Vindur
komentáře u knih
Prsty bílého hvězdáře
Josef Hora
Chronologický výběr básní, jde sledovat vývoj v Horově tvorbě. Mnohdy smutné a přesto vždycky lehké jsou jeho rýmy a řádky.
Čtu báseň, která nekončí
Lawrence Ferlinghetti (p)
Inspirace proč žít, radovat se i být smutný. Proč se nebát a jak si umět hrát.
Osudná vejce / Psí srdce
Michail Bulgakov
Obě povídky, které, jedna bez druhé, vlastně nejsou úplně celistvé, mě bavily svým hravým jazykem a vtipnými dialogy a detaily. Témata zůstávají i přes celé století od napsání děl stále aktualní a řeší morální i fantasticky možné důsledky vědeckých pokusů a převratných objevů. Z obou mi k srdci přirostla hlavně druhá povídka (výšla v SSSR až o mnoho let později, kvůli nezakrývané kritice vyvlastňování majetku). Je o něco více komplexnější a dramtičtějši. Čtenář hlavně ocení střídání forem, a to předevšim část napsaná ve stylu deníkového záznamu (různé formy a fabulace jsou typické pro postmoderní literaturu). Obě povídky se pohybují na hranici reálna a maičnosti a pojícím prvkem mezi nimi jsou vědecké pokusy a jejich ne vždy předurčitelné dopady.
Hořící světla
Bella Chagall
Knihu jsem čelt v souvislosti se zájmem o ruského židovského malíře Marca Chagalla. Napsala ji jeho první manželka, jež je námětem mnoha jeho obrazů plných poletujících osob, zvířat, květin a přetékajících barvami. Dopiručuji Chagallův životopis Ma vie (Můj život). Je napsán více lyrickým a básnickým jazykem. Často v obrazech, náladách a náznacích. Oproti tomu je tato kniha napsána více jednoduchým a popisným jazykem, který ale neubírá na síle podaného svědectví o světě vyrůstající dívenky točícím se okolo židovských svátků, rodiny a prvního setkání s láskou.
