Vilma232 komentáře u knih
Loni mě zaujala Zelená hora i Sedlec a od té doby jsem si chtěla tuto knihu přečíst - film jsem neviděla. No - nic moc. Zmínky o Santinim a podrobné popisy architektury byly fajn, ale potřebovala jsem k tomu obrázky. Jinak dost neuvěřitelné chování postav, naprosto násilně napsané erotické scény. Dočetla jsem, byla jsem zvědavá, jak to dopadne. A asi se podívám i na film.
Musím se připojit k "broskev28". S jiných knížek jsem měla lepší pocit. Mnohem víc se mi líbily knihy vydané před třiceti a více lety, které jsem četla jako hodně mladá. Těm dám přednost, pokud se k autorce vrátím. Klidně si po letech zopakuji Dům u nemocnice, který si kupovala moje maminka a určitě ho ještě někde v její knihovně najdu. Nicméně doktorka psycholožka se jmenovala jako já, takže mám splněn bod letošní výzvy
Skutečná katastrofa, o které jsem doposud nevěděla. A na jejím pozadí příběhy nešťastných uprchlíků. Útěk před válkou a smrtí, který spojí naprosto nesourodou skupinu lidí. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout.
Napínavé od začátku až do konce. Určitě si přečtu i předcházející autorovo dílo.
Příběh mě natolik "dostal", že nějaké chybějící uvozovky jsem nevnímala. Všechny tři postavy mě velice zaujaly a snažila jsem se vcítit do jejich chování, do toho, jak se asi cítily a co vedlo k jednotlivým událostem. Nikdo z nich to neměl jednoduché, všechny situace jsem si dokázala představit v reálu. Možná by si příběh zasloužil i nějaké vizuální zpracování.
Žárlivost jako v Othellovi, nešťastná láska jako v Romeovi a Julii, divadlo na divadle jako např. ve Snu noci svatojánské a nakonec se vezmou... jako v jiných hrách, ale stejně je tato hra zase jiná, jiný příběh a hlavně
" Dějiště: zde, v zemi zvané Čechy, uvnitř země i na břehu moře, kde se prohánějí medvědi a jiná zběř..."
Vydání Dilie z roku 1964, přebásnění a úprava Kamila Bednáře
Přečteno bleskem. Moje první kniha od autorky a určitě si ještě něco přečtu. Taková koncentrace nesympaticky jednajících postav v jednom příběhu se hned tak nenajde - a to je právě zajímavé. Nic černobílého.
Zábavné čtení. Za jednotlivými postavami jsem chtě nechtě viděla herce z úspěšného stejnojmenného filmu. Pan Poláček nezklamal, jeho jazyk a množství až neuvěřitelně vtipných přirovnání. Někde je sice vtipu víc než děje, ale to je na čtenáři, zda mu tento styl vyhovuje.
Pohlazení dušičky. Viděla jsem divadelní představení a byla nadšená. Díky výzvě jsem sáhla po předloze a je to milé, lidské, humorné, kouzelné čtení pro děti i dospělé. A až budeme v prosinci v našem Klubu milovníků knih debatovat nad vánočními knihami, opět si ji připomenu. Malá knížečka o klukovi, který se zatoulá na Štědrý den a za pár chvil prožije tolik dobrodružství....
Napřed jsem trochu hledala to, co tak důvěrně znám ze starších knížek, které byly většinou spojeny s naším důvěrně známým prostředím. Ale asi to v příběhu z ciziny úplně nejde. Nicméně ten laskavý humor tam je a český pohled na americký život se mi moc líbil.
Tak jsem si díky výzvě zopakovala povinnou četbu ze svých -nácti let. Ale nejen díky výzvě. V našem divadle se bude uvádět Petr a Lucie jako muzikál, tak jsem si osvěžila literární předlohu. Příběh je smutný a silný. Letos je mu 100 let a moc by mě zajímalo, jak působí po tolika letech na současné mladé čtenáře.
četla jsem letos ... po několikáté, když jsme si v našem Klubu milovníků knih připomínali nejoblíbenější knihy z dětství. A určitě se k ní zase někdy vrátím a ještě se znovu podívám i na seriál...
Opravdu těžké čtení. Prostě jsem si ji chtěla přečíst pod dojmem zobrazení ve výtvarném umění, ale je to náročné. I Rodin se dlouho trápil při tvorbě "Brány".