Slabost pro každou jinou pláž přehled

11.05.2021

Debutový román Davida Zábranského svého času vzbudil docela značný ohlas. Získal dokonce ocenění Magnesia Litera, i když kritické reakce moc pochvalné nebyly (viz např. recenzi Aleše Hamana v Tvaru).
Většina recenzentů se shodla na tom, že se jedná o nepříliš povedenou napodobeninu postmoderního psaní, za jehož prototyp lze s ohledem na Zábranského styl považovat Milana Kunderu. Zatímco se však kvalitní postmoderní román vyznačuje tím, že vyprávění příběhu je propojováno s úvahami nad tématy, jež s sebou přináší děj, u Zábranského jako by tomu bylo naopak: primární se u něho zdá být exhibice všemožných myšlenkových gymnastik (od holokaustu po majáky), pro něž je nevýrazný děj pouze nutnou ilustrací.
Autor si očividně libuje v rádoby vypointovaných zrcadlových přesmyčkách či paradoxech typu: "Jestliže se v ten den všechno točilo kolem smrti, v Kattrinině případě se smrt točila kolem ní." Aby se k nim propracoval, musí ve svém uvažování generalizovat, vytvářet neadekvátní paralely či zkratky, takže výsledkem bývá povětšinou intelektuálně se tvářící balast bez obsahu.

Je to smutný, ale nedá se nic dělat. Po přečtení několika románů od autora Zábranského musím konstatovat, že problém se Zábranského romány je v jejich autorovi. Málokdy (nejspíš dosud nikdy) se mi nestalo, že by ve mně přečtené vzbudilo agresi vůči tomu, kdo věc napsal. Pane, Zábranský, máte kliku, že Vás neznám osobně. :-)