů jsem získala nové poznatky z porovnání, při nichž se Ostrov.. zdá jako jen obyčejná honba za zlatem, zatímco Zlato... teprve celému příběhu dává duši a své kouzlo. Kromě toho ve Zlato.. není skutečným cílem zlato získat, ale využít ho pro vyšší zájmy, které mohly "změnit historii"...
Ačkoliv je knížka pro děti, neodolala jsem jejímu příslibu dobrodružné výpravy. Příběh je poutavý (a možná by z něj při trochu vůle mohl být i dvojnásobný) a originální ve smyslu toho, že drak, který, jak už název napovídá, se přeci jen objeví, je líčen bez veškeré magičnosti, jež je takovým tvorům běžně přisuzována, a zobrazen jako prachobyčejné zvíře-predátor. Dávám knize pouhých 60% z toho důvodu, že postavy nejsou příliš vypracovány. Obzvláště Johannes Brock mě štval. Jeho chování připodobňuje chameleona co mění barvy podle svého prostředí. Ale párkrát jsem se i zasmála. (např. při popisu toho jak chlapec čůrá)