woodward komentáře u knih

Destilovaná krása nebeské češtiny. Nevím, jestli někdo jiný dovedl český jazyk jako hudební nástroj k větší dokonalosti - nebo jestli to někdo dokáže v budoucnu.

10 17.08.2015

Jsou to pohádky a pohádky bývají určeny dětem. Jenže do jedné z nich pan Werich napsal:

Dělat jako blázen a do úmoru jen proto, abych se dopracoval zaslouženého odpočinku v pohodlí, to není chytré; ovšem nechtít mít pohodlí k odpočinku a nepracovat tudíž vůbec, to rovněž není chytré. A být pořád jenom chytrý a chtít všechno vědět a mít všechno, to je vlastně hloupost. Největší hloupost pak jest chtít být hloupý. To je ovšem divná hloupost, protože vědět, co chtít, to je vůbec největší chytrost. Čili, ono se stalo uměním už jenom být živ po svém.

Bylo by fajn, kdyby děti tohle přečetly a pochopily. Jenže pokud vůbec něco přečtou, zrovna tohle nejspíš přeskočí. Ach jo...

10 15.08.2015

Piers Paul Read jako kdyby tuhle knihu napsal na objednávku pro čtenáře z České republiky, kteří o věcech víry a o náboženských institucích vědí většinou velmi málo, a to, co vědí, si mnozí pamatují ještě z dob, kdy jim soudružka učitelka vyprávěla, že náboženství si lidé vymysleli, protože se báli bouřky. K templářům se autor dostává velmi zeširoka, aby čtenář pochopil jak se stalo, že v Levantě, osídlené muslimy, založili křesťané bojovný mnišský řád. K tomu je třeba vysvětlit několik zásadních skutečností: Jak se zrodila tři náboženství, která se ve Svaté zemi už odedávna potkávají - a utkávají. Co je to mnišství a jak vznikla mnišská společenství. Jak dospěl papež Urban II. k rozhodnutí obrátit se v Clermontu ke křesťanstvu s výzvou, aby křesťané vyrazili na pomoc Byzantské říši proti náporu Seldžuckých Turků, tlačících se do Malé Asie. Proč vlastně tento záměr nikdy nebyl zcela naplněn a křížové výpravy Malou Asií jenom prošly na cestě do Jeruzaléma a založily v Palestině a okolí křesťanská království. Teprve poté autor přistoupí k vlastnímu vyprávění o zrodu, vzestupu a pádu mocného řádu chudých rytířů Kristových. Je to fascinující příběh, oproštěný ode všech okultistických nesmyslů a fantastických teorií o tajných bratrstvech, která ještě v našich časech střeží starobylá tajemství a chystají podivná spiknutí. Kdo má zájem, dozví se hodně nejen o templářích, ale také o politických událostech a zvratech té doby v Levantě i v západní Evropě.

10 28.06.2015

Danny a jeho kamarádi jsou strašná pakáž, ale člověk je musí mít rád. Dokonce i Joea Portugála, který skončil v base za udeření seržanta kanystrem od petroleje, opuštění posádky na majorově koni bez povolení k opuštění, a zapírání vlastní totožnosti... Tito Ralpha zase vyhodili z místa dozorce ve vězení a zašili ho, protože vzal vězně z basy na flám, jenže on jim zdrhnul, protože měl klíče... A k tomu všudypřítomné slunce a potoky vína. Tuhle knížku můžu číst pořád, znovu a znovu.

10 24.06.2015

Konec války, jazz, Danny Smiřický a jeho zmatené dospívání. Kolem se valí dějiny, jenže Irena a jiné krasavice jsou důležitější než všechny války a dějinné zvraty světa. Škvorecký napsal tuhle knihu (i ty další Dannyho příběhy) v podstatě o sobě. Zbabělci otvírají dveře do světa, kterým nás Josef Škvorecký provázel dlouhá desetiletí, přes všechny temné roky, o nichž jeho Zbabělci na samém začátku té ságy ještě neměli ani tušení.

10 23.06.2015

Celá série Van Gulikových příběhů o soudci Ti je napsaná s důkladnou znalostí věci a autor, díky vlastním zkušenostem nabytým v Asii, ví zcela přesně, v jaké úpravě je třeba "čínskou realitu" předložit západnímu čtenáři, aby po něj byla zajímavá, poučná, napínavá a srozumitelná. Nebudu komentovat jednotlivě Van Gulikovy detektivky - přečetl jsem je všechny a pět hvězd u komentáře ke knize Třikrát soudce Ti se vztahuje i na všechny ostatní.

