Dětské zoubky
Zoje Stage
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415524/bmid_detske-zoubky-1YC-415524.jpg
4
1265
1265
Suzette se nedaří navázat vztah s její sedmiletou dcerou, která nemůže – nebo nechce – mluvit. Už od jejího nejútlejšího dětství cítila, že ji Hanna odmítá. Suzette připadá, že ji její dítě nenávidí, a ta myšlenka ji děsí. Alex nechce věřit své manželce, že se jejich dcera chová krutě a nenormálně. Je Hanna jen zlobivá holčička, jejíž chování pramení z vysoké inteligence, kreativity a snad i osobního kouzla? Nebo se opravdu snaží svojí matku zabít? Silný a břitký psychologický román nové talentované autorky Zoje Stage, Dětské zoubky, nabízí více otázek, než odpovědí – a podrží si své tajemství až do šokujícího konce.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2019
,
Omega
Originální název:
Baby Teeth, 2018
více info...
Přidat komentář
Příběh sedmileté divky s agresivnim chováním proti své matce je opravdu přitažený za vlasy. Hanna je prvňáček, ale "přečetla spoustu knih o čarodějnictví", na internetu bravurně vyhledává návody, ukládá obrázky a tiskne je jako by se nechumelilo, a má asi nadpřirozené schopnosti v plánování, jak ublížit matce. Celou knihou se táhne stěží uvěřitelný příběh bez vývoje, a závěr s ustřihnutým koncem, jakoby si autorka odběhla na kafe. Kdyby psala o desetiletém dítěti, ubrala polovinu stran a přidala nějaký rozumný konec (vyléčila se nebo ne?), tak by to pak mělo smysl.
Rozpaky. Jako by se autorka nemohla rozhodnout, co vlastně píše.
Kdyby se jednalo o psychologickou sondu do života malého psychopata, věrohodnou a skutečnosti odpovídající, pak by nemohlo být v příběhu tolik nepravděpodobností a za vlasy přitažených nápadů.
A pokud měla být kniha thriller na pomezí hororu, pak je celý příběh vlastně docela mírňoučký a předvídatelný.
Vzpomínám na svůj asi vůbec první čtenářský zážitek s hororovou či strašidelnou tematikou, na knihu povídek „Tichá hrůza“, kterou jsme si ve škole s vykulenýma očima půjčovali, konkrétně na povídku „Malý vrah“, s obdobnou tematikou. Četla jsem ve dvanácti, třinácti, pak šla knížka dál, ale pamatuju si ji dodnes, včetně drastického konce; takovou to mělo pro mě sílu…
Na druhou stranu, mám vnučku ve věku Hanny, takže o přemýšlení nad výchovou není nouze, včetně generačních rozdílů v názorech, jak dítě správně vychovávat. :)) A tak ve mně v knize leccos přece jen vzbuzovalo mrazení a výchovné otazníky a úvahy, co může být v dětském chování způsobeno negativními zážitky a výchovou, a co je předem geneticky dané a neovlivnitelné…
Od začátku jsem knihu velice hltala, zajímala mě, bavila. Ale postupem času mi děj přišel kapet zdlouhavý a závěr pro mě bohužel slabý.
Kniha mě na začátku dost pohltila a přestože mi postupně přišel příběh Hanny stále dokola, tak jsem byla opravdu zvedava na konec. A ten se teda vůbec nepovedl.
Zajímavá kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Nedokážu si dost dobře představit, jaké by to bylo, kdybych měla mít takovou dceru jako Hanna. Ale věřím, že tady hodně záleží na výchově a přístupu k dítěti. Proto bylo i chování matky divné a pro mne nepochopitelné. Kniha mě ale zaujala a byla dobře napsaná, jen ten konec mohl být jiný, takový víc dovysvětlený.
Mně se kniha líbila,četla jsem ji jedním dechem.
Super by bylo,kdyby bylo nějaké pokračování.
