Wylda
komentáře u knih
Baráky. Souostroví svobody
Jiří Kostúr
Knihu, která sleduje jedinečný fenomén undergroundových komun, kazí hned několik skutečností. Tolik by ani nevadilo, že se jedná o přepis "hospodských" vzpomínání pamětníků s autory (také pamětníky) komunitního bydlení. Chybí zde jakákoliv základní redakce, obzvláště některé "plky" Františka Stárka jsou nadbytečné. Také by čtenářům a čtenářkám mimo komunitu pomohlo více vysvětlivek k osobnostem a reáliím. Takto je publikace pouze pro modelovou čtenářkou* , která je člověkem z komunity nebo velmi zasvěcená čtenářka*. Objevují se zde také četné gramatické chyby či překlepy. Od knihy, která se zabývá bydlením v undergroundových komunách odvádí také nadbytečné "shamování" členů undergroundové komunity, kteří spolupracovali s StB. To vše kazí dojem z velmi obsáhlé knihy, která je svého druhu jedinečná.
Hvězdná hodina Undergroundu
Ladislav Kudrna
Tento sborník (podobně jako většina z celé řady) je velkou nenaplněnou příležitostí. Většina příspěvků sleduje pouze represe vůči undergroundu, o nichž vyšlo již dost publikací (Hnědá kniha, Kniha v barvě krve,....) a téměř nedává prostor uměnovědným příspěvkům. Přes ty je dle mého názoru mnohem důležitější číst underground. Přitom je tolik nezmapovaných míst v dějinách undergroundu jako například výtvarné umění či je řada básníků a zejména básnířek, jejichž tvorba nebyla dostatečně zmapována.
Vladimíra Čerepková. Beatnická femme fatale
Alice Horáčková
Vcelku originální badatelský počin. Na škodu je, že se autorka, asi kvůli větší čtivosti, až panicky vyhýbá formě odborné literatury a i archivní prameny v knize představuje tak, jako by dělala oral history s archiváliemi. Knize zásadně chybí to, že vzhledem k tomu, že Čerepková byla básnířkou, tak text prakticky neřeší její tvorbu a soustředí se hlavně na eskapád jejího bohémského života.
Podzemní symfonie Plastic People
Martin Valenta
O kapele Plastic People vyšla během jednou roku dvě vyšlé publikace, kromě o rok staršího textu Riedla také publikace historika působícího při Ústavu pro studium totalitních režimů Martina Valenty (Pozdní symfonie Plastic People, Praha 2018) kterou sepsal společně s dalším zaměstnancem ÚSTRu Františkem Stárkem, který je znám ve světě undergroundu pod přezdívkou Čuňas a byl jednou z předních postav undergroundové subkultury především jako organizátor akcí a archivář českého undergroundu. Kniha dvojice autorů z ÚSTRu je oproti Riedlovu textu poněkud kaleidoskopická, vybírá totiž jen pasáže z historie dění kolem kapely a kulturně-politické souvislosti, které autorům přijdou zajímavé, a které jsou přímo spojené s politikou. Je z ní až přehnaně cítit místy až přehnaný antikomunismus, který často jde až na úkor kvality práce.
Faktótum
Charles Bukowski
V knize najdeme krom popisu Hankova zběsilého života i sociální apel, kdy je mistrně popsán nelehký úkol si najít a udržet práci v prostředí USA 40. let.
Largo desolato
Václav Havel
Václav Havel opět mistrně a autobiograficky vyjadřuje atmosféru normalizace. Prostřednictvím alterega Leopolda Kopřivy popisuje problémy disidenta v totalitním režimu, muže balancujícího mezi manželkou a milenkou.
Dějiny umění v obrysech
Antonín Matějček
Stručně a jasně napsané dějiny umění v jedné knize. K tomu, aby se tato kniha mohla stát kvalitním úvodem do dějin umění, stojí ta překážka, že publikace je z padesátých let a je napsána silně propagandistickým tónem. Vybrané ukázky světových mistrů jsou většinou z Národní galerie. Naprosto je vypuštěno světové umění dvacátého století. Zato v knize je celkem obsáhlá kapitola Ruské umění nové doby či Středověké umění východních a jižních Slovanů.
Nesmrtelná dívka
Egon Bondy (p)
V této sbírce se můžeme setkat s trošku jinou poetikou než jsme u Bondyho zvyklí. Poezie je hodně zasazená do přírody, básník používá hodně metafor a jednotlivé básně jsou na autorovy texty předešlé výrazně delší.
