wiedzminka komentáře u knih
Jako nečtenář romantických příběhů pro ženy jsem zpočátku měla lehké obavy, že šlápnu vedle. Jak se ale ukázalo, zbytečně. Žánr funguje spíš jako rámec pro příběh a pozor, leckterá romantická duše křehké květinky by tady mohla přijít k újmě.
Povídková první polovina knihy má geniální momenty, je vypointovaná a přes předvídatelnost formátu nepůsobí monotónně. Přesto mi víc seděla druhá část s plynulým dějem, kdy konečně dostane prostor postava hlavní hrdinky, která do té doby stojí (resp. sedí) v pozadí.
Suma sumárum jde o svěží absurditku napěchovanou gagy, která se nebere moc vážně, a na které oceňuju hlavně svéráznou formu - lehkost a osobitost stylu, některé obraty by nebylo od věci tesat do kamene. Z textu je cítit, že se u jeho vzniku autor bavil, a to je dost nakažlivé.
Výtku mám snad jen k tomu, že jelikož autora nejebl proud ve vaně jako Mela Gibsona, zůstávají mu skryta některá zákoutí ženské duše, což je někdy z chování Hanako patrné. Navzdory této drobné vadě na kráse za tohle feel good dílko uděluju plnou nádrž.
Hodnotíc celou ságu - je to prostě moje srdcovka: taková ta kniha/y, o které si uvědomujete, že není prosta hluchých míst, chyb, či vad na kráse, ale milujete to zkrátka se vším všudy. Tak proč vlastně? Nejen, že má nesporné kvality o kterých už tu byla mnohokrát řeč, jako je realističnost světa, uvěřitelnost postav, břitký humor, vypointovanost dialogů, i krásný jazyk, kterým je napsána, ale hlavně proto, že ve mně dokáže vyvolat tolik různých emocí, jako žádná druhá - dokáže mě napnout, rozesmát, zděsit, dojmout i rozesmutnit. Nebojím se říct, že mi změnila život, a za to jí/mu vděčím.
Musím se přiznat, že na čtení Elantris jsem se hodně těšila, ať kvůli jejímu zavratnemu hodnoceni, nebo vrelemu doporučení od člověka s vybraným literárním vkusem. Vinou me nedostatečné informovanosti jsem ale nebyla připravena na to, že dostanu 'jen' pohádku. Zkrátka jsem čekala dechberouci fantasy ve formě, v jaké jej mám nejraději, s uveritelnymi charaktery, necernobilym rozdělení dobra a zla, nepředvídatelnym dějem, a vypointovanymi dialogy. Nic z toho bohuzel v knize nenajdete.
Opravdu jsem tomu dala šanci a čekala, že se to snad už někde zlomí, to se vsak nestalo. Věcí, která mě ale opravdu vytocila, byly dialogy. Všechny postavy mluvily k uzoufani stejně a nebýt uvozeny jmény, ani byste nepoznali, kdo právě hovoří. Humor byl detinsky směšný, rodinné scény od stryckova stolu pak vyloženě iritujici. Ani smotný svět mi nepřipadal nijak originální - známé věci byly jen označeny neznamymi jmeny, at už šlo o souboje náboženských dogmat nebo rozmanitost světové kuchyně.
Kdyby kniha zůstala jen u pohádkoveho konceptu pro mládež, což z větší části je, bylo mi možné nad lecčims primhourit oči, jenže do toho je neumele naroubovana jakás takas politika, náboženství, dokonce krvavé lidské oběti, z čehož nakonec vzniká podivný hybrid. Jelikož má tak přehnané hodnocení nejen tady, cítila jsem potřebu se k tomu vyjádřit.