Vilma232 komentáře u knih
Kultivovaný jazyk a příběhy o lidech mezi Bretaní a Prahou. Navazuje na Dům v Bretani, ale není nutné je číst postupně. Moc mě mrzí, že už si další příběhy nepřečtu.
Zajímavosti z historického centra Brna. Doporučení, kdy zvednout hlavu a uvidět to, čeho si běžně nevšimnete.
Kniha nádherná a navíc použitelná jako průvodce (obsahuje mapky a vycházkové trasy) po skvostech brněnské architektury.
Kniha, která nejenže se odehrává v Brně, ale Brno je v ní "hlavním hrdinou". Soubor fejetonů a sloupků převážně vydaných v devadesátých letech. Brněnská místa i postavy v díle autora, který je celou svou bytostí spojený d Brnem jako málokdo.
Knihu o jídle jsem si nechala skoro na konec výzvy, protože se mi o něm vlastně nechtělo moc číst. Mám pocit, že se jídlu a vaření věnuje až moc pozornosti - časopisy, televizní pořady, vydávání kuchařek apod. Kde je to "Jíme, abychom žili"? Ale výzva je výzva, tak jsem si chtěla vybrat něco zajímavého. Píše se, že kniha získala Cenu za nejlepší dílo gurmánské literatury. Tak už ji mám přečtenou. Postava kritika je mi nesympatická a právě proto zde ocituji, jak ji viděly jiné postavy příběhu:
"Jasně že je to pěkný hajzl. Zničil by nás, mě i mou kuchyni, ten samolibý pitomec....."
"Kudy prošel, všechno zničil. Všechno. Děti, ženu, milenky, a dokonce i své dílo..." Taky ho tak nějak vidím.
Podrobné popisy jídel a chutí mě nezaujaly, dokonce jsem je místy přeskakovala. To není pro mě. Ráda si dám něco dobrého, ale číst o tom nemusím. ..... a ráda si dám buchty ze supermarketu....
Loni mě zaujala Zelená hora i Sedlec a od té doby jsem si chtěla tuto knihu přečíst - film jsem neviděla. No - nic moc. Zmínky o Santinim a podrobné popisy architektury byly fajn, ale potřebovala jsem k tomu obrázky. Jinak dost neuvěřitelné chování postav, naprosto násilně napsané erotické scény. Dočetla jsem, byla jsem zvědavá, jak to dopadne. A asi se podívám i na film.
Musím se připojit k "broskev28". S jiných knížek jsem měla lepší pocit. Mnohem víc se mi líbily knihy vydané před třiceti a více lety, které jsem četla jako hodně mladá. Těm dám přednost, pokud se k autorce vrátím. Klidně si po letech zopakuji Dům u nemocnice, který si kupovala moje maminka a určitě ho ještě někde v její knihovně najdu. Nicméně doktorka psycholožka se jmenovala jako já, takže mám splněn bod letošní výzvy
Skutečná katastrofa, o které jsem doposud nevěděla. A na jejím pozadí příběhy nešťastných uprchlíků. Útěk před válkou a smrtí, který spojí naprosto nesourodou skupinu lidí. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout.
Napínavé od začátku až do konce. Určitě si přečtu i předcházející autorovo dílo.
Příběh mě natolik "dostal", že nějaké chybějící uvozovky jsem nevnímala. Všechny tři postavy mě velice zaujaly a snažila jsem se vcítit do jejich chování, do toho, jak se asi cítily a co vedlo k jednotlivým událostem. Nikdo z nich to neměl jednoduché, všechny situace jsem si dokázala představit v reálu. Možná by si příběh zasloužil i nějaké vizuální zpracování.
Žárlivost jako v Othellovi, nešťastná láska jako v Romeovi a Julii, divadlo na divadle jako např. ve Snu noci svatojánské a nakonec se vezmou... jako v jiných hrách, ale stejně je tato hra zase jiná, jiný příběh a hlavně
" Dějiště: zde, v zemi zvané Čechy, uvnitř země i na břehu moře, kde se prohánějí medvědi a jiná zběř..."
Vydání Dilie z roku 1964, přebásnění a úprava Kamila Bednáře
Přečteno bleskem. Moje první kniha od autorky a určitě si ještě něco přečtu. Taková koncentrace nesympaticky jednajících postav v jednom příběhu se hned tak nenajde - a to je právě zajímavé. Nic černobílého.
Zábavné čtení. Za jednotlivými postavami jsem chtě nechtě viděla herce z úspěšného stejnojmenného filmu. Pan Poláček nezklamal, jeho jazyk a množství až neuvěřitelně vtipných přirovnání. Někde je sice vtipu víc než děje, ale to je na čtenáři, zda mu tento styl vyhovuje.
Pohlazení dušičky. Viděla jsem divadelní představení a byla nadšená. Díky výzvě jsem sáhla po předloze a je to milé, lidské, humorné, kouzelné čtení pro děti i dospělé. A až budeme v prosinci v našem Klubu milovníků knih debatovat nad vánočními knihami, opět si ji připomenu. Malá knížečka o klukovi, který se zatoulá na Štědrý den a za pár chvil prožije tolik dobrodružství....
Napřed jsem trochu hledala to, co tak důvěrně znám ze starších knížek, které byly většinou spojeny s naším důvěrně známým prostředím. Ale asi to v příběhu z ciziny úplně nejde. Nicméně ten laskavý humor tam je a český pohled na americký život se mi moc líbil.
Tak jsem si díky výzvě zopakovala povinnou četbu ze svých -nácti let. Ale nejen díky výzvě. V našem divadle se bude uvádět Petr a Lucie jako muzikál, tak jsem si osvěžila literární předlohu. Příběh je smutný a silný. Letos je mu 100 let a moc by mě zajímalo, jak působí po tolika letech na současné mladé čtenáře.
četla jsem letos ... po několikáté, když jsme si v našem Klubu milovníků knih připomínali nejoblíbenější knihy z dětství. A určitě se k ní zase někdy vrátím a ještě se znovu podívám i na seriál...
Opravdu těžké čtení. Prostě jsem si ji chtěla přečíst pod dojmem zobrazení ve výtvarném umění, ale je to náročné. I Rodin se dlouho trápil při tvorbě "Brány".