10 23.06.2015

Moje nejmilejší knížka od Hrabala. Pivní frajeři v ulici Na hrázi věčnosti navštěvovaní Egonem Bondym vnímají v šedivém přítmí socialistické reality nekonečnou pestrost života, pro jiné neviditelnou. Vladimírek analyzuje dětský pláč a vyloví z kočárku kouřícího vajgla, Egon Bondy Vladimírkovi závidí, že mu na svatbu přijelo pět armád Varšavské smlouvy, i to, že letěl do světa schovaný v poklopci. Hrabal nás zahltí slovy, která se v naší mysli přetvářejí v kakofonii zvuků, pachů a barev, a když jeho knížku po přečtení odložíme, jsme zadýchaní, jako bychom absolvovali orientační běh po všech hospodách, o nichž je v ní řeč.

10 23.06.2015

Tahle kniha je jenom jiným vydáním knihy, která je jinde na DK zanesena pod titulem "Džingischán, vládce všeho lidstva". Někdo z "odpovědných činitelů" by to měl sjednotit.
Ta knížka se jmenuje Džingischán - to bývá aspoň napsáno na obalu. Uvnitř na předsádce je pak v některých vydáních celý název i s podtitulem. Ale autor i obsah je všude stejný!

Je to překrásná sci-fi klasika. Já si jinak na Lema moc nepotrpím, ale tyhle Pirxovy vyprávěnky miluju. Mimochodem, zjistil jsem nedávno zajímavou podrobnost. Závěrečná povídka, "Vyprávění pilota Pirxe", kde je řeč o setkání s mimozemským vrakem, je námětově prakticky totožná s (asi o 11 let starší) povídkou Arthura Clarka "Kolemjdoucí", i když rozhodně nelze hovořit o plagiátu. Clarke napsal v podstatě kratičkou anekdotu, zatímco Lem to téma uchopil, rozvinul a zasadil do zcela jiného kontextu. Ale dovolím si předpokládat, že jako zdroj inspirace mu Clarkova povídka posloužit mohla...

9 16.09.2018

V mnoha komentářích na DK jsem se nechal slyšet, jak si považuju autorů, kteří "vědí o čem píší" a teď jsem trochu na rozpacích. Protože Simon Scarrow má docela určitě rozsáhlé vědomosti o dějinách dobývání Británie římskými vojsky, o poměrech v říši za císaře Claudia i o organizačním uspořádání, bojových technikách a podmínkách každodenního života v římských legiích. Autor toho opravdu hodně ví, koneckonců i stylizovat umí tak, aby to nebylo "kostrbaté čtení", ale s fabulací je fakt na štíru. Přečetl jsem první tři díly série o Catonovi a Macronovi, ale ten čtvrtý už mi prostě vázne v krku. Je to furt stejný. Někteří komentátoři si tu pomlaskávaj, jak pěkně autor popisuje bojové scény... jenže sto padesátá třetí bojová scéna je něco jako sto padesátý třetí švestkový knedlík. Jen umanutý knedlíkožrout je schopen ho spolknout a ochoten nad tím jásat. Obávám se, že už ani ten čtvrtý díl nedotáhnu do konce. Za důkladnou znalost "matérie" dávám tři hvězdy.

9 30.08.2017

Tohle byla moje první zkušenost s Divadlem Járy Cimrmana "naživo" - do té doby jsem všechno znal jen z uchrchlaných, stokrát přetočených magnetofonových nahrávek. Kromě strhujícího divu jevištní techniky, kdy se muž Zlatovláska (Petr Brukner) přímo na jevišti proměnil v princeznu Zlatovlásku (Petr Brukner), až mu praskly balónky, jsem tak měl možnost zhlédnout i pěknou kreaci - na zvukových nosičích vynechanou -, s jejíž pomocí si děd Vševěd (Jaroslav Weigel) s využitím hezoučkých, údajně vlastnoručně vyrobených rekvizit "vynutil" účast na závěrečné hostině. Pět hvězd. Víc to nejde.

9 22.03.2016

K téhle knížce se mi váže zvláštní vzpomínka. Něco jsem překládal, byly tam citace z Dickense, tak jsem si říkal, že to radši vezmu z prověřených zdrojů, protože je to klasik, každej to zná, tak nebudu vymejšlet. Citát z Nadějných vyhlídek jsem vyhledal ve vlastním výtisku, ale pro Davida Copperfielda jsem musel do knihovny. Jenže v knihovně nebyl, aspoň v příslušném regálu jsem ho nenašel, tak jsem se šel zeptat slečny knihovnice a veden jistotou, že jde o klasika, kterýho každej zná, jsem řekl jenom že potřebuju Davida Copperfielda, jenže se zdá, že ho tady nemají. Slečna se usmála, ujistila mě že ho mají, že pro něj musí zajít do skladu - bylo mi divný, proč klasika schovávají ve skladu, ale nechtěl jsem vypadat jako šťoura a tu knížku jsem potřeboval. Slečna byla v cukuletu zpátky a s vítězoslavným úsměvem mi podala knihu o kouzelníkovi...

