Valentinez komentáře u knih

Mě by upřímně zajímalo, jestli někdo z přítomných, kdo tu knížku hodnotí 5 hvězdičkami, na základě rad z této knížky opravdu zbohatl a stal se milionářem? Napište mi prosím vaše příběhy, opravdu by mě to zajímalo a rád se nechám poučit.

Takto mi to přijde jako klasický pozitivní uklidňující poloviční ezo blábol, který je neskutečně odtržený od reality.

Co se týče vyjednávání, mám v něm velmi velké mezery. Je to hlavně kvůli své vrozené touze být se všemi za dobře, z čehož automaticky plyne malá průbojnost. Takže jsem si řekl, že by bylo fajn s tím něco udělat a třeba začít tím, že si o tom něco přečtu.

No a týpek, který pracuje pro FBI jako vyjednavač by o tom měl něco vědět, ne?

Tohle přesvědčení mi vydrželo zhruba do půlky knihy, protože do té doby jsem si pochvaloval, jak je to napsáno (na poměry self-help knížky) docela dobře a že ty principy by teoreticky fungovat mohly. Samozřejmě bylo třeba obrnit se proti typickým nabubřelým tvrzením o tom, jak vám po přečtení knížky budou obchodní partneři zobat z ruky a proti věčnému opakování již řečeného (pokud byste náhodou zapomněli, že odpověď ne je hrozně užitečná nebo že kalibrované otázky dají protějšku iluzi kontroly, autor vám to asi 30x připomene).

Jenže pak přišla část, po které je kniha pojmenována, tedy ta o kompromisech, a po jejím přečtení už jsem knížku bral mnohem více kriticky. Kompromis autor nesmyslně bere jako neskutečné zlo, kdy pak není spokojená ani jedna strana a dokládá to dvěma naprosto idiotskými příklady, přičemž ten první nedává vůbec smysl a druhý si na dalších stránkách sám vyvrátí.

Navíc situace, kdy vyjednávají policisté s únosci a dejme tomu obchodní partneři ohledně dodání nových tiskáren, opravdu není to samé, jak se mě knížka snaží přesvědčit. Už jen kvůli tomu, že v druhém případě se počítá s takovou maličkostí, jako je dlouhodobá spolupráce.

Další docela zásadní výtka směřuje k tomu, že se v textu skoro vůbec neřeší (až v úplně poslední kapitole, a to ne úplně komplexně), že si strany třeba nejsou rovny, např. kvůli konkurenci, takže jedna strana tu druhou potřebuje více a má tak nevýhodnější pozici. Což je další rozdíl od vyjednávání s únosci, kdy jsou si obě strany rovny.

Abych to ilustroval, nikde v textu se nezmiňuje možnost, že by se váš protějšek po tom, co nahodíte extrémní kotvu mohl sbalit a odejít s tím, že bude jednat radši s vaším konkurentem, který nemá tak přemrštěné nároky. Krásně to ukazuje příklad s vyjednáváním nájmu v takové extra suprové lokalitě by určitě o jiné nájemníky nebyla nouze.

Když jsem u těch příkladů, nějak moc nevěřím, že to v praxi funguje tak snadno, jak mi to bylo prezentováno (ale můžu se mýlit kdyžtak mi dejte někdo vědět). Například při použití zrcadlení více než 3x za sebou člověk prostě vypadá jako dement a protistranu to podle mě spíš popudí. A taky mám za to, že průměrně inteligentní člověk snahu využít odpor ke ztrátě okamžitě prokoukne (Vypadá to, že radši budete riskovat, že byt zůstane měsíc neobsazený.).

Navíc často chybí odkazy na vědecké práce a výzkumy.

Rady a postupy ale znějí občas docela logicky, takže asi v nějaké míře fungovat mohou. Jen je podle mě knížku potřeba brát s rezervou a dá se použít hlavně tehdy, když jednáte s někým, s kým už následně znovu nikdy spolupracovat nebudete.

Poslední věc, která mě docela pobavila, bylo autorovo zaklínání s tím, jak máte svůj protějšek respektovat, nepovažovat ho za nepřítele, nebýt na něj agresivní atd. ale tento respekt je jen prostředek k tomu, jak se mu dostat do hlavy a v podstatě ho zmanipulovat a co nejvíce oškubat (viz termín taktická empatie). Což je fajn, když si v korporátu chcete vyjednat lepší plat nebo řešíte špatnou opravu domácího spotřebiče.

Jenže ono je zdůrazněno, že můžete techniky využívat i na přátele a rodinu a to už mi moc košer nepřijde. Zvlášť když je podle knížky slovo fér v podstatě sprosté slovo a máte na něj zapomenout a máte se snažit ohýbat realitu protějšku tak, aby se přizpůsobila tomu, co jste ochotni dát vy, ne tomu, co si protějšek myslí, že si zaslouží brrrr!

