vivivovo
komentáře u knih
Pèktusan: Epopej korejských partyzánů
Čo Ki-Čchon
Z celý krásný knížky bych řekla, že na mě udělal dojem asi půl jedné stránky.
Kainovi potomci
Sun-won Hwang
Tuto knihu jsem začala číst hodně na poslední chvíli k přijímacím zkouškám na koreanistiku. Začala jsem ji dokonce číst tak pozdě, že jsem s sebou k přijímačkám nesla dvě verze seznamu četby: jeden s a jeden bez této knihy, podle toho, jestli ji stihnu dočíst. Knihu jsem naštěstí dočetla.
Hwang Sun-won popisuje v této krátké knížce s autobiografickými prvky stav po osvobození Severní Koreje od Japonské nadvlády a počátky severokorejského režimu. Plíživá úzkost, schovávající se za majetkovou reformu, mění nejen socioekonomické poměry, ale také lidi. Jídla je málo, všeho ostatního také, je zima a přerozděluje se půda. Syn velkostatkáře Hun, žijící na malé vesnici v otcovském domě s chudou dívkou, která mu slouží, Odžangnjo. Měnící se poměry rychle dovedou Huna do zoufalé situace.
Zoufalství vyznívající z některých postav ale tolik u Huna není vidět: ten se zdá být odevzdaný, až lhostejný svému osudu. Není schopen vinit lidi, viní dobu a okolí.
Kniha lyricky popisuje probouzející se zimní krajinu na přelomu jara a zároveň má celkem rychlý spád. Dobře se čte a není zdlouhavá. Jednotlivé postavy působí téměř jako archetypální postavy kritického realismu.
