yarda23 komentáře u knih

reader.007- ta kniha byla Kladivo na čarodějnice, na kterou odkazoval Boblig.
Jinak není co dodat, neuvěřitelná kniha. Já, jakožto praktikující katolík jsem v knize nalezl samozřejmě několik nepřesností, avšak nic z toho nezastiňuje genialitu díla. Jak smutné a hanebné toto je. V knize uvedené Malleus maleficarum, je skutečná historická kniha, sepsaná v roce 1486 dvěma pošetilými dominikány. Kniha pojednává o vyhledávání a tortuře čarodějnic. Avšak byla natolik brutální, že ji církev do 3 let zakázala a označila za kacířskou.
Bohužel se ale kniha stala vodou na mlýn protestantské inkvizice (především v Německu a Švýcarsku). Její vliv se dá vystopovat až k čarodějnickým procesům v USA. A vlivu knihy neunikly ani země České..
To jen tak trochu k historii.
Knihu jsem přečetl šmahem, neuvěřitelně těžká a tísnivá atmosféra, která čtenáře nutí si položit otázku- "A jsme i my zcela bez viny..?"

8 01.12.2016

Spousta lidí všude okolo a přeci jen tak prázdno. Spousta lidí se věnuje svým činnostem, ale já je nevidím. Prší. Ulice jsou pokryty náhlým úderem vodních kapek. Nikdo se neodvažuje nikam vyjít. Rovnalo by se to utopení šatstva. Jsem sám v oddělení beletrie. Inu sám. Knihovnice neúnavně ťuká do počítače a zarputile listuje knihami, zda-li je někdo neznásilnil. Jinak jsem sám. O..P...Q...R... Remarque? Toho znám, profesorka vyprávěla. Jen já hlupák nevnímal. Heleme se.. Fronta? Martin říkal, že je to skvost. Anotace vypadá zajímavě, ale taky aby ne. Je to kniha a ta se přeci musí prodat. Válečná tématika je mi blízká, takže neváhám.
Dveře autobusu se líně otevírají a já s pocitem vítězství a úlevy zaujímám královské místo u okénka. Dle první věty děje náš hrdina táboří devět kilometrů za frontou. Jaká paralela, že já si tu hovím v autobuse, zatímco on je na frontě. Ale nepředbíhat.
Co jsem vlastně dělal? Jak jsem se dostal domů? Na nic z toho si nepamatuj. Pamatuji si jen ten chtíč. Chtíč ve smyslu čtení. Čtení je droga a já jsem narkoman. Remarque je můj dealer. To se stává krutou, smutnou, leč pravdivou skutečností na dva západy slunce.
"Jdu? Mám ještě nohy? Zdvihnu oči, bloudím jimi v kruhu a otáčím se s nimi, v jediném kruhu, v jediném kruhu, až se zastavím. Všecko je jako jindy. Jenom zeměbranec Stanislav Katczinsky umřel."
Jsem chlap, ale nejde to, dohání mě to k slzám. I ty prokletý Erichů! Proč jen jsi tak skvělý spisovatel! Jímá mě hrůza při pomyšlení na skutečnost a obraznost díla. Jak jen sobecký a povrchní náš moderní svět je! Hleďte a čtěte! Nechť tato kniha provází nás v podvědomí do konce našich dnů!

20 10.06.2015

Kniha mě mile překvapila. Chvílema jsem se nemohl odtrhnout. Knížka má lehce zmatený děj v pasážích, kdy se láme chleba. Ale vše se vysvětlí ke konci a čtenář bude překvapen konečným zvratem. Příjemná, čtivá oddychovka. 4*

31.03.2014