VladimirTetur komentáře u knih
Pokračování dinosauřích mozků. Bernstein vám je schopen dát pár ryb, ale rybařit vás nenaučí.
Dobře a čtivě napsané. Nástin alternativní historie. Základní výklad okultní symboliky, spusta zajímavých historek.
Nic moc. Doporučuju spíš přečíst Smrt Západu od Patricka Buchanana.
Fantastická knížka! *****
Když na tomhle vyrostete, nasadí vám Gosciny se Sempého ilustrací laťku tak vysoko, že se vám bude po nich stýskat celý život.
Za první polovinu knihy dávám pět hvězd. Pěkné a poutavé čtení od starověku až po počátek Britského kolonialismu. Pak mě ale autor nasral, protože novodobé dějiny zlata i přes přehršel pramenů totálně odflákl a v posledních kapitolách o US monetárním systému dokonce mlžil, za což mu poprávu náleží nula bodů. Pokud chcete vědět, jak se podle dostupných pramenů začalo handlovat se zlatem ve starověkém řecku, persii a číně tak fajn. Pokud si myslíte, že si to pak s dalším postupem knihou nějak spojíte s realitou dneška, tak leda hovno zlatá rybko.
Ambiciózní název, slabá value.
Po modré planetě jsem čekal empirickou pecku, kde to Venca rozjede a řekne, jak to teda bylo. Grafy, čísla, citace, rešerše....
A hovno... Venca se nerozjel, jen tlachal a narativně fabuloval. O ničem.
Genrál Lorenc musel mít po pádu komančů kachní pajšl z té nervozity, jak to dopadne. Dle mého názoru se to mohlo lehce zvrtnout do balkanizace střední evropy a mohlo se kácet v našem lese. Brrr! Kniha je pokusem o vysvětlivku a demystifikaci organizace tehdejší STB s jasnou demonstrací toho, že já Lorenc jsem to tu mohl zmasakrovat, ale neudělal jsem to, navíc toho vím hodně a můžu mluvit. Ve dvaadevadesatém nezbytný komunikační úkon. Ano, hoši šifrovali, dešifrovali, stýkali se, řídili a pravděpodobně si i uvědomovali roli ČSSR ve světovém NWO soukolí a ten přechod na "druhou stranu" zvládli líp jak v jugošce. Za odměnu dostal žabku a rozjeli pak s klukama Pentu.
Čtení je místy zábava, místy nuda. Lorenc to s jeho vědomostma mohl napálit mnohem víc a udělat globální bestseller. Bohužel, držel se hodně zkrátka a proto 2/5.
Jsem zvědav na "Dešifrovaný svět".
Tuhle knihu beru jako autorův introspektivní trip-report. Trip-reporty čtu rád. O mladém Nealovi, jakožto hippie psychonautovi rozhodně nepochybuju. Čekal jsem až do konce knihy něco jako: "přej si úspěch, peníze, zdraví", ale naštestí se tentokrát manipulativní konzumní propaganda moc nekonala.
Perfektně čtivá věc! Doporučuju. Survival akce jako řemen.
Prerod z neznaboha ve vericiho a jeste nechat nakouknout do devadesatkove businessove kuchyne je hodne intimni zpoved. Samozrejme mohl jit Radim Passer do vetsiho detailu, ale ve srovnani s takovym Petrem Kellnerem po kterem nezustalo, krom vzpominek pratel vubec nic, jde o dobrou knihu a tesim se na dalsi dil. Filip Turek, jehoz Hranatou Legendu jsem cetl soucasne s timto o tridu lepsim dilem, by se mohl inspirovat ;).
Škoda, že Petr Kellner nenechal sám o sobě znát víc, určitě by platil za silný symbol hodný následování. Takhle je kniha, tvořená jen komentáři Kellyho vrstevníků, rozporuplný sborník, kde se bije několik dobrých autorů s těmi zaujatějšími a zákonitě slabšími. Nechápu, proč někdo dští síru z toho, že PPF podnikalo v Rusku a Číně, ale nikdy nevystoupil proti skutečnosti, kdy obchod s Čínou, nebo Ruskem dělají třeba německé firmy. Z některých autorů je tak cítit povinný double-think, ale takové jsou dnes bohužel reálie.
Paradoxně Dietzova Mass Effect knížka mě bavila nejvíce. Rozvedl téma indoktrinace, přerod Graysona, biotický disent, několik dějových vláken směřujících k finální bitvě. Celkem fajn.
Asi nejlepší z Karpyshynovy trilogie, ale pořád nemastné neslané, jen parazitní dílo, protože do toho autor nedal více invence.
Miluju tento způsb psaní. Skvěle ozdrojováno, podpořeno praxí. Kniha skvěle doplňuje Zloděje spánku od Stanley Corena a Čtyřhodinové tělo od Tima Ferrise. Spánkovou poruchou trpím už skoro dvacet let a vyzkoušel jsem skoro všechno jiné, jen ne ty nejzákladnější věci, o kterých píše Shawn Stevenson. Joint na spaní je sice fajn, ale pokud člověk nežije někde v ašrámu, kde na něj makají jiní, nedá se to praktikovat dlouhodobě, navíc krátkodobá pamět je obrovsky užitečná věc a právě její poškození vlivem hulení, ať už na dobrý spánek nebo čoudem při stresu je cyklická smyčka. S poškozenou pamětí vám pak všude ujíždí vlak, výsledkem čehož je ještě více kortizolu a ještě větší nároky na spotřebu THC/CBD. Z alkoholu jsem vyrostl už dávno, a dobře jsem po něm nespal nikdy. Poslední dobou jsem si ujížděl na melatoninu a L-tryptofanu, ale teď už vím, že to je taky špatně. Laptop/mobil/tablet prostě nesmí do postele, wi-fi router maže z ložnice, kupuju si červené čtecí světlo, neprůsvitné závěsy a zemnící prostěradlo :).
Kaizen je super věc, ale takhle knížka podle něj asi překládaná nebyla. Evidentně to překládal nějaký hotentot a z výrazů "kaMban", "měrná tíha" apod. se vám budou ježit chlupy na zádech. Pletení pojmů obrat, výnos je občas matoucí a člověk si z popisovaného příkladu musí udělat vlastní analýzu toho, jak to asi bylo. Aby člověk pochopil Kaizen, musí studovat japonskou kulturu a historii. To není jen o nějakém nárazovém záchvatu pedantství v izolovaném výrobním cyklu, jde o komplexní Japonskou filozofii celkového přístupu k životu, jejíž manifestace ve výrobě a službách je Kaizen. Prostě jde o to, dělat věci co nejlépe a snažit se být co nejužitečnější sobě, rodině, firmě a celému Japonsku. Tohle presvědčení se tam vštěpuje lidem tisíc let a pak je možné, že tam formalizovaná iniciativa Kaizen funguje výborně. Namotivovat ke Kaizenu frustrované pivaře v našich podmínkách je težký ořech. Naposled se to podařilo snad jen Baťovi.