Vuokko komentáře u knih

Tato knih je vyloženě milá. ACH v těchto povídkách dokazuje, že je nejenom skvělá spisovatelka detektivek, ale že je také veliký romantik. Některé příběhy byli svou naivitou nereálné, ale bylo to vyložené pohlazení po duši.

Jelikož se jedná o knihu o drogách, člověk ji tak chtě nechtě prostě porovnává s My děti ze stanice Zoo. Bohužel laťka byla vysoko. Z mého pohledu se tato kniha táhla a žádná z postav mi nepřišla sympatická. Zášť vůči Sandře byla dost značná. Proto by mě zajímal i její pohled. Jinak popis situace s pohledu matky i syna současně vidím jako výborný nápad.

Přesto si myslím, že v rámci osvěty je dobré, až skoro vhodné si knihu přečíst. Jedná se o rodinu, jako je každá druhá. Jedná se o pervitin, který je až neuvěřitelně snadno k dostání a je zde výborně popsáno, jak je cesta k pravidelnému užívání jednoduchá. Sám Honza uvádí, že o drogách píšou jen ti, co je neměli a tedy, že neví o čem píšou. On to zvládne, protože drogy jsou super. Jen to, že se stává otrokem drogy, ve svém rauši nevidí.

Joseph Heller je genius. Hlava XXII je geniální. Neuvědomuju si, kdy naposledy jsem u nějaké knihy prožívala tolik emocí. U pasáže se Snowdenem jsem se rozbrečela v mhdčku. Nešlo to jinak. Strach, že Yossorian zemře mě nutil číst takřka bez přestání.

Ač jsou situace neuvěřitelně bizarní dokonale odráží skutečnost. Skutečnost, že válka je na píču a nejvíce trpí obyčejní lidé. Největší nepřítel je válečný systém sám, kterému člověk nemůže utéct, ač se snaží sebevíc.

"Já tomu nemohu uvěřit," volal Clevinger na Yossariana hlasem, který přeskakoval odporem a údivem. "Totální návrat k primitivním pověrám. Pletou si příčinu a následek. Je to stejně pošetilé jako klepat na dřevo nebo držet někomu palec. Ti lidé opravdu věří tomu, že kdyby se někdo v noci přikradl k té mapě a posunul linii fronty za Boloňu, tak by na ten nálet nemuseli. Umíš si to představit? My dva jsme tu asi poslední, kteří si zachovali zdravý rozum."
Uprostřed noci to Yossorian předem zaklepal na dřevo, podržel sám sobě palec, po špičkách se přikradl k mapě a posunul na ní linii fronty za Boloňu.

Rozhodně tuto knihu doporučuji a jednou se k ní opět sama vrátím.

(SPOILER) Trvalo mi velice dlouho, než jsem se do knihy začetla a nejprve jsem přemýšlela, proč je kolen ní tolik rozruchu. Po pravdě genialita této knihy mi došla až tak dva týdny po dočtení. Pravá hodnota je v tom, že i když autor zpracovával fantaskní námět (diamant Moře plamenů), nenechal se stáhnout do kýče ani patosu. Tíha válečné a poválečné reality byla hlavním poselstvím. Člověk si přál, aby to dopadlo dobře. Už k tomu chyběl jen kousíček, ale pravda je taková, že dobrých konců je ve válce pomálu.

Grafická stránka knihy by podle mě mohla být vyvedena lépe. Přišlo mi, že text mohl být rozvržený tak, aby na stránkách nebylo tolik zbytečného prázdného místa a místo toho, aby na každé straně bylo autorovo jméno, bych uvítala, aby tam byl spíše uveden časový údaj ze začátku kapitol.

Chabé. Po pravdě velmi chabé. I u oddechové četby bych očekávala aspoň nějakou literární hodnotu. Děj je prvoplánový a nepřekvapivý.

Knihu jsem začala číst jako humoristickou, tedy lehkou literaturu. Byla jsem velice překvapená jak hluboká nakonec byla. Geniálně vykreslené charaktery postav, které byli propojeny opravdu velmi povedeně. Bavila jsem se od začátku do konce, dokonce jsem se i dojala.

35 24.10.2022

Když sahám po knihách ACH, vím, že dostanu očekávanou kvalitu. Je pravda, že Plavý kůň má opravdu dlouhý rozjezd, pointa je však natolik neočekávaná a skvělá, že se to dá odpustit. Co se ale odpustit nedá je překlad Soni Nové, která používá krkolomné souvětí a naprosto nestandartní slovník (Je to bohačka. - co to do pekla?).

Pan Pavel Čech nevydává knihy, ale umělecká díla. A tento počin je toho dalším důkazem. Krásné básně doplněné kouzelnými ilustracemi.