(SPOILER) Ty vole, no takové nutkání plesknout dítě jsem snad v životě neměla. Nezlobte se na mě, ale mít doma takového sociopata tak ji prostě třískám jak žito nebo je už od 4 let na vojenské škole. Opět chování maminky absolutně nelogické. Sama trpěla následky zanedbání zdravotní péče, ale to samé připustí u své dcery. Konec mě taky pěkně naštval. Teda nechápejte mě špatně, Hanny mi líto nebylo a její telefonát domu byl hezkým zadostiučiněním ale čekala jsem, že tedy někdo přijde s nějakou diagnózou a ono nic. Takže to celé vyšumělo do ztracena.
Dobrá knížka.
Je matoucí, a mezi manžely těžce vázne komunikace, což by podle mě neměl být main plot ale jaksi je? Nemám ráda když je na díle takhle moc vidět, že pár oči otevírajících rozhovorů by cestu zkrátilo o polovinu.
Každopádně první knížka autorky a přes chvilkové frustrace dobré čtení. Dělala jsem si procházky na vztek :)
Vůbec netuším, proč jsem se čtením tohoto thrilleru tak dlouho otálela. Stačily dva dny, což pro vás může být znamením, že se knížka četla dobře. Souhlas :)
Možná jsem nebyla napnutá jako kšandy a zvraty se nestřídaly jeden za druhým, ale i tak se mi příběh moc líbil.
V tomhle případě jde totiž primárně o vztah mezi matkou a dcerou, která....nemluví a její chování je při nejmenším podivné.
Bylo to šílený! Čtete a celou dobu přemýšlíte nad tím, kde se co pokazilo. Zda sedmileté dítě může uvažovat tak, jak uvažuje - chladně, násilně, vypočítavě. Jakou roli v tom všem hraje otec a jak velký podíl viny nese matka. Pokud vůbec nějaký.
A ačkoli se vám to může zdát nelogické, na konci se ozvalo moje mateřské JÁ a holčičky mi bylo přece jen trochu líto...
Líbilo moc a doporučuju!
Co všechno víte o svých dětech? Jsou to jen nevinná stvoření nebo vám bodnou nůž do zad, jen co se otočíte?
Příběh vyprváví o Suzette, nešťastně matce, které se nedaří navázat vztah se svou sedmiletou dcerou. Problém je prostý. Hannah nemluví. Nebo prostě nechce?
Z dcery už od malička cítí odmítavý postoj a v ničem si nerozumí. V tom by ovšem nebyl problém, kdyby se před svým tátou nechovala jako úplný andílek.
Prášky, střepy, nůžky.. je Hannah ve všem opeavdu nevinně nebo plánuje smrt své matky?
Nejsem rodič, ale z tohohle mi naskakovala husí kůže! Představa, že se dítěti může hlavou honit něco takového a zanechává své rodiče zoufalé, byla strašidelná. Kniha byla čtivá a námět mě moc bavil.
Moc děkuji za možnost zúčastnit se štafety, @jana_sperlova.
Ačkoliv jsem ji četla už koncem loňského léta, znovu jsem si na ni vzpomněla teprve nedávno a ráda se s vámi konečně podělím o jeden z nejlepších thrillerů, které jsem vloni četla.
Hned nato jsem si pořídila další dvě autorčiny knihy, které u nás vyšly a moc se na ně těším!
Dlouho, předlouho jsem ji měl v knihovně a chystal se jí číst. Teď na ní došlo. Po dlouhé době čten papír.
Mě se to líbilo, někdo může namítnout zdlouhavost...ale pro vytvoření atmosféry je to takto nutné. Musíte od banalit té malé bestie dospěl k finálnímu "galapředstavení". Hanna byla fakt máklá, ale to sociopati bývají. V první polovině knihy mi vadili oba rodiče, Alex asi víc, ale od 2/3 jen Suzette, která se stále obviňovala, až s tím byla trapná. A konec nebyl ani tak otevřený. Úplně vidím film a poslední záběr na šklebíci se dívenku......"teď ze mě musí být ta nejhodnější holčička".... Dnes dobré 85%
Úplně nevím, čím si tahle kniha vysloužila tolik negativních reakcí. Že by málo mrtvol nebo krve? To je mimochodem pro mě spíš plus. Žádná vražda a přitom napětí až do konce. Když začnu hloubat, samozřejmě na každé knize najdu nedostatky, ale upřímně - příběh mě vtáhl a četla jsem na jeden zátah až do hluboké noci, protože se mi vůbec nechtělo přestat.
