Republika
David Zábranský
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449887/mid_republika-9ii-449887.jpg
3
36
36
Nejnovější próza Davida Zábranského vypráví příběh o politice v postkomunistické zemi bez tradice státnosti a demokracie, příběh o předávání moci ve státě, který je tak malý, že příslušníci elity se v podstatě znají navzájem. Jaký étos může mít republika, jejíž premiér vypadá jako zloděj vajec v obleku a za svoji poradkyni vydává milenku italského mafiána? Kniha, inspirovaná vraždou mladého slovenského novináře Jána Kuciaka, zachycuje události, které činu mohly předcházet, jakož i následný šok a proměnu společenské nálady v zemi. Cílem přitom nebylo nabídnout kroniku nedávného dění na Slovensku, nýbrž na základě konfliktu tří generací vytvořit obecnou výpověď o dnešní politice a společnosti. Podstatnou součástí vyprávění je snaha odpovědět na otázky, co pro region střední a východní Evropy znamenal rok 1989 a co tento region znamená pro současný svět.... celý text
Přidat komentář
Audio ČRo: Po mnoha více intelektuálních věcech je zde něco, co se s tím nějak nebabrá a jde rovnou na dřeň. V něčem až nečekaně přímě až jednoduše. V něčem triviální, ale o to víc uvolňující a jasné. I když to, že se jedná o parafráze na realitu, která navíc nepředává nijak extra velké poselství tomu celému ubírá.
Tahle kniha nemá žádnou sympatickou postavu. Začíná jako magický realismus a pak je to přehlídka pokrytců. Celkem neotřelý pohled na nedávné události na Slovensku (vražda novináře Jána Kuciaka) i u nás, za který autora všichni novináři určitě sepsuli. Ani oni tady totiž nepůsobí jako pozitivní postavy. Mě to bavilo, ale věřím, že za rok už si na to nevzpomenu. A na rozdíl od autorovy Slabosti pro každou jinou pláž jsem tohle dočetl. Lehký nadprůměr.
Literárně politickou analýzu bych s dovolením nechala svým brilantním místním kolegům a kolegyním. Já slyšela knihu v mistrném zpracování Českého rozhlasu. Ještě bych teda předem svého dopisu chtěla říct, že nejsem rozhlasový markeťák ani nejsem touto institucí nijak placena (bohužel). Ale ty jejich dramatizace a čtení na pokračování jsou tááák fantastický. Tady knihu pana Zábranského to vyšvihlo určitě o level vejš. Ano, jsem fanynkou Václava Neužila. Tímto mu zakládám fanklub, čímž se stávám logicky jeho zakladatelkou a hledám předsedkyni. Hlásí se někdo na tuto pozici? Tákže závěrečný verdikt: bavilo mě to moc, ale bez Vaškovo sameťáku (myslím hlasu, samozřejmě) by ten zážitek byl poloviční.
Velmi svěží dílko, které má skvělé tempo a přiměřené množství vtipu, tedy spíš sarkasmu. Neodolatelný Neužilův přednes v audio zpracování na ČRo knize jednoznačně sedí a pomáhá. I tak ale musím zdůraznit, že s autorem nesouzním v zjednodušení politiky de facto na to, že všichni jsou pokrytci a prospěcháři a proto je jedno, kdo je vlastně u kormidla. (Ne, fakt nejsem naivní.)
Autorovy texty čtu, přijde mi zajímavý jeho úhel pohledu. Takže do republiky jsem se zakousla bez přípravy. Jak si tak čtu, začíná mi to cosi připomínat..že by tady? ale kdo je tohle a kdo tohle? a pak BLIK a došlo mi to :) To svědčí o mé odtrženosti od dění a jisté mentální zakonzervovanosti, což mě pobavilo a přimělo se vrhnout na "datovou novinařinu" a zaplnit mapu bílých míst. Bílá byla téměř celá, takže to bylo větší pátrání na téma kdo je kdo, kdo je komu kým, kde je kdo a kdy je kde. Některé postavy byly famózně plastické, kupříkladu Miro! Toho jsem si velice oblíbila, neboť takové hovado sprosté je hojně se vyskytující druh. I ta jeho manželka. Nebo ten italský kuchař:):) a šneci! To jsem se smála nahlas! Postav je v knize plno, přesto jsem se ani jednou neztratila, nemusela vracet a pátrat, kdo je zas tohle. A u všeho jsem se královsky bavila. Jestli to tak bylo nebo nebylo, je jedno, protože to takhle klidně být mohlo a je to tak civilní, že by mě to ani nepřekvapilo ani nešokovalo.
Čtenář se doví to, co Vás na přednáškách politologie nenaučí. Jak ve skutečnosti funguje zastupitelská demokracie? Co je hlavním motivem konání nejmocnějších mužů a žen ve státě, jak se dá zapojit ekologie do vlastních neekologických plánů a tak podobně. Mimo jiné se dovíte, jak se paní Čaputová stala prezidentkou jedné malé zemičky na východ od našich hranic :-)). Posloucháno jako audio knihu a přednes Václava Neužila tomu, dle mého názoru, přidal jednu hvězdu, takže celkem slušné 4 z pěti.
