Wesley komentáře u knih
Čerstvě jsem dočetl poslední díl, takže budu spíše hodnotit celou sérii jako celek. Kladem celé ságy je určitě její historická přesnost. Vondruška se drží historických poznatků a tam, kde si historie není jistá nebo připouští více možností, si umně domýšlí. Přišlo mi, že ve snaze, aby co nejvěrohodněji zachytil politickou situaci doby a vysvětlil motivy svých hrdinů, zabíhá do zbytečných podrobností a vytváří velké množství malých vedlejších postav. Pro román by bylo lepší v tomto ohledu ubrat a více se věnovat hlavním postavám, které jsou trochu ploché. Celá série působí jako mix románu a literatury faktu. Připodobnil bych takovým těm hraným dokumentům, což podle mě není příliš zdařilý formát.
První díl se mi četl nejlépe, protože je zde věnován větší prostor hlavní postavě Přemyslovi a situacím z jeho všedního života. I v dalších dílech jsou zachyceny události všedních dní jednotlivých panovníků, ale asi díky tomu, že se opakují, mě nejvíce bavily právě v prvním díle. Obecně je v celé Epopeji poměrně zdařile zachyceno fungování středověké společnosti. Malou výtku bych měl k akcentování nacionalismu. Určitý nacionalismus už v té době pravděpodobně existoval(viz Dalimilova kronika, jejíž sepsaní spadá někam na začátek 14. století), ale měl menší význam a i jinou formu, než v současnosti a než mu přisuzuje Vondruška.
Ačkoli celou sérii hodnotím spíše průměrně(1.díl 70%, zbylé díly 60%), tak stojí za přečtení zvláště pokud si chcete rozšířit faktické vědomosti z daného období.
Tak řekl bych, že Lindseyho při psaní třetího dílu opustil jeho Temný společník(jakože nějakýho mít musí, jak by jinak vymyslel "jódlující larvy" ve dvojce:-)) a zapojením nadpřirozena šlápl pořádně vedle. Prostě se mi to k racionálnímu a logicky uvažujícímu Dexterovi vůbec nehodí. Doufám, že tenhle směr nebude v dalších knihách následován. K tomu věčnému srovnávání řeknu jenom to, že po shlédnutí většiny dílů seriálu a přečtení prvních tří knih to zatím vidím na remízu. Každopádně chválím seriálové tvůrce, že kromě první série nekopírovali děj z knih.
Ještě lepší než Nádraží Perdido. Děj plyne poměrně konstatním tempem a Mievillovy tolik oblíbené popisy prostředí jsou rovnoměrně vloženy do děje narozdíl od Perdida, kde jsou dlouhé pasáže popisů a děj stojí na místě. Mieville opět přináší spoustu originálních nápadů a i když ne všechny se mi zamlouvají, tak musím ocenit jeho fantazii a taky originální styl psaní. Osobně se mi moc nelíbí ono typické propojení magie a vědy. Působí to na mě dojmem, že Mieville je vědou fascinován, ale zároveň ji nerozumí. Magie(thaumaturgie) často jenom doplňuje vědu a slouží autorovi jako berlička, která zajišťuje, respektive objasňuje fungování všech možných technických zařízení světa Bas-Lagu. Ještě poslední poznámka k Jizvě, která napadne úplně každýho...Kde sakra na Armadě brali pitnou vodu? Chápu, že ve fantasy nemusí být všechno vysvětleno, ale vzhledem k tomu, že Mieville rozebírá fungování plovoucího města do nejmenších detailů, tak úplné ignorování takhle zásadního problému mě hrozně iritovalo :-)
Pro mě největší knižní zklamání a nejpřeceňovanější kniha v rámci žánru. Chápu, že geniálně nadaní jedinci dokážou už v útlém věku dosáhnout v určitém oboru úrovně, která je pro většinu populace nedosažitelná, ale pořád jsou to děti a tomu odpovídá jejich chování, myšlení, sociální dovednosti, což není v knize skoro vůbec akcentováno. Popis světa budoucnosti je v Cardově podání velice povrchní a celkově mi tu chybělo více sci-fi prvků. 2/3 třetiny knihy jsou o tom, jak "děti" hrají lasergame v místnosti s nulovou gravitací, v čemž Ender exceluje, ale zároveň ho to obrovsky vyčerpává a jak se s tím vším vyrovnává. Jedinou vedlejší dějovou linkou je Petrova cesta k moci, tu však autor poměrně brzy utne, aby se k ní vrátil až na konci. Můj celkový dojem zachránila až závěrečná část knihy a zajímavá, i když trochu předvídatelná pointa.
Nejlepší česká publikace zabývající se teorií práva. Je v ní kladem důraz na objasňování problematiky a různé úhly pohledu na základní otázky, nikoli na objem informací(pouze 247 stran). Vlastně to ani není učebnice v pravém slova smyslu(tj. takhle to je, nauč se to a u zkoušky to ze sebe vysypej). Zaujme i čtenáře, kteří nemají co do činění s právem.
Čerstvě dočteno. Souhlasím s většinovým názorem, že to je asi nejslabší díl trilogie. Místo bombastického vyvrcholení celé série se jedná spíš u unavené doklopýtání do konce. Problémem pro autorku asi bylo, že v tomhle díle už nemohla zase poslat lidi do Arény. Téma knihy už muselo být o něčem jiném a trochu se v tom ztrácela, jako by nevěděla jakým směrem se vydat. Závěr už byl hodně uspěchaný a chaotický, ale pořád to asi byla nejzajímavější část knihy. Jakoby si najednou Collinsová uvědomila, že už musí všechna otevřená témata nějak uzavřít, ale díky tomu, že vývoj některých vztahů a událostí zanedbala, tak pak většina závěrečných vysvětlení působí trochu odbytým dojmem...
Nejlepší pratchettovka ze všech. Skvělej příběh, vtipný do začátku do konce. U žádný jiný pratchettovky jsem se tolik nenasmál. Mrakoplaš s Dvoukvítkem a Zavazadlem v nejlepší formě a Stříbrná horda...Je tu Humoš?SOŽÉÉÉ...