Veveru0 komentáře u knih

Hnusné. Přestože jsem knihu četla tak dva roky zpět, doteď si ji komplet pamatuju, včetně konce, který fakt nemám ráda. Ovšem opět se mi potvrdilo (přestože DOUFÁM, že takto extrémní případ by se snad skutečně stát nemohl), že psychopatem se člověk nestává, ale rodí. A neudělá s tím nikdo nic. Ač pro mě neskutečně nepříjemný příběh, nemohla jsem nedočíst. Napsáno poutavě, chcete prostě zjistit, co dál... Nedoporučuji příliš citlivým čtenářům, kteří mají své děti za bohy. Naopak ti, kteří mají se svými dětmi trable, si po přečtení této knihy mohou říct v duchu i nahlas se mnou - děkuji ti z celého srdce, Bože, za ta moje háďata!

2 13.01.2022

Tak já jsem knihu musela odložit a nedočetla... sama mám syna s prvky ADHD, ovšem ani zdaleka nemáme takové potíže, jako maminka Kryštofa, a pracuji s dětmi, mezi nimi i s vývojovou dysfázií (no a to ADHD tam taky je...). Co mě přimělo knihu odložit - štvalo mě, že maminka čtyřletého kluka, který nemluví a i v jiných směrech se chová "nestandartně", se do této doby neobrátila na odborníky (aspoň logoped)... ano, já si uvědomuju, jak je to všechno náročné, ale dnes a denně v praxi vidím, jak moc je důležité začít s nápravou co nejdřív, ať už je to jakákoli diagnóza. Ano, tohle je můj problém, a já věřím, že až k tomu dozraju, knihu si vezmu znovu a dočtu. Obdivuji všechny matky, které to nevzdávají navzdory okolí. Včetně maminky Kryštofa.

Miluju díly s Rhymem a Sachsovou, ovšem tuto knihu jsem odložila a nedočetla...nějak mě to přestalo bavit. A to se mi u Deavra nestává. Asi ani nedokážu popsat, proč. Prostě...divné.