3 03.08.2023

"Vítejte na semináři "Jak vydělat 100 000 během 5 minut."
Kolik vás tu je? 100. Kolik vás stála vstupenka? 1000.
Děkuji za pozornost, to je vše."

(SPOILER) Knihu jsem četl před dlouhou dobou, takže můj komentář berte dost s rezervou. Mám zkrátka nějak chuť se k ní vyjádřit.

Pokud jste ateisti a chcete mít docela kladný vztah k náboženství, jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout, je mít dobrého kamaráda věřícího, který je zároveň rozumný. I když s některými jeho názory (např. na homosexualitu) nesouhlasím, přijdou mi zastaralé, přežité a velmi problematické, přesto jsem s ním vždycky dokázal vést klidnou debatu. Díky němu jsem zjistil, že ne všichni věřící jsou naivní agresivní pitomečci.

Ale když mi kdysi doporučil tuhle knihu, že se o ní pobavíme, trochu zákeřně jsem se těšil, až ji rozcupuju na kousky. Dokonce jsem si dělal výpisky, když jsem ji četl, abych se mohl odkazovat na příslušné stránky.

A světe div se... zase tak moc těch poznámek nebylo. Samozřejmě, nějaké se našly, ale kdybych umřel a ukázalo se, že jsem se mýlil, že Bůh je a že má tytéž názory, jak jsou prezentovány v této knize, byl bych nadšený. Fakt že jo, byl bych hrozně rád.

Na druhou stranu... posmrtný život, ve kterém vládne láska (a matka usedne k večeři s vrahem svých dětí) a dokonalý boží plán (který je tak dokonalý, že kvůli němu stojí za to brutálně obětovat život malé holčičky)... to za života nemám šanci pochopit, takže mi to teď přijde hodně naivní a vycucané z prstu, ale koneckonců se tu bavíme o bytosti, která vymyslela Vesmír, přírodní zákony a vůbec, takže... co já vím.

Každopádně knížka je narvaná docela fajn myšlenkami (např. že Bůh je Otec - ne Matka - proto, že věděl, že pravého otcovství bude ve světě mnohem méně než mateřství) a poskytuje hezký přehled takové docela zdravé křesťanské etiky. Samozřejmě se najdou místa, kterou jsou dost "cringe" (Když Bůh žádá, aby si hrdina vybral jedno z dětí, které má odsoudit k věčnému zatracení...) nebo neuvěřitelná (že by malá holčička v nebi nechtěla vidět svého tatínka, který je tam "na návštěvě"?)

A dále, proč si Bůh vybral zrovna Macka, kterému dal možnost nahlédnout po pokličku veškerého dění a odpovědi na všechny otázky, na to nemá smysl se vůbec ptát. A ta alibistická autonehoda na konci...

No, jak říkám, budu rád, když se po mé smrti ukáže, že jsem se mýlil a Bůh skutečně JE dobrý. Zatím o tom všem ale vesele pochybuji. Knihu přesto doporučuji, pokud chcete získat nový pohled na křesťanství, tedy za předpokladu, že se neosypete při myšlence, že nemáte nikoho soudit atd.

6 05.10.2022

Bohužel mě kniha příliš neoslovila, ani když jsem ji četl jako čistou fikci. První cca polovina je dost o ničem, zbytečně „rozkydlá“ a docela nudná, jen se tajemně naznačuje, že to celé špatně dopadne (jakoby to nebylo čtenářovi jasné). Aspoň trochu zajímavé to začne být v momentě, kdy dojde ke druhé výpravě, což je cca poslední třetina knihy a ani to není bůhvíjaký zázrak, přičemž na nejzajímavější otázky samozřejmě odpovědi chybí.

Styl vyprávění – přepisovaný rozhovor – mi taky moc nesedl, daleko víc by mě dokázala vtáhnout klasická er forma.

Občas mi přišlo docela vtipné, jak se autor snaží některé scény natahovat (např. při druhé prohlídce podpisů pamětní knihy) – jakože první postava něco zjistí a následuje popis toho, jak je šokována, přijde za ní druhá postava, zjistí to samé, následuje popis toho, jak je šokována, přijde třetí postava…

Taky se mi moc nelíbilo, jak si autor nad ne/pravdivostí příběhu v doslovu myje ruce, něco ve smyslu „no, udělali jsme tomu hezkou marketingovou kampaň, jakože se to možná fakt stalo, ale možná taky ne, já to zjišťovat nebudu, co vím, co jsem řekl a víc se k tomu vyjadřovat nebudu, lol.“ Jakoby neměl dost vodítek k dalšímu případnému ověřování.

Za mě teda spíš zklamání.

10 17.08.2022