Y.F.N. komentáře u knih

K Čapkovi jsem byl velice skeptický. V mých očích měl nálepku dalšího Čecha kterého musím chtě nechtě přečíst vrámci povinné četby. O to víc jsem byl mile překvapen po dočtení Hordubala. Děj má myšlenku, roztodivné charaktery jednotlivých postav - zejména Miša, přítel Hordubala, je dokonalý a jazyk díla je velice kvalitní. Takže všem podobným skeptikům vřele doporučuji.

3 11.12.2015

Tohle je prostě velká nádhera. Úžasná formá, typická pro Sorrentinovy filmy převedená na papír. Tolik osobitých postav, které prožívají strasti i radosti. Bolest vepsaná do pár vět, a přesto to jsou jen nepodstatné záležitosti. Přesně tak, na světě je přes sedm miliard lidí, kteří právě dnes žijí své nepodstatné záležitosti. A znamená to něco? Ne, vůbec nic.

2 25.06.2019

Po prvních dvou dílech přišlo velké zklamání. Literární jazyk je slabý, několik frází se opakuje stále dokola. (Až podezřele velké množství postav, po každé pronesené větě kulí oči, takže nevím, jestli autor nestvořil svět, kde každá druhá postava trpí daltonismem či jiným zrakovým postižením. ) Příběh obsahuje velké množství postav, které se ovšem až příliš často podobají sobě navzájem. Bez jejich titulování, by tak čtenář měl velký problém poznat, zdali mluví postava A, či B, C a podobně. Výjimkou budiž Kruppe, který dialogy alespoň trochu osvěžuje. Velkou slabinou, jinak dobře vystavěného příběhu, jsou udávané počty armád. Například počet kondorů ve finálové bitvě stoupá a klesá, bez ohledu na jejich původní počet a jejich postupné zabíjení.
...
V průběhu četby jsem hodně bojoval, abych vzpomínky ledu, dočetl. Některé postavy mi byly nesmírně nesympatické, bohužel pro mne, byly i přes svou "nevýznamnost" často přítomny. (např. Hetan a Stonny Menakis).
Plusem tohoto titulu je propletený děj a návaznost na první dva díly.
Celkově tedy slabší tři.

2 25.06.2019

Tentokrát mi přišlo setkání s Houellebecqem prázdné. Postrádal jsem hlubší myšlenku a každá stránka mi přišla ještě prázdnější, až mě nuda donutila přestat - možná by přišel zvrat v závěru, ale jsem příliš starý na to, abych se trápil ve 3/4 knihy a stále čekal na změnu... takže v tomto případě žel slabší 2*.

1 30.04.2022

SPOILER

Stejně jako v předchozích dílech je forma otřesná. Bylo pro mne fyzickým i duševním utrpením číst stále se opakující větné spojení a obraty. Autor operuje s velkým počtem postav, ale co z toho, když nezvládá jejich charakteristiku. Polovina z nich mluví a jedná totožně. Napadá mě snad jen to, že je vychovala jedna a táž víla kmotřenka a oni tak převzali její obyčeje a mluvu. V tom případě se panu autorovi hluboce omlouvám.
Postavy si nikterak nevyvíjejí anebo jednají zmateně. Např. pobočnice Tavore je popsána jako klidná, takřka vševědoucí žena a přitom je skoro ve všech dialozích překvapená a v rozpacích. Menší vývoj prodělal též Karsa - z arogantního blba se během své výpravy proměnil v již ne tak arogantního blba, co si osedlal koně a umí lépe máchat mečem.
Ale abych jen nekritizoval, tak je tu docela dobře budováno napětí. Od poloviny knihy až po naprosto zmršenou "bitvu" na konci. Dost jsem se pobavil, jak hromotluk karsa zosnoval svou pomstu, aby ji nakonec autor podal tak, že se Toblakai prostře zjeví ze tmy a protivníka chytne pod krkem. To jsem opravdu nečekal, to přiznávám.
Je tu pár světlých míst a škoda, že dějové linky Kvítka+Apsalar a Iccaria+Mappa, které měly potenciál nakonec vyšuměly do ztracena. Asi to má být pobídka k nákupu další knihy, ALE aby se příběh rozbíhal ještě při čtvrtém díle, tak to nevím..

