voy
komentáře u knih
Jedenáct let v ráji
Jean Nicolas
K této knize jsem se dostal čirou náhodou přes knihu Synové gulagu. Je to trochu jiný pohled na sovětské internační tábory, protože vypravěčem je v tomto případě kněz. Vzhledem k tomu, že byl nadán výtvarným talentem, podařilo se mu vyhnout většině nejhorší otrocké práce jako byla ta v dolech. I tak je ovšem vyprávění o táborech ve Vorkutě za polárním kruhem brutální a svým způsobem zcela fascinující. V poslední kratší části se pak dozvíme trochu i o tom jak to vypadalo po propuštění odsouzeného. Pro Nicolase to znamenalo zákaz odcestovat z Vorkuty a samozřejmě tím spíš žádný návrat do rodné Francie. Na ten ale nakonec přecijen díky jeho známým a matce došlo, takže příběh nakonec má dobrého konce.
Knihu jsem nenašel v jiných jazykových verzích než původní francouzština a naše čeština zřejmě máme tedy trochu štěstí, že se právě u nás našel někdo kdo ji přeložil i vydal, za což si zaslouží dík.
Synové Gulagu
Armand Maloumian
Bezpochyby jedny z nejlepších pamětí o Sovětských koncentračních táborech, jaké jsem kdy četl. Nelze čekat podobnou šíři jako nabídne Soustroví Gulag, ale o to lépe se kniha čte. Ruský systém pracovních táborů si s těmi nacistickými nezadal a mnohém je i překonal. Maloumianovo vyprávění je poutavé a nepochybně přitáhne pozornost. Jeho zážitky jsou mrazivé a z dnešního pohledu skoro k neuvěření. Jsem zvědav co si jednou přečteme o Ruských trestaneckých koloniích, které na Sibiři stojí dnes.
Poznámka pod čarou: trochu nepochopitelné je pro mě rozhodnutí nakladatele vydat knížku ve fyzickém formátu, kdy je výtisk podivně vysoký. Kniha se díky tomu mizerně drží a čte. To se moc nepovedlo a nechápu jak to mohli pustit, nikdy jsem nic takového neviděl.
Klasická hudba Zvenčí & zevnitř
Lukáš Hurník
Výborná kniha nabitá informacemi o klasické hudbě. Obsahuje několik odkazů na další výklad ve formě videa a zároveň doporučené doprovodné poslechy. Motivovaný čtenář může s knihou mnoho hodin a odnést si velké množství poznatků. Sám nejsem postižen hudebním vzděláním a nehraji na žádný nástroj, proto mohu potvrdit, že i takovému publiku je kniha přístupná. Místy jsem se ovšem musel usmát, když se autor úplně neudržel a neodpustil si drobné otření třeba o rockové muzikanty. Ti si s oblibou a bez zjevné logiky často pozvou ke svojí jednoduché písničce hned celý symfonický orchestr. Ten pak nemá v podstatě co hrát. Každopádně si nemyslím, že by na českém knižním trhu bylo mnoho podobných publikací a za to palec nahoru.
Pravidla skutečných ninjů
Petra Štarková
Nápad na knihu to je určitě dobrý a děti vyprávění o jejich vrstevnících zajímalo a drželo jejich pozornost. O to zklamanější byli z konce, který přišel poněkud příliš náhle. Možná měla být kniha o něco delší nebo dějový oblouk trochu jinak vybudovaný, ale takto v náš příběh zanechal jako celek poněkud neuspokojivý pocit. Nicméně bez ohledu na to bych knihu pro předčítání doporučil.
