yanis komentáře u knih

Je nás víc, koho vytáčela svou povahou a konáním hlavní hrdinka? Jestli to byl záměr autora, tak tleskám, povedlo se znamenitě. Kniha se čte rychle, příjemná oddechovka. Pro mě osobně taky zajímavý srovnání s Hanou, která je podobný ročník. Nicméně, posledních pár desítek stran jsem dočítala už jenom setrvačně. V plánu mám ještě Selský baroko.

8 13.11.2015

S obrovským očekáváním jsem začala číst. Bohužel, Zlodějka knih je jednou z mála, kterou jsem nedočetla do konce a kolem 350 strany odložila. Na rozdíl od ostatních nadšených recenzí jsem při čtení necítila vůbec žádné emoce. Děj se mi zdál plochý. Škoda.

6 30.10.2015

Není mnoho knih, které jsem přečetla dvakrát. Víc než deset jich nebude, ale k Russce jsem se po 12ti letech znovu vrátila. Rutherfurd je prostě mým oblíbeným. Rychle, svižně a poutavě se čte, děj je uvěřitelný a postavy tak reálné. Člověk v Russce více pochopí tu širokou ruskou duši.

5 31.10.2015

Tolik bolesti a těžkých emocí jsem už dlouho nečetla. Výborně a úsporně napsáno.
Kolikrát by jenom v životě stačilo více otevřít oči a všímat si, mluvit spolu a chtít znát pocity druhých. Rasová otázka mi osobně, vzhledem k povahám hlavních postav, přišla až na druhém místě.

4 18.09.2016

Venuše byla a je bezesporu krásnou ženou. Co kdyby se ale nenarodila jako míšenka? Byl by i tak její život poutavý? Byla by i ona pro ostatní zajímavou a čím vlastně? V mnoha rádoby hlubokých úvahách mě bohužel nepřesvědčila ani o nevšedním osudu, ani o vnitřní síle.

2 07.04.2017

Bohužel, literárně naprosto mimo, ale psáno srdcem a s obrovským nadšením. Paní ráda běhá. Začala až ve středním věku a chce se o své nové já podělit. Určitě existuje spousta čtenářek, které ani žádný vysoký sloh neočekávají, rády se pobaví a třeba taky nazují boty a vyběhnou. Za mne ale prosím ne, o běhu existují mnohem lepší knihy.

2 01.10.2016

Nádherný McEwanův styl psaní. Stačí věta, dvě a vše je vyřčeno.. Hlavním postavám lze věřit každou myšlenku. Konec možná lehce předvídatelný, ale i tak mě velmi vzal za srdce.

1 17.08.2017

.. že bych snad konečně pochopila tu širokou ruskou duši? Neskutečnej zážitek plnej bolesti, žalu, kuchyňský poezie, vodky, sebelítosti a velikášství. Jsem zase o krok dál..

1 20.02.2017

Přečíst prvních čtyřicet stran mi trvalo několik měsíců. Zbytek několik dní. Knížka plná pocitů, emocí a bytí několika lidí. Cunninghamovi a jeho postavám věřím vše do posledního slova a nálady. Prostě jsem s nimi a ne někde mimo knížku.
V autorově tvorbě řadím někam doprostřed, ale i tak nekriticky za plný počet hvězdiček.

1 17.05.2016

Bohužel průměr. Neustálá snaha hlavní hrdinky být průměrem, šedou myší, nevybočovat, zapadnout a neustále si na něco stěžovat. Mrzelo mě, že větší prostor nebyl dán druhému dvojčeti Vi, to by bylo jiný čtení a emoce. Konec z mého pohledu naprosto ubohý a maloměstský. Čekala jsem větší pecku.

20.02.2017

Ano, jsem ovlivněná, protože Kilian Jornet je pro mě panem běžcem. Teď navíc člověkem, ke kterému mám mnohem blíže skrze jeho úvahy nejen o běhání, ale o životě obecně. Pravda, v některých "křehkých myšlenkách" jsem se ztrácela, ale celkový dojem je stále úchvatný.
Kniha také nádherně doplňuje Kilian´s Quest na youtube (které jsou tedy mnohem lepší, než literární vyjádření).

01.10.2016