1 05.01.2020

Dosti subjektivní kritika sekty, a to je asi v pořádku proč ne. Avšak ty myšlenky jsou tak uboze splácané dohromady, že se to nedá číst ani po pár sklenicích vína. Chápu proč, nechápu jak.

1 12.03.2017

Překvapivě svěží zpracování politického tématu na hranici grotesky. Autor dobře pracuje s větším množstvím postav, plynule se přesouvá od jedné k druhé a přitom si zvládá ze všech udělat legraci.
Děj plyne rychle, má zajímavé zvraty a košatou stavbu. Postavy jsou různorodé a neméně zajímavé s dobrým vývojem.
Celkově vzato lepší 4 hvězdy, vřele doporučuji, zvlášť pokud se zajímáte o českou či slovenskou politiku.

05.05.2021

(SPOILER) Pátý díl Malazu je oproti trojce i čtyřce velké zlepšení, to bezpochyby. Autorovi jen svědčí, že naoko začal od znova, přes to je i v tomto díle několik věcí, které jej sráží hodně dolů.
Úvod je vcelku přitažlivý, nový svět, nové postavy, jenže zde nastává problém číslo jedna: postavy nejsou zas až tak nové - motivy se až nápadně podobají předchozím dílům, charaktery postav se opětovně překrývají - viz ženy v Lederu, které by se daly charakterizovat jako muži bez penisu a varlat (laskavý čtenář této "kritiky" promine). Autor nám naznačuje intriky v paláci, ale bohužel už není schopen je uvést v život, a tak sledujeme jen sérii hloupých, nelogických rozhodnutí záporáků, respektive těch, kterým podle autora nemáme fandit, to jest zejména prince a královny.
Dějová linka u Edurů je ještě horší a banálnější. Chybí zde překvapení, čtenář tak nějak od začátku tuší, jak to dopadne. Ví, že žádný hlavní Edur při sebezběsilejší výpravě nebude zabit. Což je škoda, protože to pozbývá moment překvapení, oproti např. GoT. V případě malazu víte, komu máte fandit, kdo má být ten klaďas a nic proti tomu, v případě pána prstenů to funguje skvěle, jenže tam jsou zas kladné postavy opravdu kladné. Tady to neplatí, takže bych ocenil, kdyby autor byl více nestranný, stejně jako v případě 1. dílu.
Cca v půli příběhu už se dostává vyčerpání, děj je naplněn k prasknutí rádoby filozofickými úvahami každé druhé postavy, kterým všichni okolo připadají hloupí a chamtiví. A možná to byl autorův zájem, stvořit svět, kde je každý přesvědčen o zkaženosti všech ostatních jen o své dokonalosti, leč je to poněkud otravné, když se takto chová takřka každá postava.
Ke kvalitě literárního jazyku není moc smysl se vyjadřovat, opětovně je katastrofální. Každá kapitola je zakončena potutelným úsměvem, chechotem vševědoucna, údiv je charakterizován jen a pouze koulením očima, fráze se opakují apod. Začínám být přesvědčen, že je to způsobeno překladem, nechce se mi věřit, že by někdo mohl takhle špatně psát. Fyzicky mě bylo z několika stránek zle a někdy jsem opravdu nezvládl více jak stránku či dvě přečíst najednou.
Závěr je lepší, zde čtenář promine stylistické chyby, protože děj nabírá spád a je plný zajímavých zvratů. Na druhou stranu se jeví počínání většiny postav, jako nesmyslné a bizarní viz smrt Tehola, Cedy - ta byla obzvlášť vtipná, čímž se dostávám k další slabině malazu, která se opakuje z předchozích dílů. Autor vypracuje směsici zajímavých dějových linek, aby je utnul tím, že se ze stínu objeví ruka, meč, oštěp a ukončí životy druhých.
Celkově vzato je Malazská kniha padlých pohodová oddechovka pro dlouhé dny v karanténě, ale podobně jako hotovka od vitany ničím neoslní ani nezaujme. Lepší 2/5.

15.05.2020

Zajímavé prostředí a široká plejáda postav. Zprvu to může působit dost chaoticky, doporučuji vytrvat, po sté stránce jsem nemohl takmer přestat.
Děj je poměrně čtivý; pěkný vývoj postav s jejich subjektivními pohledy na svět a dostatek zvratů.
Dobrá oddychovka.

07.03.2019