Vallenka komentáře u knih

Neodsuzujte druhé, pokud neznáte jeho historii. To, co se na první pohled zdá jako pevně daná pravda, na druhý pohled nemusí být pravda. Tento příběh mě donutil přehodnotit moje myšlení o vinně a nevinně. Už dříve jsem k tomu měla nakročeno a nyní jsem se ve svém přehodnocení jen utvrdila. Nikdy totiž netušíme a neznáme pozadí, proč někdo učinil pro nás absolutně nepochopitelnou a odsouzeníhodnou věc.
Určitě bych knížku doporučila přečíst každému, protože i dnes dochází k "výmývaní" hlav absolutně zcestnými názory a mnozí jsou radši schované ve stádu, aneb "Dělám a myslím si to, co ostatní". Pro mě osobně je v knížce velký odkaz pro lidstvo jako takové.
I přes stránkovou obsáhlost jsem knížku přečetla "jedním dechem", bylo pro mě těžké ji odložit. A jak už tu zaznělo - konec byl opravdu překvapivý.

11 07.11.2019

Příběh jsem přečetla téměř na "jeden zátah" během víkendu a ještě stále ve mně rezonuje. Vyvolal u mě pocity smutku, melancholie, naději, odvahu-a mohla bych popisovat dál. Je toho opravdu hodně. Z mého pohledu zatím nejpovedenější knížka autorky. Obdivuju, jak krásně pracuje s jazykem - veškeré popisy a dokreslení situace tak pěkně plynou a navazují jak voda v potoce. Neobtěžují. A příběh jako takový - musela jsem si přečíst o historii rodu Battaglia a překvapilo mě, že se autorka držela linky skutečnosti, do které zasadila příběh o lásce, kterému jsem opravdu uvěřila. Do poslední tečky a písmenka.

Nádherný příběh, kde je na počátku hodně smutku a bolesti, zároveň však neustálá naděje a nekončící víra, že i přes všechno zlé bude dobře. Příběh, který se děje dnes a denně, který by si mělo přečíst každé dítě, aby vědělo, jak nekonečná je psí láska a oddanost.

Ze čtení jsem byla trošku rozpačitá - téma skvělé, ale jak už tu zaznělo - chyběla mi tu naturalističnost jako v jiných knížkách z koncentračních táborů. Přišlo mi to trošku odbytě zpracované - už i v tom směru, že jsem během čtení objevila pár překlepů. Jako povinná četba pro středoškoláka dobré, ale připadalo mi to spíš jako pohádka zasazená do tragédie se špatných koncem.

První kniha od této autorky a určitě ne poslední. Čtení jsem měla rozložené do několika dnů - nějak mi nešla přečíst najednou. Musela jsem o ní vždycky přemýšlet. I přesto, že je příběh smyšlený, vše dávalo smysl a nutilo k zamyšlení - málokdo z nás si skutečně umí představit, jak by se popasoval se situací být falešně obviněn na základě svého původu. Samotnou se mě při čtení zmocňovala beznaděj a bezmoc. A moc děkuji autorce, že poukazuje na problémy, které se děly, dějou a budou dít dál.

5 05.11.2019

Knížek na téma holoucaust jsem přečetla už hodně. A každá byla a je jiná- každý příběh je jiný a přitom mají něco společného. Ti, co přežili měli vždycky nejenom štěstí, ale zároveň velkou dávku odvahy a touhu žít. Nevzdát to. Tahle knížka je skutečnou reálnou vzpomínkou právě jedné z nich. Té, která v oné době byla ještě dítě. Dítě, které muselo velmi rychle dospět.
Nikdo z nás si nedovedeme představit, co musí prožívat matka, která předá dítě někomu jinému, aby ho zachránila. A už vůbec si nedovedeme představit, co prožívá samotné dítě. A to se dělo tisíci rodinám. A je moc dobře o tom číst, i když to bolí na duši.Nesmíme zapomenout, protože těch, co by nám to vyprávěli tváří v tvář, už mnoho není.

Na počátku vše vypadalo naprosto obyčejně - "dokonalá" rodina lékařky, neurochirurga a jejich 3 dokonalých dětí. V průběhu zjistíte, že představa dokonalé rodiny byla naprosto naivní. Každý v rodině má své tajemství, které s dějem hodně zatřese. Střídání 2 rovin - minulosti a současnosti, kde vše mělo svůj důvod a význam. Jen konec byl trochu přitažený za vlasy a nečekaný.

Knížka, kterou jsem vyhrála v soutěži jednoho knihkupectví. Hlavní dějovou linkou je událost, která se opravdu stala (podrobnosti jsem si načetla až v průběhu čtení příběhu). A čtení mnou docela otřáslo-černý obchod s lidskými orgány, při čtení jsem se nemohla zbavit tísnivého pocitu beznaděje, která na mě doléhala. A hlavně ten neuzavřený skutečný příběh, kdy rodina musí žít s domněnkami, co se s jejich dětmi skutečně přihodilo.

Knížka, která nebyla úplně můj šálek kávy, nicméně jsem jejích 544 stran přečetla. Příběh byl sice zajímavý, měl i celkem zajímavé vyústění, ale na můj vkus to bylo moc "chlapský" - pokud by podle příběhu natočili film, asi by to mužskou část populace bavilo. Pokud patříte mezi ženy, které rády "akčňáky" šmrcnuté s thrillerem, přečtěte si. Vy, romantické duše, pravděpodobně odložíte.

Při čtení knížky se mi do hlavy vkrádala myšlenka s otázkou, kdy se ve skutečných psychopatech "zrodí" touha škodit, ubližovat a zabíjet? Je pro mě nepředstavitelné, že by 7 leté dítě bylo natolik vychytralé, že by skutečně zvládlo plánovat vraždu vlastní matky.Navíc když vezmu v potaz to, že maminka bývá povětšinou tou nejdůležitější osobou v životě dětí (jak s tímto některý matky nakládají a jaký to má následný dopad na dítě je věc jiná). Ale kdo ví? Třeba jsem v tomto směru naivní, že mi to připadá neskutečné. Každopádně knížka je určitě čtivá a má spád.