vejky komentáře u knih
Jedna z knížek, co mám vždy po ruce. Nemůžu říct, který ze sonetů mám nejraději (i když nedám dopustit na 18 a 147), záleží na náladě, ale není ani jeden, co by se mi nelíbil nebo bych se v něm někdy neviděla... Překlad Hilského je podle mě nejpovedenější.
Descartův způsob uvažování je mi blízký, kniha čtivá...
"Zdravý smysl nebo-li rozum máme od přirozenosti každý dán ve stejné míře. Rozmanitost našich názorů tedy pochází čistě z toho, že se každý ubíráme jinými cestami myšlení."
"O každé věci existuje jen jedna pravda a kdokoliv ji nalezne, ví o ní tolik, kolik o ní lze vědět..."
"Abych znal, jaké jsou po pravdě jejich názory, pokládal jsem za nutné všímat si spíše toho, co činí, než toho, co mluví.."
Knížka se mi pěkně četla a přišla mi podobná jako Descartova Rozprava o metodě.
"Jistota vědění znamená, že poznané se odkryje tak, že nezůstane žádná pochyba, ani možnost iluze nebo omylu, ba ani srdce ji nepřipustí..."
Líbil se mi jak námět, tak i jednotlivé chvalozpěvy na Eróta, především Aristofanův mýtus o androgýnech a Sokratova ,,cesta ke krásnu" (jež začíná pohledem na krásné tělo, pokračuje pochopením pozorovatele, že krása je v něm a nejen v jednom krásném tělu... potom člověk začíná chápat hodnotu krásy duše a následně dochází k intuitivnímu poznání krásy samy o sobě, která je věčná a neměnná).
Knihu jsem objevila v knihovně asi v 15 letech a tehdy mě naprosto dostala. Přečetla jsem ji jedním dechem a následovala též všechna ostatní díla Austenové. Nadchl mě způsob vyjadřování, mistrné vylíčení charakterů postav a především doba, v níž se příběh odehrává. Anglie a ,,austenovská doba"- tady bych chtěla žit. Postava pana Darcyho mě samozřejmě dostala nejvíc, ale stejně tak i Elizabeth a především pan Bennet.
Příběh, který jsem přečetla jedním dechem a jehož námět je mi velmi blízký. Žena, co odchází od manžela a přemýšlí o tom, jaký život s ním si vysnila a jaký ve skutečnosti byl...
"Nejlepší pomstou pro milenku Vašeho manžela je klidně ji s ním nechat žit."
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Přestože tento styl psaní nevyhledávám, kniha mě od začátku zaujala, hlavně doba, do které je děj zasazen.
''Jsi vším, co na světě mám, a vším, v co věřím, a vším, co miluji, a vším, proč bych chtěl být slušný, kdybych mohl. Vím, že my dva bychom spolu mohli být hrozně šťastní...."