Otevřený konec se mi moc líbil, vyzněl uvěřitelně, jen doufám, že chystá-li autorka pokračování, nebude to propad.
Nejprve mě to bavilo, ale pak mi to přišlo strašně zdlouhavé. Několikrát jsem čtení odkládala, nakonec jsem ale dočetla. Námět nebyl vůbec špatný, ale bylo toho jaksi moc na ten celkově malý děj.
První kniha od autorky. Jakmile jsem začala číst byla jsem naprosto pohlcena, ale to jen do půlky knihy. Zajímavý a rychlý příběh který měl táhly a velice nudný konec. Ono očekávané vyvrcholení ať už činem matky či dcery nepřišlo. Ačkoliv nebyla tak uspokojivá, jak jsem doufala (a to nejsem náročný čtenář) velice se mi líbilo rozdělení z pohledu matky a dcery, dceřiny části o něco více. Otevřený konec zavádějící na případné pokračování je taktéž k ničemu, když pokračování není. Ale kdo ví. Možná časem vytouženou bombu v podobě vyvrcholení dostaneme. Do té doby nechávám tři hvězdy, neboť knih s podobnou tématikou je více a jsou ve většině případů lepší než tohle.
Kniha mě neskutečně iritovala. Člověk chtěl všechny postavy proplesknout a zařvat na ně, ať se proberou. Dočetla jsem jen silou vůle a do čtení se nutila, protože jsem věděla, že mě to bude zase jenom štvát.
Asi jsem tu knihu nepochopila. Jak píše klaraj093, četla se dobře, ovšem nic mi nedala, nic mi neřekla, stále jsem čekala na nějaké "vyvrcholení", které se však nekonalo. Jak říkám, je to asi moje chyba, nejspíš poslání knihy bylo někde, kde jsem ho nenašla.
Už asi od 30 strany jsem měla chuť to zahodit. Strašně mě tam všichni rozčilovali. Ale po přečtení celku... Jako jo, dobrý. Nebylo to vlastně špatný.
Jo, tak dočíst se to dalo, ale jsem znechucená. Vztah té malé k matce byl dost nereálný a neuvěřitelný a postoj matky jakbysmet. Často jsem se při čtení přistihla, jak nevěřícně vrtím hlavou. Malé dítě se přece nemůže "rozhodnout", že nebude mluvit, to přece nedokáže nijak ovlivnit.
Nejsem nijak nadšená, kniha se mi vlastně moc nelíbila.
Konečně jsem taky přečetla nějakou knihu co už delší dobu smutně sedí v poličce a čeká až na ni přijde řada (spolu se spoustou dalších).
Jsem ráda, že mám syna, bo mít dceru, tak se jí teď asi začnu trochu bát V seznamu knih k přečtení je ale i kniha Maminčin mazánek, ať je to genderově vyvážené
Kniha byla napínavá a děsivá, no pořád jsem tak nějak čekala, jak jsem u takového žánru zvyklá, že nakonec bude nějaká bomba co to celé otočí nebo prostě šokne, ale konec byl předvídatelný, což mně možná trochu zklamalo.
4/5
Štítky knihy
psychologické thrillery matky a dcery myšlení dítěte rodiče a děti psychopati, sociopati
Za mě dobře napsaná kniha, jen jsem nepochopila co matka provedla tak hrozného, že ji Hanna tak moc neměla ráda a chtěla se jí zbavit, zajímal by mě ten spouštěč, určitě se to nestane jen tím že má jen raději otce.