Slabost pro každou jinou pláž
David Zábranský
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13950/bmid_slabost-pro-kazdou-jinou-plaz-uxF-13950.jpg
3
37
37
Jak vypadá humanistický tanec v rozvalinách koncentračního tábora? Je láska výrazem touhy stát se bordelmamá celého světa? Jsme štastni, když nekonečně dlouho odpočíváme na pláži demokracie? A proč, když se podíváme kolem sebe, vidíme jen proudy aut? Debut mladého českého autora opouští zavedená klišé české prózy. Elegantně a vtipně, originální románovou formou - bildungsroman bez morálky a bez vývoje - promítá životy záměrně schematizovaných postav, symbolů a obětí svých kultur na plátna tak rozdílných témat, jako jsou utrpení a turismus, Osvětim a dobrosrdečnost, konec dějin a make-up. Bereme do rukou ručníky. Proti Osvětimi je všechno sranda. Stud za vlastní holý zadek vystřídaly rozpaky z ubohosti vlastního myšlení.... celý text
Přidat komentář
Je to smutný, ale nedá se nic dělat. Po přečtení několika románů od autora Zábranského musím konstatovat, že problém se Zábranského romány je v jejich autorovi. Málokdy (nejspíš dosud nikdy) se mi nestalo, že by ve mně přečtené vzbudilo agresi vůči tomu, kdo věc napsal. Pane, Zábranský, máte kliku, že Vás neznám osobně. :-)
"Nekňourej!" říkala mi maminka. "Nikdo na to není zvědavý. Když spadneš, vstaň. Když máš problém, řeš ho."
Při čtení "Slabosti pro každou jinou pláž" jsem pochopila, jakou měla pravdu. Kniha plná postav, které se stále zoufaleji zaplétají do problémů "prvního světa" a hýčkají si neurózy, mi způsobila nervový tik a zkroutila nehty na prstech u nohou. Na zabití byla každá z nich. Teď už chápu, jak je kňourání otravný. Díky mami!
V rámci odstavce geniální, ale číst to celé jako román bylo až příliš podobné utrpení. Neuvěřitelný rozpor mezi stylistickou dovedností a neschopností udržet románový celek.
Donutila jsem se precist prvni stovku stran s nadeji, ze se styl zmeni. Nezmenil. Kniha me az urazela, nic mi nedala. Nedocetla jsem.
Začátek se mi líbil, ale pak už mě to přestalo brát, až jsem knihu odložila a úplně na ni zapomněla a zjistila, že nemám chuť ji dál číst...
Exhibice, která se tváří strašně intelektuálně, propracovaně, a přitom - o čem to bylo? Ty pořád propnuté lokty nad umyvadlem - to chtěl být leitmotiv? V knize je několik pozoruhodných "publicistických" vsuvek, které stojí za přečtení, ale jsou v poměru tak 1 : 20 vůči zamotaným příběhům lidí z několika evropských zemí, z nichž jedině ta ukrajinská epizoda stojí za zamyšlení. Tolik propagovaná kniha a takové zklamání!
Zábranský je něco jako Kundera bez příběhu - gejzír brilantních postřehů, brilantní. Až se mu podaří do té intelektuální onanie zakomponovat příběh, strašně ráda ho budu číst.
Štítky knihy
koncentrační tábory Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2018 |  Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
| 2017 |  Za Alpami |
| 2006 | Slabost pro každou jinou pláž |
| 2020 | Republika |
| 2015 | Martin Juhás čili Československo |
Debutový román Davida Zábranského svého času vzbudil docela značný ohlas. Získal dokonce ocenění Magnesia Litera, i když kritické reakce moc pochvalné nebyly (viz např. recenzi Aleše Hamana v Tvaru).
Většina recenzentů se shodla na tom, že se jedná o nepříliš povedenou napodobeninu postmoderního psaní, za jehož prototyp lze s ohledem na Zábranského styl považovat Milana Kunderu. Zatímco se však kvalitní postmoderní román vyznačuje tím, že vyprávění příběhu je propojováno s úvahami nad tématy, jež s sebou přináší děj, u Zábranského jako by tomu bylo naopak: primární se u něho zdá být exhibice všemožných myšlenkových gymnastik (od holokaustu po majáky), pro něž je nevýrazný děj pouze nutnou ilustrací.
Autor si očividně libuje v rádoby vypointovaných zrcadlových přesmyčkách či paradoxech typu: "Jestliže se v ten den všechno točilo kolem smrti, v Kattrinině případě se smrt točila kolem ní." Aby se k nim propracoval, musí ve svém uvažování generalizovat, vytvářet neadekvátní paralely či zkratky, takže výsledkem bývá povětšinou intelektuálně se tvářící balast bez obsahu.