Osudná vejce / Psí srdce
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136811/bmid_osudna-vejce-psi-srdce-Qd9-136811.jpg
4
75
75
Dvě groteskní novely - Osudná vejce (1924) a Psí srdce (1925) - plné napětí, bohatého děje, překvapivých zvratů a komediálnosti jistě upoutají i neobvyklým námětem. V Osudných vejcích se čtenář stane svědkem zhmotnění Darwinovy teorie: náhodně objevený zázračný paprsek probouzí k životu nové a nové jedince, silnější požírá slabšího, a tak katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat. V Psím srdci už nejde o hříčku náhody, ale o připravovaný experiment. Známý profesor transplantuje toulavému psu hypofýzu a mužské pohlavní orgány. Experiment však profesora zaskočí - zvíře se sice mění v člověka, ale v neuvěřitelného hrubce, nevzdělance, agresívního asociála a podlého zbabělce. Homunkulus ohrožuje své okolí a jeho tvůrce si muží položit otázku o zodpovědnosti vědce. Bulgakov využil fantastiky k odhalení problémů reálného života, k apelu na lidskou zodpovědnost, tak naléhavou i v dnešním světě.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1990 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Роковые яйца / Собачье сердце (Rokovyje jajca / Sobačje serdce, 1987
více info...
Přidat komentář
M.A.Bulgakov patří k mým nejoblíbenějším autorům. Když jsem četla tyto dvě novely poprvé, útlou knížku jsem zhltla najednou a náramně jsem se bavila, i když je zřejmé, že jde o neúprosnou kritiku autorovy soudobé společnosti a politiky Ruska .
Obě povídky, které, jedna bez druhé, vlastně nejsou úplně celistvé, mě bavily svým hravým jazykem a vtipnými dialogy a detaily. Témata zůstávají i přes celé století od napsání děl stále aktualní a řeší morální i fantasticky možné důsledky vědeckých pokusů a převratných objevů. Z obou mi k srdci přirostla hlavně druhá povídka (výšla v SSSR až o mnoho let později, kvůli nezakrývané kritice vyvlastňování majetku). Je o něco více komplexnější a dramtičtějši. Čtenář hlavně ocení střídání forem, a to předevšim část napsaná ve stylu deníkového záznamu (různé formy a fabulace jsou typické pro postmoderní literaturu). Obě povídky se pohybují na hranici reálna a maičnosti a pojícím prvkem mezi nimi jsou vědecké pokusy a jejich ne vždy předurčitelné dopady.
Jak byl, možná i nechtěně, Bulgakov předvídavý! Hrdinové těchto dvou novel - SPOILER - z nebezpeční ještě vyvázli, ale nám v dnešní době už realita (mluvím teď o ekologii atd.) dává pěkně znát, co to má za následky, když si člověk hraje na vyššího (...a chytřejšího...!) tvora.
Přes všechny úžasně parodické a vtipné prvky ("Pankrate!") je mi bohužel smutno - ale ne kvůli Michailu Afanasjevičovi, ale z lidí...
Sobačje serdce ruského Frankensteina Šarikova. Ta atmosféra (jak to ti rusáci dělají sakra?!), ten příběh, ty postavy... Ta kniha se mi nikdy neomrzí. Někdy si ji vytáhnu z knihovny, zalistuju, kousek si přečtu a najednou prásk! Jsem zase v Rusku, domovní komise buší na dveře a Polygraf Polygrafovič vedle mě umírá, ožívá a zase umírá... Miluju. Miluju. Miluju!
Třicet devět hodnocení a žádný komentář... :) Nedivím se, taky nenacházím slova. Ale možná stačí obálka knihy, taky těžko říci, co vlastně představuje. Když jsem to kdysi četla, jen jsem kroutila hlavou, co ještě přijde. A bavilo mě to.
Část díla
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Osudná vejce mě bavila až v úplném konci, naproti tomu Psí srdce hned od začátku. Někde v polovině mi naskočila Farma zvířat, jenže Bulgakova povídka zkrátka nebyla tak dokonalá. Rozhodně na ni ale jen tak nezapomenu.