Vé-Vé komentáře u knih
Jestli chcete dlouhé hodiny dumat nad stránkami textu a přemýšlet, co chtěl autor říci - jděte do ruské klasiky.
Ale pokud chcete lehčí četbu, která má sem tam trochu krvavější prvek a nevadí vám lehký románeček - začtěte se do této knihy.
Literární skvost to není, ale dobrá knížka ano.
Člověk nesmí zapomínat na to, že nemůže hodnotit knížku v porovnání s jiným žánrem. Musí vždycky zůstat v daném žánru. Jinak je to jako hodnotit Ferari podle velikosti kufru a vykřikovat, že je mizerný, že v něm nepřestěhujete půlku baráku i s babičkou ;)
Už jsem četla lepší porno.
Kniha se na první pohled tváří naprosto fantasticky, úžasně a propracovaně, ale někdy po 150. stránce vám dojde, že je to jenom balamucení. Je to nekonzistentní a zmatený.
Claire je slepice a k Jamiemu sem si nedokázala vytvořit žádný vztah krom toho, že bych ho taky ráda osouložila.
Jako červená knihovna asi dobrý, ale nic víc čtenář nedostane.
Howgh
Mám smíšené pocity.
První díl mě dostal, druhý jsem hltala, ale třetí byl takový nemastný neslaný. Jednoduše se nedostavilo očekávané uspokojení.
Byly večery, kdy jsem dočetla kapitolu a nemohla spát, byla posraná strachy a nemohla se dočkat rána, jen abych se znova začetla.
Tak to má být!
Vypravěčovo tlachání mě tak dráždilo, že jednoduše nechápu, kde se vzala posedlost touhle knihou. Dočetla jsem to jenom se zapřením a to jsem knihu začala číst naprosto dobrovolně.
ÚŽASNÝ, VELKOLEPÝ! :)
Haha, myslíte si, že odhadnete, jak se to bude vyvíjet? Haha, omyl :D
Všechny stránky fungují jako magnety na oči a děj vás prostě drží a nepustí. Vyprávění z pohledu různých postav se celkem hodilo. Hlatala jsem jednotlivé úseky a chtěla konečně úsek se svojí oblíbenou postavou, ale ten hodně rychle utekl a tak další hltání a šplhání po kapitolách ... a byl konec. Takový konečně nesnáším, nedopracovaný, nedovysvětelný, ALE jsou to konce nejlepší!
Shrnuto podtrženo, takhle kvalitní knižní zážitek jsem dlouho neměla.
A to jako vážně? Nad tímhle dokáže někdo jásat? Brrr.
Celé to na mě působilo tak, že chce autorka prostě vycucat prachy z naivních husiček, které ji na to skočí, protože přece spaceopera, ne?!.
Nečekala jsem, že to někdy řeknu, ale tahle kniha mi fakt znechutila den.
Průměr.
Tváří se to originálně, ale je tam všechno to, co i všude jinde. Jediná obměna: místo milostného trojúhelníku máme milostný čtverec. ,,Milostný". Hurá!
Nejde to vůbec do hloubky. Občas mi přišlo, že mi snad i chybí pár stránek. Místo dělání věcí A-B-C si to střihnou od A rovnou k F, jako úplně f prdeli. Sorry
A to jako vážně?
Celá kniha a její příběh jsou jeden velkej nesmysl.
Četlo se mi to strašně špatně, šlo to pomalu a nevím proč.
Příběh šel, pěkný zvraty (Ach, Henry!), ale bylo to takový utahaný, jako kotě u krbu. I přes moderní jazyk to mělo rychlost parní lokomotivy. Já vám nevím. Knížka je to pěkná, ale ten humbuk, co se kolem ní děl ji jenom uškodil.
Napětí? Check!
Humor? Check!
Mimozemský obyvatel, kterého byste chtěli opíchat? Check!
Hohó, jestli vám nestačí doporučení božského S. Kinga na přebale, tak si vezměte k srdci aspoň to moje doporučení, vykašlete se na kecy a prostě se začtěte!!!
Protože tohle vás i přes pár slabších míst chytne jako virák a nepustí!
Já už chtěla téma upírů dávno odepsat, ale měním názor!
Vzhůru na druhý díl!
(Ach, tolik vykřičníků)
Můj absolutně nejoblíbenější díl! Co dodat, chlámala jsem se smíchy jako pitomec :)
Cítím lehounké zklamání, něco mi v knize prostě chybělo, něco nezapadlo na své místo.
Ve stínu téhle knihy je téměř z každého geeka a nerda naprostá nicka, která jen s čelistí u nohou zabředává do tohohle fantasticky návykového počtení. JO!
Příběh přešlapuje na místě, ale "city" postav letí napřed o tisíce světelných let.
Jednotlivé události na sebe navazují dost kostrbatě, v jednání postav mi chyběl alespoň stín logiky.
Ale především je celá kniha naprosto jasně předvídatelná, jen postavám to vždy dojde dost opožděně.
Nedostalo se mi ničeho nového, žádného neotřelého nápadu. Škoda. Možná by to všechno dostalo nějaký smysl s přečtením poslední knihy série (o čemž pochybuji), ale na to nemám nervy.
Ale nejvíc mě dráždilo následující: dialogy jako z pera žáka páté třídy, a najednou "úchvatný" popis onyxu a polodrahokamů, rozeznání rostlin na první dobrou. A tak. Tady někdo nevěděl, co vlastně chce.
Konečně vím, co je trifid!
Mám z toho sama nakonec pocit, že bych nejradši odjela na ten jejich ostrůvek.
Den trifidů je důkaz, že knihy, které odkládám a posouvám na seznamu ke čtené déle než rok, prostě budou nějakým způsobem zásadní.
Tak konečně vím, jak to všechno začalo.
Povinná četba každého sci-fifila, ke které se plánuju rozhodně aspoň ještě jednou vrátit.