9 10.02.2016

Byl to komundíra, ale o lese, o zvířatech, o lovech na medvědy, losy a dvoumetrové štiky, uměl psát nádherně. Bohužel se občas pokoušel i o "romány" v kterých to bylo samej špión a nepřítel socialismu. Ale Revír bez hranic zůstal z větší části těchto excesů ušetřen, a jako kluk jsem ty jeho historky (nepochybně po myslivecku a po rybářsku vydatně přibarvené) hltal s očima navrch hlavy.

9 02.02.2016

Přečetl jsem to jen tak tak, vážně bylo obtížné pořád sledovat jména, názvy míst a zemí atd. Tedy ne že by to nebylo ke čtení, je to skvělý, jen namáhavý na paměť. ale pak jsem si pořídil audioknihu, kde Silmarilion nádherně předčítá Vladimír Čech, a je to pohodlíčko. Pustím si to rovnou z počítače, při tom si klikám na příslušné mapy Středozemě, abych se v tom vyznal, a nemá to chybu.

9 24.11.2015

Už je to dávno, a měl bych si Čapkovy Apokryfy znovu přečíst. Ale na starou Janečkovou, pohoršující se nad nestoudností bujných tvarů Věstonické Venuše, se prostě zapomenout nedá.

Tuhle vraždu si Poirot vymodlil. Nevím už, v které knize to je, ale zmiňuje se o tom, že netouží vyšetřovat spektakulární zločiny, daleko raději prý by vyšetřoval zločin docela jednoduchý, subtilní, intimní; hráči sedí u partie karet, a když hra skončí, jeden z nich je mrtev. Tak mu to paní Agatha vložila do úst a v téhle knížce mu jeho přání (skoro) splnila. Pan Shaitana u těch karet neseděl, ale i tak to velkému detektivovi jistě udělalo radost. Byla to hodná paní autorka... ;)

9 22.11.2015

Edward Rutherfurd předkládá čtenáři zvláštní dějinný výřez. Jako kdyby historie Velké Británie byla mohutný, vysoký dort a on nám z něj vykrojil pečlivým kolmým řezem úzký plátek kraje zvaného Sarum, oblasti kde se sbíhají toky pěti řek a kde leží starobylé město Salisbury. Na tom řezu je jasně vidět všechny dějinné vrstvy od té nejspodnější - kdy tání ledovců na konci doby ledové vytvořilo z Británie ostrov, kde tehdy žilo jen nějakých pět tisíc lidí, až do osmdesátých let minulého století, kdy Salisburští sbírají síly a peníze k provedení zásadních oprav a restauračních prací na jejich nádherné katedrále, která po sedmi stech letech přece jenom vykazuje známky "opotřebení". A mezi tím je poskládáno všechno, co tenhle zajímavý, odjakživa osídlený kraj zažil. Lovci a po nich zemědělci doby kamenné, Keltové, kteří na Salisburské pláni vztyčili záhadný kamenný kruh zvaný Stonehenge, římská osada, příchod Sasů, normanský zábor, stavba katedrály, morové epidemie, války růží, roztržka s Římem, španělské loďstvo, Cromwell, Vilém Oranžský, zrod impéria, Napoleon, soustředění invazních vojsk v roce 1944 - všechno, co Anglie a Británie zažila se tu čtenáři předkládá viděno prizmatem obyvatel Salisbury a okolí, území jménem Sarum. Není to ovšem literatura faktu ale román, podložený rešeršemi a napsaný se znalostí věci.Jak se uvádí v autorově závěrečné poznámce, popisované události sice nejsou skutečné, ale docela dobře se v daných obdobích stát mohly. Čtenáří tahle kniha rozhodně nenahradí studium anglických dějin, ale pokud člověk o těch dějinách už něco ví, Rutherfordův román mu pomůže suché, černobílé znalosti doplnit živými barvami. Není to velká literatura, nečekejte pronikavé psychologické sondy do duší postav. Ale můžete se tu dovědět leccos o tom, jak lidé v popisovaných obdobích žili, jednali a mysleli.

9 30.10.2015

Kromě (některých) říkanek k jednotlivým písmenům abecedy jsem si z této knihy zapamatoval důležité sdělení: TÁTO TA PILA JE TUPÁ ;)

9 06.09.2015

Parádní vyprávění o výpravě do Kolchidy. Starodávní hrdinové bez pozlátka, přiblblý Hérakles, co hází ohlodanými kostmi po vlaštovkách, prostě dokonale zvládnuté "přestrojení" starobylé legendy do střízlivých šatů moderní literatury. Robert Graves je borec.

9 19.08.2015

Spousta lidí považuje F.L.Věka za synonymum nudy. Není tomu tak. Přiznávám, že k přečtení téhle ságy mě přivedl až vynikající TV seriál. Kromě toho je asi potřeba být dospělý, aby to člověka chytlo - ale je to parádní čtení nejen o národním obrození jako takovém, ale o celém tom čase, o politických událostech a zvratech té doby. Opravdu to stojí za to číst.

9 19.08.2015