Překvapivě svěží zpracování politického tématu na hranici grotesky. Autor dobře pracuje s větším množstvím postav, plynule se přesouvá od jedné k druhé a přitom si zvládá ze všech udělat legraci.
Děj plyne rychle, má zajímavé zvraty a košatou stavbu. Postavy jsou různorodé a neméně zajímavé s dobrým vývojem.
Celkově vzato lepší 4 hvězdy, vřele doporučuji, zvlášť pokud se zajímáte o českou či slovenskou politiku.
Tohle je hodně schizofrenní kniha. Vůbec se mi nelíbí způsob pojmutí, kdy autor používá reálné osoby, média, místa, přičemž některé přejmenuje, některým nechá jméno reálné, z událostí si vybere ty mediálně protřelé, ale k nim přidruží nereálné důsledky nebo naopak zcela změní věci události předcházející... Vůbec nechápu, co autor chtěl říct, co si myslí, nebo jakou měl vůbec motivaci se tímto tématem zabývat a udělat z něj fikci a z každé postavy negativního parchanta. Za mě velké, velké zklamání.
Zábranský se pouští na pole politické grotesky. Grotesknosti odpovídá už jazyk novely, namísto filozofování svižná čtivost, nadsázka, absurdita. Ačkoli vychází z dění na Slovensku, Kuciakovy vraždy, bouřím proti vládě Smeru, volby Čaputové prezidentkou, líčí tyto (poněkud posunuté a poupravené) události jako panoptikum, obraz Hieronyma Bosche. Asi hlavní tezí je vymezení vůči domnělé vševědoucnosti novinářského stavu. Zábranský sám v textu odsuzuje rychlokvašené politické "analýzy", které nám v knihách toho kterého "zasvěceného" novináře ukazují jedinou a neotřesitelnou pravdu. Palec nahoru. A sám volí text, který je - jak řečeno - satirou, groteskou. Vylíčení všech postav jako víceméně záporných hajzlů je další plus, stejně jako snaha v zásadě zlidštit postavu premiéra, o jehož pád jde. Zbytek už ale ztrácí a můžeme se ptát, jestli Zábranskému definitivně přeskočilo v kouli, nebo má dojem, že je třeskutě vtipný a nenapodobytelný glosátor. Sem tam utrousí něco rádobychytrého, aby jeho dílo vypadalo jako sofistikovaný Viewegh. Své teze ale nikdy nedovede dál, než k podivnému úšklebku, za nímž se skrývá prázdno. Je hezké na obálce zmiňovat environmentalismus, střety generací, ženské hnutí, nebo v knize vegetariánství a Gretu Thunbergovou, když se reálně o všechno jen otře. Schválně, neuniká vám při čtení Zábranský jako autor? Co vlastně o těchto jevech soudí? Zesměšňuje je? Přijímá? Reflektuje? On sám ví, ale neřekne, aby se neshodil. Autorský alibismus. Děj se rozpadá, s žádnou postavou nezůstaneme déle. Klíčové části děje jsou v podstatě přeskočeny. Najednou "jsme hodně někde" v ději, kde je naznačeno, že se mezitím řada věcí stala. Ty věci ale nepopisuje. V podstatě je kronikářem marginálního. Orámování absurdní historkou s přihrádkou v autě můžeme číst jako metaforu, nebo se zcela po právu ptát, jestli je Zábranského poslední opus náhodně zachyceným signálem z hodně vzdáleného a hodně jiného vesmíru.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
| 2017 |  Za Alpami |
| 2006 | Slabost pro každou jinou pláž |
| 2020 | Republika |
| 2015 | Martin Juhás čili Československo |
Lehkým perem poutavě napsaný román, který obsahuje ve správném poměru všechny ty ingredience, které má kniha mít, když má ambice zaujmout publikum - skrytá zákoutí politiky, násilí, vztahy, trochu pikantností...
Významná specifika Republiky jsou dvě. Nejprve absence kladného hrdiny. Nemáme tady boj dobra a zla, tomu se pan Zábranský vyhýbá. Nezávislé novináře neukazuje jako odhodlané bojovníky za pravdu a dobro, spíš jako odhodlané bojovníky za svoji vlastní slávu a prestiž, málo chytré, trochu směšné, hodně sebestředné. Druhou zvláštností je zasazení do reálných kulis slovenské politického a žurnalistického prostředí: Fico, Čaputová, Denník N a Respekt: není problém tam ty aktéry rozpoznat i pro někoho jako jsem já, kdo se orientuje jen velmi povšechně. Insideři si všech těch "podobností čistě záměrných" užijí jistě mnohem více.
Je docela fajn, že před nás autor nestaví černobílé pojetí boje o podobu Slovenska. Takový příběh by měl jistě tendence být patetický a lacině dojímavý. Takových příběhů je dvanáct do tuctu. Jenže se s tím vypořádal příliš jednoduše, řekl bych. Reakcí na "není jen temné zlo a jasné dobro" by přece měla být snaha přesněji dobro a zlo popisovat, ne vše hodit postmoderně do jednoho pytle s implicitním závěrem, že pravdu vlastně hledat netřeba, že angažovaným odporem proti mocným jsme akorát tak naletěli někomu, kdo beztak není o nic lepší.
Pro tenhle sarkasticky se šklebící a rádoby-vědoucí přístup nemám zrovna sympatie.